„Na restart není nikdy pozdě.“ Jan byl knihkupcem, po padesátce našel nový život v IT

Změnit obor po padesátce a uspět v IT? Pro Jana Kruckého to nebyl krizový plán, ale přirozený vývoj. Jeho příběh boří jeden z nejodolnějších mýtů českého trhu práce – že lidé nad padesát let jsou pomalí, drazí a obtížně zaměstnatelní. Demografie ale mluví jasně: bez starších pracovníků se české firmy neobejdou. Otázka nezní jestli, ale jak s nimi začít více počítat.

Původně knihkupec, později zaměstnanec hudebního vydavatelství a dnes pracovník v IT. Jan Krucký je živým důkazem, že změna kariéry po padesátce není sci-fi. „Neměl jsem nikdy pocit, že jsem moc starý začínat znovu,“ říká. Přechod k programování u něj nebyl dramatickým zlomem, ale spíš logickým vyústěním dlouhodobého zájmu o technologie.

Krucký se navíc nesetkal ani s otevřenými předsudky. „Měl jsem štěstí na kolegy, kteří věk nebrali ani jako výhodu, ani jako hendikep,“ popisuje. Rozdíly v týmech podle něj mnohem víc souvisejí s povahou a přístupem než s datem narození.

A právě takové příběhy dnes český pracovní trh potřebuje slyšet.

Mezigenerační spolupráce

Český pracovní trh stojí na prahu neodkladné změny. Každý rok do něj vstupuje sotva sto tisíc nových lidí, zatímco věk odchodu do důchodu se neustále posouvá. Přesto u nás stále přežívá zakořeněný stereotyp: starší zaměstnanec rovná se vysoké náklady, nižší výkon a technologické manko.

Realita je ale podstatně složitější – a pro firmy i mnohem zajímavější. Odborníci se shodují, že klíčem k dlouhodobé konkurenceschopnosti je mezigenerační spolupráce. Zatímco mladší přinášejí tempo, digitální návyky a odvahu experimentovat, starší pracovníci nabízejí kontext, nadhled a schopnost předcházet chybám.

Právě tahle kombinace se ukazuje jako rozhodující v turbulentní době.

Jeden velký paradox

S prací ve vyšším věku ale úzce souvisí zdraví – a to nelze přehlížet. A Česká republika má ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi nízký věk dožití ve zdraví. Jinými slovy: žijeme déle, ale ne nutně lépe. „Zatímco se očekávaná délka života prodlužuje a stát posouvá věk odchodu do důchodu nahoru, lidé tento dodatečný čas často neprožívají v plném zdraví,“ upozorňuje Michal Španěl, manažer a datový analytik portálu JenPráce.cz. To je zásadní problém zejména u fyzicky náročných profesí.

Vzniká tak paradoxní tlak: zaměstnance chceme držet déle v práci, ale jejich těla to často nezvládají. Pokud mají lidé zůstat produktivní co nejdéle, musí se zdraví stát prioritou – a zdravotní omezení běžnou součástí pracovního života, ne důvodem k vyřazení.

A zatímco u fyzicky náročných profesí je hlavním limitem tělo, u kancelářských pozic naopak tempo změn – zejména s nástupem AI nástrojů. Pokud firmy neinvestují do průběžného vzdělávání, vzniká digitální propast. Ne z neschopnosti, ale z nedostatku šancí. K tomu se přidává psychologická bariéra: pocit stagnace, že kariéra už „nemá kam růst“. Podle Jana Kruckého je ale klíčový přístup. „IT obor se vyvíjí tak rychle, že učit se nové věci je každodenní nutnost. Odbornost bez ochoty se učit ani nevznikne,“ říká.

Největší zlom

Zásadní komplikace nastává ve chvíli, kdy člověk po padesátce musí změnit zaměstnání. Ať už kvůli propouštění, reorganizaci nebo zdravotním omezením. Pracovní mobilita je v Česku obecně nízká – a s věkem dramaticky klesá. Lidé nad 55 let hledají práci typicky o několik měsíců déle než mladší uchazeči. Více než polovina dlouhodobě nezaměstnaných je starší 50 let. Situaci navíc zhoršuje rigidita trhu: podíl zkrácených úvazků činí pouhých devět procent, zatímco unijní průměr je 32 procent. Pro lidi, kteří chtějí postupně ubrat plyn nebo kombinovat práci s péčí o blízké, je to zásadní bariéra.

A pak je tu věková diskriminace – otevřená i skrytá. Právě ta druhá („už se vás nevyplatí školit“) je pro firmy dlouhodobě nejškodlivější. Ne proto, že by se starší lidé neuměli učit, ale proto, že k tomu často nedostanou příležitost.

Padesátníci jako výhra pro firmy

Zatímco generace Z mění práci v průměru každé dva až tři roky, zaměstnanci 50+ představují stabilní kotvu. Potvrzují to i data: průzkum agentury Předvýběr.CZ ukazuje, že 62 % šéfů vnímá zaměstnance nad 55 let jako stabilizační prvek. Naopak 73 % lídrů považuje čistě mladé týmy za strategické riziko.

„Životní zkušenost funguje v krizích jako přirozený filtr,“ říká František Boudný, ředitel Předvýběru.CZ. Každý čtvrtý šéf pak potvrzuje, že přítomnost seniorů snižuje stres a riziko vyhoření u mladších kolegů. Starší zaměstnanci mají krizový management „v krvi“ – a tuto jistotu přenášejí na ostatní.

Pozitivně se mění i pohled na model, kdy mladší manažer vede staršího podřízeného. Za funkční ho považuje 68 % firem. Senior v takovém týmu často funguje jako neformální mentor a nositel institucionální paměti.

Co mohou dělat padesátníci – a co firmy

Nynější doba přeje „stacking skills“: nabalování nových dovedností na ty stávající. Nezačínat od nuly, ale rozšiřovat to, co už funguje. A stejně důležitá je moderní sebeprezentace – aktuální CV, aktivní LinkedIn, viditelný zájem o obor.

Zaměstnanci starší padesáti let tak nejsou problémem českého trhu práce - jsou jeho největším nevyužitým potenciálem. Firmy, které opustí zastaralé stereotypy a investují do flexibility, vzdělávání a age managementu, získají stabilní, loajální a psychicky odolné týmy. Demografie totiž nečeká. A Česko si nemůže dovolit ignorovat téměř 40 procent své pracovní síly.

Padesátka není konečná. Pro mnoho lidí – i firem – je to teprve začátek.