Náprstek byl všeuměl a celebrita. Feminista, jenž dojednal mír s indiány

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
5. 9. 2014 19:25
Vojtu Náprstka zná většina Čechů a jeho jméno je výhradně spojováno se založením Průmyslového muzea a se sbíráním exotických předmětů z cest. Jenže Náprstek byl kromě toho poslancem, mecenášem, feministou, propagátorem technických novinek v domácnosti, americkým vyjednávačem s indiány, sportovním rozhodčím či zastáncem postižených dětí a sirotků.
Vojta Náprstek.
Vojta Náprstek. | Foto: Wikimedia Commons

Praha -  Byl to taky muž mnoha paradoxů. "Čech-vlastenec, ale zároveň světoběžník. Projevil svou statečnost v revoluci 1848, ale bál se své matky. Pocházel z jedné z nejbohatších pražských rodin, ale jeden čas se živil mimo jiné jako kameník a truhlář. Společenská celebrita, která si vzala za manželku bývalou služebnou," vyjmenovává historik a filozof Vladislav Dudák.

Aktuálně.cz: Vojta Náprstek se původně jmenoval Adalbert Fingerhut. Jeho pseudonym je tedy doslovným překladem jeho německého jména. Byl to projev vlastenectví, nebo co ho k tomu vedlo?

Vizitka PhDr. Vladislava Dudáka

Spisovatel, historik a filozof Vladislav Dudák

Narodil se v roce 1958 v Řevnicích. Vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze.

Sám sebe považuje za "nájemného filosofa" a přesně tak se cítí. Je mj. autorem a spoluautorem učebnic filozofie a společenských věd pro ZŠ a SŠ, spoluautorem VŠ skript Kapitoly z filosofie člověka a Kapitoly k filosofii vědy.

Je hlavním autorem dvousvazkové Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu a spoluautorem knihy Santiniho cesta za světlem. Byl vedoucím redaktorem humanitních oborů osmisvazkové Všeobecné encyklopedie Diderot.   

Vladislav Dudák: Ono to bylo složitější. Rodina Náprstků byla česká, původem ze Slánska. Vojtěchův otec Antonín pocházel z osmi sourozenců a všichni byli zapsáni v matrice česky jako Náprstkové. Pouze on - z důvodů, které nejspíš nejsou známé - byl v roce 1775 zapsán do matriky německy jako Anton Fingerhut. Vojta Náprstek i jeho starší bratr Ferdinand se později celkem pochopitelně vrátili k českému příjmení, používali je ale celých třicet let vlastně protiprávně, protože úřední povolení získal Vojta Náprstek teprve v roce 1880, 14 let před svou smrtí.

A.cz: Docházelo k počešťování německých jmen často?

V době národního obrození ta četná německá příjmení českých národních aktivistů ve většině případů nikomu ani příliš divně nepřipadala. Ostatně naše největší spisovatelka té doby se jmenovala Němcová. K programovému "překládání" německých a německy znějících příjmení docházelo až po druhé světové válce, kdy se z pana Schwarzwalda stal pan Černoleský a podobně. Vznikala tak jména znějící přímo obrozenecky. Častější ale bylo pouhé počešťování německy psaných příjmení, což si zvolil například významný český architekt Bohumil Hübschmann/Hypšman.

A.cz: Jakým způsobem se Vojta Náprstek zapojil do revoluce v roce 1848?

On se vlastenecky a sociálně angažoval již na gymnazijních studiích, pořádal se svými spolužáky řadu akcí včetně českých plesů, besed a přednášek. Aktivní byl i při studiu práv ve Vídni, kde přispíval do několika českých časopisů a dopisoval si například s Karlem Havlíčkem Borovským. Poprvé jej zde zatkli a několik dní bez udání důvodu věznili již v dubnu 1847.

A.cz: Náprstkovi prý hrozila smrt a musel dramaticky utíkat před trestem přes Hamburk do Ameriky…

Po pádu Metternichova režimu v březnu 1848 asi dost představitelů starého režimu popudil svým projevem o svobodě tisku a národnostně rovnoprávném Rakousku. Po říjnovém povstání ve Vídni mu hrozil zatykač a on se svou přítelkyní Tinkou odjel přes Rychnov nad Kněžnou, Vratislav a Berlín do Hamburku a odtud lodí do Ameriky. Vánoce 1848 již skromně slavil v New Yorku.

A.cz: Jak se v Americe rozkoukával?

Jeho představy o Americe byly zpočátku velmi naivní, a tak to tam vůbec neměl snadné. Protloukal se, jak se dalo, a nakonec zakotvil v Milwaukee, kde si zařídil prosperující knihkupectví a vydával německy psaný časopis pro české i německé přistěhovalce. Organizoval zde české krajanské spolky a postupně si získal značnou autoritu.

A.cz: Vojta Náprstek musel být tak trochu vizionář - v USA se nespokojil se založením spolku pro krajany, ale ještě prý v rámci americké delegace dojednával mír s indiány. Je to pravda?

Náprstek se skutečně účastnil vládní expedice a mírových jednání s indiány kmenové rodiny Dakota. Na setkání s nimi se pečlivě připravoval a studoval i jejich jazyk a získal si je již tím, že jménem delegace pronesl uvítací řeč v jejich jazyce. V průběhu doby od Dakotů obdržel četné dary, které se staly základem jeho budoucí etnografické sbírky. Již v Milwaukee o Dakotech také přednášel krajanským spolkům.

A.cz: Co ho k indiánům přivedlo?

Když se podíváme na Náprstkovy aktivity, zjistíme, že se angažoval snad ve všem možném, tak proč ne při jednání s indiány, zvláště když se již od dětství vážně zajímal o mimoevropské kultury. Nebýt Vojtovy matky Anny, které se jeho záliba nelíbila a která mu hrozila odebráním stipendia, studoval by nikoli práva, ale orientalistiku.

A.cz: Maminka chtěla, aby se v domě U Halánků na Betlémském náměstí staral o rodinný pivovar. On tu však místo toho postupně vybudoval centrum české vzdělanosti. Scházeli se tu významní lidé a řešili významná témata. Jak se mu to povedlo? Dodaly mu věhlasu jeho pobyt v Americe a spolková činnost pro krajany?

Vojta musel omračovat svou neutuchající aktivitou a byl to jistě charismatický člověk. Spolková činnost v Americe tomu určitě napomohla, ostatně byl považován za neoficiálního "konzula všech krajanů". Rovněž důležité byly přátelské vazby s řadou osobností, které podporoval, ať již to byli umělci, nebo vědci.

A.cz: Kde na všechno bral peníze?

Vojtův bratr Ferdinand, matka Anna a Vojta Náprstek.
Vojtův bratr Ferdinand, matka Anna a Vojta Náprstek. | Foto: Wikimedia Commons

Jeho lidumilné, osvětové a pokrokové aktivity podporovali Anna Náprstková i Vojtův starší bratr Ferdinand. Jen díky nim mohl řadu svých bohulibých záměrů realizovat. Na materiálním povznesení rodiny Fingerhutů/Náprstků měla největší zásluhy právě maminka - péčí o pivovar, vinopalnu a hostinec. Byla to žena hluboce věřící, přísná, ale lidumilná. Dům u Halánků na Betlémském náměstí se díky ní stal proslulým útočištěm chudých. 

A.cz: Zaujalo mě také, že Vojta Náprstek byl prvním "feministou". Založil Americký klub dam, zasazoval se o vzdělávání žen a dívek a jejich lepší postavení ve společnosti. Tím asi hodně předběhl dobu, že?

Počátky ženského emancipačního hnutí lze hledat v různé době a v různých zemích. To moderní ale pochází z konce 18. století z Ameriky, z revoluční Francie, kde byla konventu předložena "deklarace ženských práv", a z Anglie. U nás byla v emancipaci aktivní například už Magdalena Dobromila Rettigová ve 20. letech 19. století, vznikaly vzdělávací ústavy a podobně.

A.cz: Čili on na Rettigovou a další pouze navázal?

Ne, on na to zkrátka šel jinak. Nezabýval se politickými aspekty emancipace, ale zaměřil se výrazně na praktické hledisko. Zastával tezi, že pro faktické "osvobození ženy" a oprávněné zvýšení její společenské prestiže je potřeba usnadnit ženám jejich "ženský úděl" moderními vymoženostmi. Seznamoval je proto s moderním podnikáním, hospodařením s penězi, předváděl jim moderní domácí přístroje, "jimiž možno ženu osvoboditi od nízkých zaneprázdnění".

A.cz: Co si pod tím můžeme představit?

Seznamoval ženy se šicím strojem, pračkou, Papinovým hrncem, plynovým vařičem, strojem na lisování zeleniny a dalšími přístroji, které by usnadňovaly práci v domácnosti a šetřily čas, který by pak ženy mohly věnovat sebevzdělání. Svým způsobem Náprstek předjímal koncepci "osvobozené domácnosti" z 60. let 20. století.

A.cz: Tak vlastně nevím, zda by z něj dnešní "ortodoxní" feministky měly radost…

Z hlediska politického feminismu to bylo málo. Mnohé současné genderově orientované feministky by jeho činnost možná charakterizovaly jen jako další rafinovaný způsob, jak udržet ženu v její tradiční roli pečovatelky o domácnost. To by ale bylo ahistorické. Ve skutečnosti totiž Náprstkovy aktivity v té době znamenaly z praktického hlediska obrovský krok k emancipaci. Jeho přednášky na téma osvobození žen navštěvovaly stovky posluchaček a posluchačů.

A.cz: Pozoruhodné také je, že muž Vojta Náprstek zakládal Americký klub dam. O co šlo?

Americký klub dam založil Náprstek roku 1865 ve spolupráci s Karolínou Světlou - osobností mimořádnou a dnes podle mého názoru bohužel silně nedoceněnou. Tento klub byl vlastně volným sdružením bez stanov, čímž obešli povinnou úřední registraci, kterou by zřejmě klub nezískal, zato však s bohatou knihovnou a čítárnou v domě u Halánků. Klub vyvíjel významnou osvětovou činnost, ale také značnou činnost charitativní v podpoře chudých, nemocných a sirotků. V rámci tohoto klubu také probíhaly zmíněné osvětové přednášky pro ženy.

A.cz: Vojta Náprstek se Americkým klubem dam rovněž zasazoval o vyvádění postižených dětí z bran ústavů do společnosti a za zábavou, prosazovali umísťování sirotků do rodin místo do velkých nuzných sirotčinců. Nebyly to na jeho dobu až "revoluční" činy?

Bylo to bezesporu velmi významné a ušlechtilé, ale určitě ne revoluční. V tomto ohledu, domnívám se, nebyl Náprstek jediný ani první, i když byl díky svým prostředkům ve své době velmi známý. Ta tradice opatrovnických ústavů a podobně sahá až do dob osvícenství a byla živá po celé 19. století. Když zalistujete průvodci po Praze i jiných městech z 19. století, zjistíte, že návštěvníkům stejnou měrou doporučují jak "staroslavné" památky, tak i návštěvu moderních institucí - opatroven, nemocnic, věznic, anatomických ústavů…

Mimochodem, Americký klub dam a Vojta Náprstek se patrně výrazně zasloužili o přijetí tradice vánočních stromků v českém prostředí, protože je programově stavěli ve všech opatrovnách v době, kdy to ještě zdaleka nebylo běžné.

A.cz: Svůj rodný dům a přilehlé prostory postupně měnil a rozšiřoval na průmyslové muzeum. Co bylo jeho hlavním zaměřením a co bylo hlavním účelem k jeho zřízení?

Vojta Náprstek se toho v Americe naučil hodně o podnikání, o potřebě praktického ducha, významu techniky, vzdělání, emancipace. I když jej jeho záliby táhly k orientalistice, jeho sociální cítění jej vedlo k zájmu o současný život a k hledání možností jeho zlepšení. Proto muzeum, které zakládal, mělo být prvořadě muzeem průmyslovým a tak se také jmenovalo - Průmyslové muzeum. Při jeho zakládání se inspiroval technickým muzeem v Kensingtonu, které navštívil při příležitosti Světové výstavy v Londýně v roce 1862. Orientalistické sbírky, které vznikaly z darů přinášených cestovateli, jež podporoval, byly zpočátku chápány spíše jen jako pozoruhodný doplněk. Národopisným muzeem, po Náprstkovi pojmenovaným, se tato instituce stala až po jeho smrti.

A.cz: O další revoluční počin se Náprstek postaral i po smrti. Údajně byl prvním Čechem, který se nechal zpopelnit. Je to pravda? Neví se, co ho k tomu vedlo? Jak pokrokový byl tento čin na svou dobu, tedy září 1894?

Ne, to pravda není. Zřejmě jako první Češka byla zpopelněna herečka Helena Veverková-Vinnadová, a to už v roce 1883 v německé Gothě, neboť v Rakousko-Uhersku to ze zákona nebylo možné. I Vojtěch Náprstek byl v roce 1894 zpopelněn v tomto městě, neboť pohřeb žehem byl u nás legalizován až v roce 1919. Je ale pravda, že se Náprstek za možnost kremace aktivně zasazoval. Údajně tvrdil, že když se mistr Jan Hus a mistr Jeroným Pražský nebáli podstoupit upálení zaživa, neměli bychom se bát žehu my po smrti. Takže první, kdo absolvoval pohřeb žehem, Náprstek nebyl. Ale zdá se, že byl prvním, kdo jako ateista uzavřel v Praze civilní sňatek - na Staroměstské radnici v roce 1875.

A.cz: V Česku je většinou osobnost Vojty Náprstka zplošťována toliko na jeho muzejní činnost, zkresleně je vnímán jako "pražský Emil Holub". Čím to?

No, v době vlády KSČ byl zase zplošťován pouze na svou roli v podpoře chudých… Každá doba se holt dívá na minulost ze svého úhlu pohledu.

A.cz: Vojta Náprstek se mi jeví jako učiněný "originál" a muž mnoha tváří…

Ano, těch podob jeho osobnosti a životních paradoxů je opravdu hodně. Byl to Čech-vlastenec, ale zároveň světoběžník, který se od mládí zajímal o orientalistiku, studoval cizí jazyky a měl americké občanství. Projevil svou statečnost v revoluci 1848, ale bál se své matky. Pocházel z jedné z nejbohatších pražských rodin, ale jeden čas se živil mimo jiné jako kameník a truhlář. Společenská celebrita, která si vzala za manželku bývalou služebnou. V pozdějším věku sice tělnatý, ale aktivní jako rozhodčí v Českém klubu velocipédistů a ve vltavském veslařském klubu.

A.cz: Probrali jsme toho hodně, čím vším Vojta Náprstek byl. Zapomněli jsme ještě na něco?

No jéje. Byl to jeden z mecenášů, díky kterým si Národní muzeum mohlo pořídit kostru velryby, spolu s Vilémem Kurzem spoluzakládal Klub českých turistů, dělal poradce kandidáta na amerického prezidenta za Republikánskou stranu. Jako poslanec aktivně protestoval proti rakousko-uherskému vyrovnání…

A.cz: Tak to tedy byl opravdový všeuměl!

Není snad aktivita, jíž by se nezúčastnil… Nepřipomíná vám to jiného všestranně činného Čecha s německým počeštěným příjmením, který byl také - až do objevného výbuchu truhly s dokumenty v Liptákově - zcela neznámý? Vůbec bych se nedivil, kdyby se ti dva spolu dobře znali… Zdá se, že jsou ze stejného těsta.

 

Právě se děje

Další zprávy