Už dvě hodiny týdně strávené v přírodě stačí na to, aby se lidé uklidnili a načerpali energii, tvrdí výzkumy. V Japonsku se lesní terapii říká šinrin-joku a v překladu znamená lesní koupel.
Tento psychoterapeutický přístup se postupně rozšiřuje také v Česku a jeden z projektů, který jej propaguje, se nazývá Terapie v lese. Stojí za ním osmičlenný tým mladých psychologů a psychoterapeutů z různých koutů republiky, základnu však mají především v Praze a v Brně.
Svoje klienty při procházkách lesem doprovází a nabízí jim tak jinou formu běžné psychoterapie. "Jedná se o kombinaci přístupů. Spojujeme japonské pojetí lesní koupele, chůzi, která sama o sobě podporuje kreativitu, všímavost (mindfulness) a terapeutický dialog," popisuje Adam Táborský, psycholog a terapeut, jeden ze zakladatelů projektu.
Společně s dalšími kolegy chtějí přimět lidi, aby vyměnili pobyt mezi čtyřmi stěnami za čas strávený v lese. "Snažíme se destigmatizovat terapii s tím, že si nejdete sednout k nějakém doktorovi do ordinace," říká.
"Lidi můžou mít celou řadu problémů, tím, že na sebe nechají působit les, se dozvědí něco o sobě a uvolní se. Navíc terapie v lese trvá déle než běžných 50 minut, je to třeba tři a více hodin, což může být náročnější, ale můžeme se tak věnovat i více tématům," vysvětluje Táborský.
V programu nechybí ani pravidelné pauzy na svačinu. I ta může podle psychologa pomoci k vybudování vztahu mezi terapeutem a klientem. "To, že jdeme spolu a dáváme si svačinu, posiluje terapeutovu autenticitu, dojem, že ten druhý je ,jenom člověk´ a není nějaká vzdálená autorita. Lidé se sobě dokážou víc otevřít," tvrdí.
Pozitivní účinky pobytu v lese trvají až měsíc
Pobyt v přírodě zvyšuje počet takzvaných NK buněk (neboli přirozených zabíječů). Ty se podílejí na obraně proti virovým, bakteriálním a parazitárním infekcím a pomáhají tak s imunitou. Pozitivní účinky pobytu v lese podle některých výzkumníků trvají až měsíc.
Adam Táborský a jeho kolegové, vystudovaní psychologové a školení psychoterapeuti, se o lesní terapii dozvěděli z literatury a absolvovali několik speciálních školení na téma terapeutických účinků přírody. Metoda vychází mimo jiné z japonského myšlení šinrin-joku, které vzniklo v 80. letech.
"Snažili se nalákat lidi na to, aby chodili do lesa, a na základě toho začali výzkumníci účinky lesa zkoumat. Přišli na to, že procházky lesem snižují stres, snižují tlak, zlepšují pozornost a tak dále. V Japonsku dnes lesní koupele dokonce doktoři předepisují jako lék. V USA nebo v Británii zase doktoři lidem předepisují, aby chodili do přírody. Třeba na Shetlandech (skotské souostroví, pozn. red.) lékaři dávají pacientům mapy, aby mohli v přírodě pozorovat ptáky," popisuje Táborský, který vystudoval psychologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a podstoupil taktéž psychoterapeutický výcvik na Českém institutu PCA.
Již Jung chodil s pacienty po zahradách psychiatrie
Chození do přírody je podle Adama Táborského s psychoterapií spojeno již od dob Freuda a Junga. "Již Jung se s některými svými pacienty procházel po zahradách psychiatrické kliniky," tvrdí.
Přírodní park obklopuje také například Psychiatrickou nemocnici Bohnice v Praze. Ve Fakultní nemocnice Brno je zase k dispozici terapeutická zahrada. Ta pomáhá při léčbě pacientů nejen tím, že se podílejí na zahradnických pracích, ale i tím, že se pacienti v takzvané post-akutní fázi mohou samostatně pohybovat ve vyhrazeném prostoru zahrady.
"Čas strávený aktivitami v zahradě má vliv na emoční prožívání pacientů, jejich náladu a zaměření pozornosti, což souvisí se zaměstnáváním rukou (aktivitou) a činností s přírodními látkami - především hlínou. Pacienti mohou nacházet paralelu jevů, odehrávajících se běžně v přírodě, a dávat je do souvislosti s vlastním životem," popisují zástupci nemocnice na oficiálních stránkách.
"Příroda a chůze je takový prostředník, největší devízou tohoto přístupu je totiž komplexnost," říká Táborský o jimi nabízených procházkách lesem s doprovodem.
Terapie v lese podle něj může sloužit i jako impulz k tomu, aby lidé začali s klasickou psychoterapií. "Nebo si vytvoří návyk chodit na procházky a pak v nich může pokračovat sám nebo třeba s dětmi. Samozřejmě je to úplně jiné pro lidi, co bydlí v Praze, a pro ty, co žijí na Vysočině v malé vesnici," dodává.
Vitamin D i prospěšné bakterie a anionty
Pobyt v lese má podle terapeutů hned několika pozitivních efektů. Patří mezi ně vitamin D ze slunce, pohyb a také působení prospěšných bakterií, aniontů a unikátních chemických sloučenin.
"Například výzkum v Rakousku ukázal, že děti, které trávily týden v lese, neměly dva měsíce astma. Děti, které byly v lese a zároveň chodily k vodopádu, neměly projevy astmatu čtyři měsíce. Ve městě je takových vodních aniontů mnohem méně, v lese několikanásobně více. Hlavní jsou ale také chemické sloučeniny v lese, které mají léčivý účinek. Nasáváme je do sebe a uklidňují nás," tvrdí Táborský.
Dodává také, že lidé jsou v lese daleko ochotnější odložit mobily stranou a soustředit se na daný okamžik.
Na rozdíl od zmiňovaného Japonska či Spojených států však podle psychoterapeuta předpisování pobytu v lese zatím v Česku zcela běžné není. "Japonci mají nejvyšší naději dožití, na druhou stranu mají vysoké procento úmrtí z přepracování. Je třeba mít na paměti, že pracují třeba 14 nebo 16 hodin denně, pak jedou na víkendový relaxační pobyt, kde se houpou v hamace a chodí po lese, a pak se zase vrátí do své celotýdenní pracovní rutiny. Na druhou stranu jsou dál v přístupu k přírodě," myslí si Táborský.
V USA zase je podle něj mnohem víc běžné, že skoro každý má svého psychoterapeuta, zatímco v Česku je to častokrát ještě spojeno s určitým stigmatem.
Někteří klienti s námi chodí pravidelně
Psychoterapeutičtí průvodci lesem se vždy řídí přáním klientů. Pokud chtějí raději chodit po vyznačených stezkách, vyhoví mu stejně, jako pokud preferují bloumání mezi stromy.
"Jsme vybavení GPSkama i telefony a české lesy nejsou žádná džungle, aby nás něco sežralo, takže jsou vždycky všichni v bezpečí. Pokud jdeme se starším člověkem, zvolíme pomalejší tempo, pokud jdeme s někým mladším, co žene, tempo taky přizpůsobíme. Navíc samotná trasa i rychlost se můžou stát předmětem povídání," říká terapeut.
S terapií v lese začali loni v létě, kdy ji nabídli několika prvním zájemcům, naplno se jejich projekt rozjel těsně před vypuknutím pandemie koronaviru v Evropě. "Měli jsme nižší desítky klientů a někteří s námi chodí opětovně," přesvědčuje Táborský.
Kromě toho se zaměřují také na teambuildingové aktivity či programy pro děti. "V dnešní době jsou děti neustále obklopeny a zaměstnány nekonečným množstvím podnětů města. Klid přírody nabízí možnost se od těchto podnětů vzdálit a vnímat pouze samy sebe, přirozené zvuky, vůně a taktilní vjemy. Takové prostředí dovoluje větší všímavost k sobě samému - dovednost, kterou děti mají, ale v dnešní době nemají prostor ji rozvíjet," tvrdí zakladatelé projektu.
Lidé budou mít po karanténě deficit procházek do přírody
Místa pro lesní terapii psychologové vybírají podle přání a možností zájemců. Nejčastěji se však vypravují na místa do hodiny od Prahy, třeba na Berounsko, Kokořínsko, Křivoklátsko, do Voděradských bučin, ale taky třeba do Brd.
Cena za tříhodinovou psychoterapeutickou výpravu do lesa se pohybuje okolo 2000 korun. Běžné hodinové terapeutické sezení přitom vyjde na 600 až 1500 korun. Některé pojišťovny psychoterapii hradí, problémem jsou však dlouhé čekací lhůty. O zařazení lesní terapie mezi služby hrazené pojišťovnami se snaží i Adam Táborský a jeho kolegové.
"Je to trochu komplikované. Mají vymezeny speciální fondy aktivity podporující zdraví, do kterých jsme se zatím nedostali, a navíc teď v době koronaviru je všechno složitější," vysvětluje.
Právě pandemie zamávala také s psychikou mnoha lidí. Obávají se o zdraví a život svých blízkých či práci a kromě toho se musí vyrovnávat se sociální izolací karantény. Podle Táborského se tak dá očekávat, že psychické potíže mezi lidmi ještě narostou. Vyzdvihuje však množství podpůrných prostředků a organizací krizové intervence, kde působí také on a jeho kolegové.
A přestože právě lesy a parky jsou momentálně jedny z mála míst, kam lidé mohou na procházku, psychoterapeut si myslí, že největší boom útěků do přírody teprve přijde. "Čas chození do přírody teprve přijde. Potom, co se všechno uvolní, budou lidé chodit do lesa více."
