


Čtyřicet let se zdálo, že z centra Mléčné dráhy vystupuje obří útvar připomínající pozůstatek dávné kosmické exploze. Astronomové nabízeli jedno vysvětlení za druhým, žádné ale neobstálo. Nová studie nyní ukazuje, že se vědci možná celou dobu dívali špatným směrem. Záhada, která mátla generace badatelů, má překvapivě prosté řešení.

Některé vědecké omyly vznikají kvůli špatným výpočtům. Jiné proto, že příroda dokáže vytvořit mimořádně přesvědčivou iluzi. Právě druhý případ podle všeho představuje jedna z nejznámějších struktur, které astronomové pozorují v okolí středu Mléčné dráhy.
Takzvaný Galactic Center Lobe (GCL), volně přeloženo lalok galaktického centra, patří už čtyři desetiletí k nejzáhadnějším objektům na rádiových mapách naší Galaxie. Na první pohled připomíná obří oblouk nebo výduť vyrůstající přímo z jejího středu a sahající tisíce světelných let do okolního prostoru.

Právě proto se dlouhá léta předpokládalo, že jde o pozůstatek mimořádně energetické události v samotném srdci Mléčné dráhy. Některé teorie jej spojovaly s dávnou explozí supernovy, jiné s mohutným výtryskem materiálu z okolí superhmotné černé díry Sagittarius A*, která se nachází ve středu Galaxie.
Vědecká literatura postupně nabídla tolik různých vysvětlení, že jeden z výzkumných týmů objekt s nadsázkou označil za „Rorschachův test galaktické astrofyziky“. Každý v něm totiž viděl něco trochu jiného.
Mezinárodní tým vedený astrofyzičkou Kathryn Kreckelovou z Univerzity v Heidelbergu dospěl k závěru, že tajemný útvar není ani součástí galaktického centra, ani skutečným „lalokem“. Ve skutečnosti jde o uzavřenou plynnou bublinu nacházející se mnohem blíže Zemi, přibližně 6500 světelných let daleko.
To je zásadní rozdíl. Dosud většina astronomů předpokládala, že se objekt nachází poblíž středu Galaxie vzdáleného asi 26 tisíc světelných let. Pokud je ale skutečně čtyřikrát blíž, znamená to, že je také výrazně menší, než se dosud myslelo. Místo gigantického pozůstatku dávné galaktické katastrofy jde pravděpodobně o běžnější útvar vytvořený činností hmotných hvězd.

Autoři studie proto s nadsázkou navrhují objekt přejmenovat na Greatly Confused Loop, tedy „velmi zmatenou smyčku“.
Na první pohled se může zdát zvláštní, že si astronomové něčeho takového nevšimli už dávno. Jenže právě určování vzdáleností ve vesmíru patří k nejobtížnějším úkolům moderní astronomie.
Situaci navíc komplikuje samotný pohled směrem ke středu Mléčné dráhy. Právě tam se nachází nejhustěji zaplněná oblast celé Galaxie. V jediné přímce se překrývají miliardy hvězd, rozsáhlá mračna prachu, oblaka molekulárního plynu i další kosmické objekty. Z našeho pohledu tak vzniká složitá mozaika, ve které je mimořádně obtížné určit, co leží blíž a co dál.
Právě to se stalo i v případě tajemného útvaru.
Jeho spodní část splývala na rádiových snímcích s jasným pozadím galaktické roviny. Astronomové proto desítky let viděli jen horní polovinu objektu a měli dojem, že jde o otevřený výtrysk vystupující ze středu Mléčné dráhy. Ve skutečnosti ale pozorovali jen část mnohem uzavřenější struktury, která se nachází v popředí.
Rozhodující průlom přinesla až data z projektu SDSS-V Local Volume Mapper, jehož cílem je vytvořit dosud nejpodrobnější mapu zářícího plynu v Mléčné dráze. Místo klasických rádiových pozorování využívá měření světla v optické a infračervené části spektra, díky čemuž dokáže proniknout i oblastmi zahalenými kosmickým prachem.
Právě tato změna pohledu nakonec odhalila, že astronomové po celou dobu sledovali jen část mnohem většího obrazu.
Klíčem k rozluštění záhady se stal ionizovaný sírový plyn. Ten vyzařuje světlo o delších vlnových délkách než některé jiné prvky, a dokáže proto mnohem lépe pronikat oblaky kosmického prachu, které výhled do středu Galaxie zakrývají.
Právě díky těmto pozorováním se astronomům poprvé podařilo zachytit i spodní část útvaru, která na rádiových snímcích splývala s okolním prostředím. To změnilo celý pohled na objekt. Místo otevřeného výtrysku vyrůstajícího z centra Mléčné dráhy se ukázal jako uzavřená bublina plynu nacházející se mnohem blíže Zemi.
Pomocí trojrozměrných map prachu v Mléčné dráze pak vědci odhadli i jeho vzdálenost. Porovnali, jak silně prach zeslabuje světlo přicházející z bubliny, a dospěli k závěru, že leží přibližně 6520 světelných let od Země. To je jen asi čtvrtina vzdálenosti ke středu Galaxie, kde astronomové objekt dosud umisťovali.
Samotná bublina je tvořena převážně vodíkem ozářeným intenzivním ultrafialovým zářením. Přestože vědci zatím nedokázali určit konkrétní hvězdy, které ji vytvořily, domnívají se, že vznikla podobným způsobem jako známá Barnardova smyčka v souhvězdí Orionu.
Nově popsaná struktura měří přibližně 115 světelných let v průměru. Je sice menší než Barnardova smyčka, ale natolik podobná, že podle autorů obě nejspíš vznikly stejným mechanismem.
Zdroj: Astronomy & Astrophysics, ScienceAlert, SDSS-V Local Volume Mapper



Ve středu večer to bylo naprosto suverénní představení Emmy Zapletalové. Slovenská atletka potvrdila na mistrovství Evropy v Birminghamu pozici největší favoritky běhu na 400 metrů překážek a získala pro svou zemi historické zlato. Ale cesta k němu vedla doslova navzdory osudu.



Jak udržet 80letého Donalda Trumpa během oficiálních akcí vzhůru? To je otázka, kterou musí poradci amerického prezidenta řešit stále častěji. Internet teď ale přišel s vlastní, poněkud bizarní teorií. Podle ní má Trumpovi pomáhat žena, která má na břiše tajné tlačítko, jímž ho probouzí. Celá teorie má však mnohem jednodušší vysvětlení.



Nábor jde skvěle, vojáků jsme za osm měsíců přijali více, než kolik se povedlo minulé vládě za celé čtyři roky. Tím se mimo jiné pochlubil na sociální síti Facebook premiér Andrej Babiš (ANO). Jenže podle zástupců armády pomohl náboru růst platů vojáků. A ten schválila právě předchozí vláda Petra Fialy (ODS).



Policisté ve čtvrtek večer při běžné kontrole zastavili u Obědovic nedaleko Hradce Králové osobní vozidlo značky Audi, které na silnici druhé třídy jelo rychlostí téměř 200 kilometrů v hodině. Za volantem přitom seděl teprve čtrnáctiletý chlapec, uvedla v pátek policie na webu. Policejní hlídce řekl, že automobil je jeho otce.



Když v červenci 1897 v americkém Seattlu zakotvil parník Portland s dvěma tunami zlata na palubě, svět zachvátilo šílenství. Od úředníků po bankéře – tisíce lidí nechaly všeho a vyrazily do Yukonu. Před 130 lety začala nejznámější zlatá horečka dějin, v níž lidé platili za vidinu bohatství omrzlinami, hladem a často i životem.