Na Slunci se něco děje. Astronom zachytil mimořádný zvuk, vysvětlení je fascinující i znepokojivé

Slunce v posledních měsících působí relativně klidněji. Po období zvýšené aktivity se postupně vzdaluje vrcholu svého jedenáctiletého cyklu, kterému astronomové říkají solární maximum. Právě tehdy se na jeho povrchu objevuje nejvíce slunečních skvrn, erupcí a výronů koronální hmoty. I v této zdánlivě klidnější fázi ale naše hvězda dokáže připravit podívanou, která působí téměř znepokojivě.

Amatérský astronom vystupující pod přezdívkou DudeLovesSpace letos v březnu namířil svůj teleskop na oblast označovanou jako AR4392. Šlo o aktivní sluneční skvrnu, kterou vědci sledovali několik dní. A právě během pozorování došlo k mohutné erupci.

„Co začalo jako krásný jasný den bez mraků, se rychle změnilo v něco výjimečného,“ napsal autor videa. „Nečekal jsem, že budu mít takové štěstí, ale obří erupce ze skvrny AR4392 mi vypukla přímo před očima.“

Samotný záznam by už sám o sobě byl mimořádný. Zachycuje totiž prudký záblesk energie, který se během několika minut rozvine nad povrchem Slunce. Ještě větší pozornost ale vzbudila druhá část experimentu. Pozemní radiové přístroje totiž během erupce zaznamenaly rádiové vlny vycházející ze Slunce a astronom je následně převedl do slyšitelné podoby pomocí techniky zvané sonifikace dat.

Výsledkem je zvláštní šum a praskání, které připomíná soundtrack sci-fi filmu nebo nouzové vysílání z hlubokého vesmíru.

Je v tom háček

Nejde ale o skutečný zvuk Slunce v běžném smyslu slova. Ve vesmíru se totiž zvuk prakticky nešíří, protože tam chybí prostředí, které by přenášelo zvukové vlny. Vědci nicméně odhadují, že kdyby se zvuk ze Slunce mohl šířit atmosférou, připomínal by nepřetržitý a velmi hlasitý hukot.

Sonifikace oproti tomu funguje jinak. Rádiové signály zachycené přístroji jsou převedeny do frekvencí, které lidské ucho dokáže slyšet. Podobné převody dnes vědci používají stále častěji, protože umožňují „poslouchat“ data a někdy díky tomu odhalit vzorce, které by při běžné analýze mohly zůstat skryté.

Související

Chtěla jen vyfotit Mléčnou dráhu. Astronautce se do záběru omylem dostali nečekaní vetřelci

Sluneční skvrna AR4392 se poprvé objevila 12. března 2026. Nebyla sice tak obrovská jako některé rekordní útvary z vrcholu solárního maxima v minulém roce, patřila ale k mimořádně aktivním oblastem. Během svého průchodu viditelnou stranou Slunce vyprodukovala několik slabších erupcí třídy C a také dvě silnější erupce třídy M.

Právě jednu z nich – erupci M2.7 z 18. března – zachytil DudeLovesSpace na videu. Událost trvala přibližně šestnáct minut a autor záznam následně časově zrychlil, aby byl celý proces lépe viditelný.

Související

Objev, který na Marsu být neměl. Vědci mluví o životě na Rudé planetě, nový nález je překvapil

Sluneční erupce přitom nejsou jen vizuálně atraktivní podívanou. Jde o obrovské exploze energie způsobené komplikovaným chováním magnetického pole Slunce. Magnetická pole se v aktivních oblastech deformují a přepojují, čímž se uvolňuje obrovské množství energie a částic.

Právě proto se erupce často objevují v okolí slunečních skvrn, kde jsou magnetická pole výrazně silnější než ve zbytku slunečního povrchu. Tyto procesy mohou mít velmi konkrétní dopady i na Zemi. Silnější erupce a výrony koronální hmoty dokážou narušovat radiovou komunikaci, GPS systémy nebo provoz družic. V extrémních případech mohou ovlivnit i elektrické sítě.

Zdroj: NASA, The Daily Galaxy, YouTube kanál DudeLovesSpace