Mysleli, že voda z kohoutku je zdravá. Vědci ale ukazují jiný pohled a radí, co s tím

Vědci v Číně otestovali v roce 2024 nenáročnou metodu, která dokáže z pitné vody odstranit nano- i mikroplasty. Experimenty probíhaly jak s měkkou vodou, tak s tvrdou vodou z kohoutku, která obsahuje vyšší množství minerálů. Do obou typů vody výzkumníci nejprve záměrně přidali částice mikroplastů a nanoplastů, poté vodu přivedli k varu a nakonec z ní odstranili vzniklé sraženiny filtrací.

„Nano- a mikroplasty v pitné vodě, které unikají z centrálních úpraven, jsou stále větším globálním problémem, protože mohou pro člověka představovat zdravotní riziko,“ píší autoři studie . Výsledky ukázaly, že v některých případech dokázala kombinace varu a filtrace odstranit až 90 procent těchto částic. Účinnost se ale lišila podle typu vody.

Tvrdá versus měkká voda

Právě v tom totiž spočívá jeden z klíčových poznatků studie. Tvrdá voda, která je bohatší na minerály a při zahřívání v ní vzniká vodní kámen, si vedla výrazně lépe než voda měkká. To je dobrá zpráva – a zároveň tak trochu ironie osudu. Látka, kterou většina lidí vnímá jako nepříjemný nános v rychlovarných konvicích, se totiž ukázala jako nečekaný spojenec.

Při zahřívání tvrdé vody se z ní vylučuje uhličitan vápenatý, tedy vodní kámen. Ten se při změnách teploty usazuje na povrchu plastových částic a doslova je obaluje. Mikroplasty tak „uvězní“ v minerální krustě, kterou lze následně z vody jednoduše odstranit. „Naše výsledky ukázaly, že účinnost srážení nanoplastů se při varu zvyšuje s rostoucí tvrdostí vody,“ uvádí autoři studie.

Konkrétní čísla mluví jasně: při koncentraci uhličitanu vápenatého 80 mg na litr se podařilo odstranit zhruba 34 procent částic. Při 180 mg na litr už to bylo 84 procent a při 300 mg dokonce až 90 procent. Ani měkká voda ale nezůstala úplně pozadu – i v ní se podařilo zachytit přibližně čtvrtinu nano- a mikroplastů.

Výzkumníci zároveň zdůrazňují, že k finálnímu odstranění obalených plastových částic není potřeba žádná sofistikovaná technologie. Stačí jednoduchý filtr, například jemné nerezové sítko, jaké se běžně používá při cezení čaje. Právě v tom spočívá zásadní výhoda celé metody: většina lidí ji může vyzkoušet doma, bez speciálního vybavení.

Aby vědci metodu opravdu prověřili, přidali do testované vody dokonce ještě vyšší koncentraci nanoplastů. I v tomto případě se jejich množství po varu a filtraci výrazně snížilo. „Pití převařené vody se jeví jako životaschopná dlouhodobá strategie ke snížení globální expozice nano- a mikroplastům,“ konstatují Yu a jeho tým.

Zároveň ale připomínají, že pití převařené vody je v mnoha částech světa považováno spíš za lokální zvyk a běžné je jen v některých regionech. Vědci doufají, že by se tato praxe mohla rozšířit, zejména s tím, jak plast postupně proniká do všech koutů planety.

Podle přehledové studie z roku 2025, kterou vypracovala Texaská univerzita v Arlingtonu, může významná část našeho kontaktu s mikroplasty pocházet právě z pitné vody. Čističky odpadních vod sice velké množství těchto částic zachytí, zdaleka ne však všechny.

Přesné dopady mikroplastů na lidské zdraví zatím nejsou zcela jasné, ale už dnes existují výzkumy, které je spojují se změnami střevního mikrobiomu nebo s narušením antibiotické odolnosti organismu. Jinými slovy: rozhodně nejde o něco, co by lidskému tělu prospívalo.

Autoři nové studie proto vyzývají k dalšímu výzkumu, který by ověřil, do jaké míry může pití převařené vody omezit pronikání umělých materiálů do lidského organismu – a zda by tím šlo zmírnit některé znepokojivé dopady mikroplastů. „Naše výsledky potvrdily vysoce proveditelnou strategii ke snížení lidské expozice nano- a mikroplastům a vytvořily základ pro další výzkum na mnohem větším vzorku,“ uzavírají vědci.

Zdroj: sciencealert.com

Mohlo by vás zajímat