Na Měsíci se něco děje. NASA zachytila stopu vesmírného vetřelce, který unikl všem teleskopům

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Na Měsíci vznikl nový kráter větší než římské Koloseum. Náraz tělesa v roce 2024 přitom unikl teleskopům na Zemi i ve vesmíru a vědci jeho stopu zaznamenali až zpětně v datech sondy. Objev tak znovu ukazuje, jak rychle se měsíční povrch mění a přináší i praktickou otázku pro budoucí astronauty: jak moc může podobný zásah ohrozit základnu, kterou tam chce NASA vybudovat a dlouhodobě provozovat?

Když v roce 2024 narazil do přivrácené strany Měsíce úlomek asteroidu nebo komety, žádný pozemský ani kosmický teleskop samotný okamžik nezachytil. Následky však byly mimořádné. Náraz vytvořil kráter široký přibližně 222 metrů a hluboký až 43 metrů. Jde o největší známý impaktní kráter, který ve Sluneční soustavě vznikl v nedávné době. Podle odhadu vědců se událost podobného rozsahu odehraje přibližně jednou za 132 let.

„Tato událost představuje statisticky vzácné pozorování, které člověk zažije v podstatě jednou za život,“ napsali autoři jedné ze dvou studií, které vyšly v časopise Science Advances.

Kráter dostal jméno McGetchin na počest zesnulého Thomase McGetchina, někdejšího ředitele Lunar and Planetary Institute v Houstonu. Svou velikostí pak přibližně trojnásobně překonal předchozí rekordní nový kráter, který sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) objevila před zhruba deseti lety.

Právě LRO nakonec stopu po nárazu odhalila. Sonda fotografuje Měsíc od roku 2009 a vědcům umožňuje porovnávat snímky stejného místa pořízené v různých letech. Změna se ukrývala v obrovském množství dat a výzkumníci ji odhalili až zpětně. Následné detailní snímky potvrdily rozsah zásahu. NASA tak získala mimořádně čerstvou ukázku procesu, který utváří měsíční krajinu po miliardy let.

Samotný kráter přitom představuje jen část následků. Náraz rozrušil povrch na vzdálenost přes 100 kilometrů. Prach a úlomky hornin odlétaly pod větším úhlem, než vědci očekávali.

Výzkumný tým zároveň kolem kráteru našel přibližně sedm kilometrů širokou chladnější oblast. Podle spoluautora výzkumu Davida Paige z Kalifornské univerzity v Los Angeles náraz rozvolnil svrchní vrstvu měsíční půdy podobně, jako když člověk překopává záhon.

A co stopy astronautů?

„Začínáme o nárazech uvažovat jako o jakémsi typu ‚zahradničení‘ – promíchávají sedimenty a dostávají nahoru materiál, který obvykle leží pod povrchem,“ uvedl Paige. Dlouhodobá pozorování LRO zároveň ukazují, že horní zhruba dva centimetry měsíční půdy se kvůli materiálu vyvrženému při nárazech kompletně promíchají přibližně jednou za 80 tisíc let.

To mění i romantickou představu o stopách astronautů z programu Apollo. Často se říká, že kvůli absenci větru a deště vydrží jejich otisky na Měsíci prakticky navždy. Hlavní vědec kamerového systému LRO Mark Robinson ale upozorňuje, že takovéto události povrch pomalu přepisují.

Objev má také praktičtější rozměr. NASA plánuje dlouhodobější přítomnost lidí na Měsíci a vědci chtějí nyní přesněji spočítat, jaké riziko představuje materiál, který podobné nárazy vymrští do okolí.

Nejde jen o přímý zásah velkého tělesa. Nebezpečí mohou představovat i úlomky, které po dopadu letí desítky kilometrů daleko.

„Tyto informace pomohou inženýrům zpevnit konstrukce tak, aby se člověk nemusel obávat poškození: nebo se alespoň obával méně,“ uvedl Robinson. Kráter, který si dlouhé měsíce nikdo nevšiml, se tak může stát důležitým vodítkem pro dobu, kdy se lidé na Měsíci nebudou pohybovat jen několik hodin, ale budou tam chtít zůstat podstatně déle.