Temné okolnosti nejslavnějšího požáru. Architekt ND zuřil a se stavbou skončil

TV Architect
1. 8. 2021 11:30
Národní divadlo v Praze představuje nejen kulturní svatostánek, ale také zdařilou novorenesanční architekturu. Budova od Josefa Zítka stojí na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží na Novém Městě. Tato národní kulturní památka je v mnoha směrech jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi.
TV Architect: Národní divadlo | Video: TV Architect

Návrhem na vltavském nábřeží byl v roce 1865 pověřen architekt Josef Zítek. Měl těžký úkol vzhledem ke stísněné nepravidelné parcele. Základní kámen byl položen v roce 1868. Jak je známo, stavba byla financována z veřejné sbírky, na kterou přispěl panovník i řada šlechtických rodů. Dodnes tento počin připomíná nápis Národ sobě v hledišti divadla.

Podívejte se také na díl věnovaný Sovovým mlýnům:

Národní divadlo bylo otevřeno v roce 1881, vzápětí však vyhořelo. Stavbu provázelo od samého začátku mnoho sporů, hádek a osobních útoků, které se po požáru ještě vyostřily. Sbor Národního divadla odmítl projekt obnovy zpracovaný Josefem Zítkem a ten po hlasech, které mu přičítaly odpovědnost za požár i odjezd na svatební cestu do ciziny, na místo architekta Národního divadla rezignoval. Zařekl se, že do znovuotevřeného divadla už nikdy nevstoupí. 

Úkolu budovu opravit a dokončit se ujal jeho kolega Josef Schulz, který také stavbu doplnil na jižním konci o tzv. Schulzův dům. Definitivního otevření se Národní divadlo dočkalo až o dva roky později.

Budova ve stylu italské renesance svou honosností dominuje vltavskému nábřeží. Dominantní je především její střecha ve stylu baziliky ve Vicenze. Interiér divadla je velmi komorní, leckdy až stísněný. Nejedná se tedy o honosné prostory, jako tomu bylo u jiných evropských divadelních scén té doby. Prostor je bohatě zdobený, objevují se zde plastiky významných osobností spojených s Národním divadlem, včetně těch, kteří se podíleli na výzdobě divadla. Mezi nimi byl například Bohuslav Schnirch, Antonín Wagner, Josef Václav Myslbek, Julius Mařák, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Josef Tulka či Václav Brožík. 

Národní divadlo mělo také svou královskou lóži, dnes už prezidentskou, která má samostatný vstup a součástí jsou i předvstupní salónky zdobené malbami významných českých umělců. Dalšími zajímavými prostory jsou i hlavní foyer či střešní terasa. 

Budova byla několikrát opravována, poslední velká rekonstrukce proběhla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pod vedením architektů Zdeňka Vávry, Pavla Kupky a Vladimíra Gleicha.

V sousedství Národního divadla byla v roce 1936 postavena tzv. doplňková budova ve funkcionalistickém stylu dle návrhu architekta Vladimíra Wallenfelse, propojená s historickou scénou krytým mostem. Ta byla později nahrazena novými provozními budovami architekta Pavla Kupky a také komorní Novou scénou navrženou architektem Karlem Pragerem v brutalistním stylu.

Národní divadlo je nejvýznamnější architektonickou realizací druhé poloviny 19. století v Praze.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 56 minutami

V polovině června proběhne na Slovensku líčení v případu Babišovy evidence u StB

Bratislavský krajský soud vypsal na 14. června líčení v případu žaloby předsedy hnutí ANO a bývalého premiéra Andreje Babiše, který se domáhá verdiktu, že v dokumentech někdejší československé tajné policie StB je jako její agent veden neoprávněně. Termín soudního jednání potvrdil mluvčí soudu Pavol Adamčiak.

Mluvčí neuvedl, zda soud v červnu vynese rozhodnutí. V seznamu vypsaných líčení je ale ke zmíněnému případu uvedena poznámka "líčení a rozhodnutí". Přelíčení, které bylo plánováno už na loňský prosinec, krajský soud tehdy zrušil po žádosti Babišova právního zástupce. Odročení se domáhal kvůli podezření na onemocnění covidem-19 a souvisejícím karanténním opatřením.

Slovenské soudy se Babišovou žalobou zabývají od roku 2012. Dva verdikty obecných soudů, jeden ve prospěch a druhý v neprospěch Babiše, slovenský ústavní soud postupně zrušil. Naposledy tak tříčlenný senát ústavního soudu učinil v roce 2019 a případ vrátil bratislavskému krajskému soudu k novému projednání. Svůj krok tehdy ústavní soudci zdůvodnili tím, že slovenské soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovanou stranou.

Jiný senát slovenského ústavního soudu již v roce 2017 v Babišově případu rozhodl, že žalovaným ve zmíněných sporech nemůže být slovenský Ústav paměti národa, který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů a který dokumenty po StB spravuje. Byl to průlom v praxi slovenských soudů, které dříve ve věci evidence osob u StB často umožňovaly žalovat právě tamního Ústavu paměti národa. Ústavní soud tehdy ale neuvedl, kdo by místo toho měl být žalovanou stranou. Také Babiš ve své kauze zažaloval ÚPN a spolupráci s StB opakovaně popřel.

Zdroj: ČTK
Další zprávy