


Kvůli neustále rostoucím životním nákladům se partneři rozhodli udělat krok, který většina lidí odkládá až na důchod. Opustili klasické bydlení a přestěhovali se na loď. Aby však splnili podmínky bydlení na vodě, musí se každé dva týdny přesouvat na nové místo. Přesto tvrdí, že by neměnili a žijí svůj sen.
„Původně jsme plánovali, že na lodi budeme bydlet až v důchodu. Pak jsme si ale položili otázku, proč čekat až do šedesáti na život, o kterém sníme,“ říká Tish, fotografka ze Staffordshiru.
Dvojice se tak na loď přestěhovala začátkem roku 2024. Rozhodli se k tomu poté, co jim pronajímatelé neustále zvyšovali nájemné a vlastní bydlení se jim zdálo stále vzdálenější.
„Původně jsme plánovali, že na lodi budeme bydlet až v důchodu. Pak jsme si ale položili otázku, proč čekat až do šedesáti na život, o kterém sníme,“ říká Tish, fotografka ze Staffordshiru.
Dvojice se tak na loď přestěhovala začátkem roku 2024. Rozhodli se k tomu poté, co jim pronajímatelé neustále zvyšovali nájemné a vlastní bydlení se jim zdálo stále vzdálenější.
„Šetřili jsme roky, aniž bychom se vůbec zamysleli, jestli opravdu chceme koupit dům. Když jsme si upřímně řekli, co od domova chceme, zjistili jsme, že všechno to nám může nabídnout loď – s bonusem v podobě dobrodružství,“ vysvětluje šestatřicetiletá Angličanka, která se společně se svým stejně starým partnerem nebála zvolit netradiční způsob žití.
Jednou z hlavních podmínek života na takto úzké lodi je pravidelné přesouvání. Tish a Josh proto mění místo kotvení každé dva týdny. Místo stresu to ale vnímají jako zpestření někdy až zbytečně monotónního života. „Nakupování potravin je trochu jako na dovolené, protože každých pár týdnů jste v jiném supermarketu,“ směje se Josh. „Někdy dokonce zapomenete, kde jste nechali svůj domov, a automaticky jedete na místo, kde byl předtím,“ dodává.
Pravidelné stěhování jim umožnilo objevovat místa, kam by se jinak nikdy nepodívali. „Díky tomu víc podporujeme místní podniky. Na druhou stranu se někdy stane, že se do stejného místa vrátíme až za půl roku, takže musíme hodně plánovat a zásobit se,“ říká.

Náklady se ale liší podle ročního období. V létě jsou výrazně nižší díky solárním panelům. „Asi osm měsíců v roce máme elektřinu ze slunce,“ vysvětluje. V zimě se jejich výdaje zvyšují zhruba o 200 liber měsíčně, tedy zhruba o 5600 korun, a to hlavně kvůli naftě na topení a dobíjení baterií.
Za plyn pak platí přibližně 10 liber měsíčně – jedna lahev za 40 liber jim vydrží čtyři měsíce. Poplatek za licenci činí 122 liber měsíčně, což přirovnávají k obecní dani u běžného domu. Mimo zimní období pak utratí zhruba 400 liber. A co tedy bylo hlavním důvodem jejich velké životní změny? Peníze. „Když jsme se odstěhovali z nájmu, naše měsíční výdaje klesly zhruba o tisíc liber (zhruba 28 tisíc korun, pozn. red.),“ říká Tish.
Přestože se může zdát, že život na lodi je v zimě nepohodlný, realita je podle Tish jiná. „Všichni si myslí, že loď musí být v zimě studená, ale momentálně máme uvnitř 24 stupňů. Vánoce budou horké, i když venku bude jen 14 stupňů,“ řekla před svátky.
Když se stěhovali na loď, bylo jim jasné, že radikálně sníží množství majetku. „Zbavit se 90 procent věcí bylo neuvěřitelně osvobozující,“ říká Tish. „To, čeho si dnes vážíme, se změnilo – slunce, voda, příroda a naši blízcí jsou pro nás nejdůležitější,“ dodává.
Ne všechno je ale jednoduché. „Nemohu jen tak vyhodit odpad do popelnice. Když mám štěstí, najdu koš kilometr daleko. Nemáme pračku, takže musíme odjíždět prát. A cesta, která autem trvá 12 minut, nám zabere pět hodin,“ vyjmenovává.

Navzdory náročnějšímu provozu by se Tish a Josh ke klasickému bydlení nevrátili. „Je to spíš pocit než něco, co se dá popsat slovy – pocit klidu. Není to jen bydlení, ale úplně jiný způsob myšlení,“ říká Tish. „Dlouhodobě jsem trpěla problémy s duševním zdravím a změna byla doslova jako den a noc. Život na vodě mi jednoduše vyhovuje,“ přiznává.
A blízkost přírody přináší i nečekané zážitky. „Zachránila jsem veverku z kanálu, u dveří nám spala kachňata, jednou jsme viděli krtka hned vedle okna. Kachny a labutě nám pravidelně klepou na loď a jednou jsem se vrátila domů a po stezce se tam procházel uprchlý kůň,“ vypráví.
Ačkoliv jejich život může působit jako ideální řešení drahoty, Tish upozorňuje, že nejde o univerzální odpověď. „Baterie nevydrží věčně, nátěr dna se musí obnovovat každých pár let a je tu spousta dalších nákladů. Pokud o tom někdo uvažuje jen kvůli penězům, dělá to ze špatného důvodu. Je to životní styl. A ten musí člověk opravdu chtít,“ uzavírá.
Zdroje: What‘s The Jam, Manchester Evening News






V čele ODS nahradil expremiéra Petra Fialu dosavadní místopředseda ODS Martin Kupka. V tajné volbě pražského kongresu porazil Radima Ivana. Rovněž Piráti si dnes v Prachaticích zvolili nové vedení. Staronovým předsedou se stal Zdeněk Hřib.



Aleš Loprais obsadil celkové druhé místo v Rallye Dakar v kategorii kamionů. Z premiérového triumfu se radoval Litevec Vaidotas Žala, který nakonec porazil Lopraise o 20:18 minuty. Vítěz předchozích dvou ročníků Martin Macík skončil čtvrtý.



Sjezd politické strany může být jen nudným setkáním skupinky lidí se stejnými názory, nebo také zajímavou přehlídkou osob, kteří mají různorodé názory na to, jak Česko udělat lepší. Kongres ODS, který probíhá v Praze, nabízí právě druhou variantu. To se ukázalo i při volbě předsedy, během které delegáti pořádně "grilovali" jak vítěze Martina Kupku, tak i jeho protikandidáta Radima Ivana.



Prezident Pavel slíbil během návštěvy Ukrajiny svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému letouny, které jsou „velmi efektivní proti dronům“. Typ letounu nespecifikoval, Aktuálně.cz ale má indicie, o jaká letadla by mohlo jít.



Zdeněk Hřib, posilněný pirátským úspěchem ve sněmovních volbách, působil hned od sobotního rána poměrně sebevědomě. To gradovalo krátce před obědem, kdy Ivan Bartoš na pódiu letitého prachatického kongresového centra oznámil, že ze 611 odevzdaných hlasů jich Hřib získal 469 a jasně obhájil pozici předsedy strany. Kromě toho, že chce uspět v komunálních volbách, ohlásil přípravu Pirátů na vládnutí.