Traktoristka, závodnice i feministický plamen. To jsou české bojovnice za emancipaci

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
5. 5. 2019 17:18
Celkem 25 příběhů bojovnic za ženskou emancipaci představuje nová výstava v pražském Náprstkově muzeu s názvem Vlastním hlasem. Expozice byla zahájena při příležitosti 100. výročí zavedení volebního práva žen v Československu a představuje přelomové body, které formovaly postavení žen v české společnosti. "Vlastní hlas je pro nás synonymem ženské emancipace. Je to úsilí žen o možnost definovat se ve společnosti, definovat své životní role, je to nárok na vlastní hlas," říká hlavní autorka výstavy Jitka Gelnarová. Na výstavě je představena Božena Němcová, první ministryně Československa Ludmila Jankovcová i traktoristka Zlata Medunová. Podívejte se na příběhy některých z nich.

Podle Gelnarové byly české bojovnice za ženská práva srovnatelné s těmi zahraničními. "Vždycky musíme brát v úvahu konkrétní podmínky země, ve které žily. V českých zemích boj za volební právo žen přišel až později, na přelomu 19. a 20. století, zatímco třeba v Americe to bylo už v polovině 19. století, ale to souvisí s vývojem a politickými podmínkami v daných zemích. V Čechách získalo všeobecné a rovné volební právo na významu až na počátku 20. století," uvedla specialistka na genderovou historii z Národního muzea a Karlovy univerzity. 

Podle ní ale proces ženské emancipace není ani dnes u konce, protože s každou dobou vyvstávají nové překážky, jež je třeba překonávat. 

Výstava v Náprstkově muzeu trvá až do konce ledna roku 2020 a její součástí je řada doprovodných akcí. 

Sidonie Nádherná, Národní muzeum
Sidonie Nádherná, Národní muzeum | Foto: Magdaléna Daňková

Sidonie Nádherná

Aristokratka Sidonie Nádherná patřila mezi výrazné feministické osobnosti své doby. "Místo ručních prací se věnovala četbě, sportu či samostudiu a především se odmítla podřídit dvojímu morálnímu standardu, jenž v té době platil pro ženy a muže," popisují ji autorky výstavy. 

Byla mecenáškou, zapálenou cestovatelkou a organizátorkou kulturního života, mezi její přátele patřil architekt Adolf Loos nebo malíř Max Švabinský. Byla múzou básníka Rainera Marii Rilkeho a především spisovatele Karla Krause, se kterým udržovala dlouholetý vztah. 

Během německé okupace Československa byla donucena opustit svůj zámek Vrchotovy Janovice a odstěhovat se na statek ve Voračicích. V roce 1949 emigrovala do Velké Británie, kde rok nato zemřela na rakovinu plic. 

 

Právě se děje

Další zprávy