Na vlastní kůži: Surfování na Labi? Zážitek, který bolí!

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
Aktualizováno 17. 9. 2014 11:00
Redaktorka Aktuálně.cz vyzkoušela na vlastní kůži tzv. river surfing na Labi. Jaké to je, udržet se na prkně mezi betonovými zdmi brandýského umělého kanálu?
Redaktorka Aktuálně.cz v akci
Redaktorka Aktuálně.cz v akci | Foto: Vojtěch Marek

Brandýs nad Labem – Zvolit si jako volnočasovou aktivitu surfování je v Česku velmi nepraktické. Dost na tom, že shánění vybavení za rozumnou cenu se podobá hledání jehly v kupce sena, čeští surfaři navíc musí putovat tisíce kilometrů za oceánem. Malou náhradou jim od letošního roku je umělá vlna v Brandýse nad Labem.

Český river surfingový spot se nachází naproti brandýskému zámku, na pískem vysypaném kousku břehu umělého kanálu pro vodní slalom. O tom, že jdeme správně, nás přesvědčí roztržený neopren visící na provizorní šňůře na prádlo, natáhnuté mezi stromy. Deset prken oblepených černou páskou stojí opřených o stěnu mostu. "Ahoj, přišla jsem si zajezdit," zdravím se s asi pětadvacetiletým instruktorem Tomášem, který obsluhuje vlny pod zámkem.

Poté, co si vyměníme zážitky z výuky surfingu v Atlantickém oceánu, vysvětluje, jak umělá statická vlna vlastně funguje. Vodní proud naráží dole pod překážkou na pomaleji tekoucí vodu a tím se vzdouvá. "Funguje to vlastně na úplně stejném principu jako vlny v oceánu," popisuje Tomáš, který má i funkci pokladního.

"Poslední dobou jsem tady skoro každý den. Když jsem se vrátil z Erasmu v Portugalsku, kde jsem se naučil surfovat, nechtělo se mi prodávat prkno. Narazil jsem na projekt Surfwave a napsal jim, že bych se chtěl zapojit," vysvětluje, jak se k surfování na řece dostal.

Vstup na vlastní nebezpečí

Za vstup na vlnu a půjčení prkna zaplatíte čtyři stovky, neopren však musíte mít vlastní. "Honzovi Maršíkovi, který je autorem i sponzorem celého projektu, se tak vrací investované peníze," vysvětluje Tomáš.

"Za chvíli by to měli pustit. Tak si zatím přečti instrukce támhle," ukazuje na tabuli s osmi základními pokyny, kterých se návštěvníci mají držet. Znám je skoro nazpaměť a s každým dalším přečtením mě moje odvaha víc a víc opouští. "Vstup je na vlastní nebezpečí." "Používejte ochranné pomůcky." "Nepodceňujte sílu rychle tekoucí vody." "Po pádu se snažte co nejdříve dostat na stranu ke schůdkům, kde je vracák." Zatímco si zapínám neopren, očima zkoumám, kde mezi betonovými zdmi kanálu je vlastně vracák.

"Je fajn, že už jsi surfovala, to ti nemusím vysvětlovat úplně všechno. Navíc jste tady zatím jenom dva," pokývne hlavou na asi třicetiletého blonďáka, který se představil jako David a přinesl si neoprenové boty i rukavice. "Aspoň si zajezdíte," přesvědčuje Tomáš. Vlna je totiž otevřená jenom dvě hodiny denně, od pěti do sedmi večer, kdy ve mlýně pod zámkem zvednou stavidlo, aby do kanálu proudilo víc vody.

River surfing na Labi.
River surfing na Labi. | Foto: Vojtěch Marek

"Máš nějaký boty, ve kterých budeš jezdit?" ptá se. Podívám se trochu stydlivě na své plátěné tenisky a ukážu, že v nich skutečně hodlám vlézt do Labe.

"Nejsilnější proud je kolem těch červených tyček, snaž se dostat vždycky ke kraji, kde jsou vracáky, a budeš v pohodě," popisuje Tomáš. "Pokud se dostaneš až k té další prohlubni támhle kousek dál, skrč nohy, ať si je nepřerazíš, pod vodou jsou betonové krychle," znervózňuje mě ještě víc. A tak poslouchám už jen jedním uchem, což byla chyba.

Pádluj, pádluj!

Mezitím, co mi instruktor Tomáš vysvětluje, jak ovládat půjčený surf, abych se dostala na to správné místo, blonďák už se pokouší zkrotit neposednou vlnu. Proud jej však sundává do Labe. "Chodím sem už dva týdny. Nejdéle jsem se udržel čtyři minuty," popisuje své zážitky David, zatímco se, už ve vodě, odhodlávám poprvé položit na prkno.

"Drž špičku surfu nad vodou a zešikma, aby ses dostala do skluzu!" křičí na mě ze břehu instruktor. Peřeje Labe mě však spolykají dřív, než vůbec začnu pádlovat rukama. Prudký proud mi unáší prkno a já se snažím zachytit betonového břehu. Ačkoliv zdvihy na rukou z bazénu zvládám hravě, z bouřlivé řeky to tak jednoduché není.

Na souš mi nakonec pomáhá fotograf. První pád a první zranění. Odneslo to pravé předloktí, které mi teď pokrývají nepěkné krvavé škrábance.

River surfing na Labi.
River surfing na Labi. | Foto: Vojtěch Marek

Druhý pokus dopadl lépe. "Pádluj, pádluj!" křičí na mě ze břehu, zatímco se plácám ve vodě. V oceánu mívám moře času se na příchod vlny v klidu připravit, kdežto tady pádluju o život, abych se vůbec k vlně dostala. I tentokrát je to marné, řeka mě táhne pryč. Stačím se však zachytit vracáku a dostávám se na druhý břeh, odkud se na vlnu naskakuje ze stoje. "Ty na to asi budeš mít krátké nohy, ale můžeš to zkusit," říká Tomáš.

Zápas s řekou

Surfař David mi radí, jak na vlnu naskočit. "Přidrž si surf nohama, zvedni se a otoč se na druhou stranu. A teď se snaž dostat co nejvíc do středu proudu," vede mě krok za krokem. Ale je to marné, proud vody mě opět strhává a odnáší.

Na břeh se mi podaří vyhoupnout bez pomoci. Sebevědomý pocit vítězství nad vodním živlem však srazí zjištění, že se nacházím na špatné straně kanálu. Mám dvě možnosti: vrátit se zpátky do nemilosrdného proudu nebo přeplavat řeku v klidnější části. O správné volbě dlouho nepřemýšlím.

Plynulými tempy čeřím vodu kanálu a po pár minutách vylézám po zatopených bazénových schůdcích z vody.

River surfing na Labi.
River surfing na Labi. | Foto: Vojtěch Marek

Mezitím, co jsem prozkoumávala okolí, doplnilo surfařskou skupinu dalších deset lidí, včetně dvou žen. Na vlnu se stojí fronta. Po pár minutách vymýšlení strategie se rozhodnu zkusit znovu štěstí.

Lehám na prkno, držím špičku surfu nad vodou, která mě vynáší na vlnu. Pádluju, co mi síly stačí. Marně. Labe mě sráží ke dnu a odnáší. Po dvou třech locích říční vody se opět škrábu na betonový břeh. Bohužel, opět na špatný.

5:0 pro Labe

Jelikož i nyní odmítám přecházet proudící řeku, nezbývá než se vrátit po svých přes most na správnou stranu kanálu. Popadám prkno pod paží, stoupám do schodů a beru za kliku brány, která uzavírá pozemek u řeky. Nic. Zkouším to znovu. Zase nic. Zamčeno. Nikde nikdo.

Nezbývá nic jiného než postavit surf za bránu a světle modrý plot přelézt. Když doskakuju v mokrých teniskách a neoprenu na chodník, okolo kterého se prohání auta, připadám si trochu nepatřičně. Se surfem v podpaží přecházím cestu s výrazem profíka. Na mostě přibývá zvědavých kolemjdoucích, kteří bedlivě sledují surfařské divadlo pod nimi.

River surfing na Labi
River surfing na Labi | Foto: Vojtěch Marek

Trochu unavená usedám na břeh pokrytý pískem a pozoruju ostatní. "Co tady sedíš, šup do vody!" povzbuzuje mě instruktor. Třesoucí se zimou lezu do řeky, tentokrát s jiným, modrým prknem, které mi teď ladí s barvou rtů. "Vezmi si větší prkno, půjde ti to líp," radí mi surfař David. Bohužel žádné větší není volné.

Nezbývá než to zase zkusit na malém, ale stylovém Tribordu. Předem smířená s tím, že dneska si vlnu nesjedu, ukládám své tělo v naprosté nerovnováze na surf. Padám popáté. Labský proud mě tentokrát nese až za druhou stranu mostu. A v místě, kde jsou pod vodou betonové krychle, zapomínám skrčit nohy.

"Au!" zaskučím bolestí. Tentokrát to odneslo pravé koleno. Promrzlou, s modro-zeleno-krvavým kolenem, mi pomáhají z vody. Je čas to zabalit.

Ježdění na brandýské vlně mezi betony je sice nezapomenutelný adrenalinový zážitek, ale surfování u širokých písčitých pláží oceánu nahradit nemůže. I když za ním člověk musí jezdit nepohodlných tisíc kilometrů.

 

Právě se děje

Další zprávy