Moře místo paneláku? Důchod v zahraničí dávno není jen pro bohaté, realita ale leckoho zaskočí

Portugalsko, Thajsko, Mexiko nebo Panama se v posledních letech proměnily v symboly nového stáří: aktivního, mobilního a často mnohem odvážnějšího než dřív. Za rozhodnutím odejít do zahraničí přitom nestojí jen počasí nebo levnější nájmy. Velkou roli hraje zdravotnictví, pocit bezpečí, ale i strach ze samoty a izolace ve vlastním stárnutí.

Odborníci tento trend označují jako „retirement migration“ – tedy stěhování za důchodem. Podle sociologů Marion Repettiové, Christophera Phillipsona a Toni Calasantiové lidé často odcházejí nejen za lepším klimatem, ale i kvůli ekonomickému tlaku a snaze udržet si vyšší životní standard.

Související

22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií

Žádná ruina za euro. Matěj si na Sicílii vybral dům, který má duši, a popsal, co to obnáší

„Stěhování představuje způsob, jak lépe zvládnout ekonomická rizika stáří,“ uvádí studie publikovaná v časopise Sociological Research Online. Jenže zatímco internet a sociální sítě ukazují hlavně obrázky snídaní u oceánu nebo levných apartmánů se střešním bazénem, realita bývá mnohem složitější.

Itálie: krásný život, který nemusí být levný

Často zmiňovanou variantou je i Itálie, hlavně Toskánsko, Ligurie nebo jih země včetně Sicílie a Apulie. Pro mnoho Evropanů představuje ideální kombinaci klimatu, gastronomie, pomalejšího životního stylu a kvalitního veřejného zdravotnictví. Právě důraz na každodenní život, silné komunity a středomořský způsob trávení času bývá jedním z hlavních důvodů, proč si lidé Itálii pro stáří vybírají. Výzkumy přitom dlouhodobě ukazují, že sociální vazby a pocit sounáležitosti mají pro zdravé stárnutí zásadní význam.

Itálie ale není automaticky levným rájem. Zatímco menší města na jihu země mohou být cenově dostupnější než velká česká města, sever Itálie nebo turistické oblasti kolem Florencie, Milána či pobřeží Amalfi patří naopak k nejdražším částem Evropy. Náklady výrazně rostou hlavně u nájmů a energií. Itálie navíc patří mezi nejrychleji stárnoucí země světa, což začíná vytvářet tlak i na zdravotní a sociální systém. Podle dat OECD bude do roku 2050 téměř 35 procent Italů starších 65 let. Přesto právě Itálie často zůstává symbolem důchodu, kdy člověk není uzavřený doma, ale pořád je součástí plnohodnotného života.

Související

20 fotografiíProhlédnout si 20 fotografií

Dům na Sicílii koupili za cenu garáže v Česku. „Byl levnější než dům za euro,“ říká majitelka

Portugalsko: sen o klidném stáří, ale…

Ještě před několika lety bylo Portugalsko téměř automatickou odpovědí na otázku, kde strávit důchod. Země nabízela relativně levné bydlení, bezpečnost, kvalitní zdravotní péči i klima, které láká seniory z celé Evropy a Severní Ameriky.

Popularita ale začíná mít vedlejší efekt: prudký růst cen bydlení. Analýzy z roku 2026 upozorňují, že nájmy v Lisabonu, Cascais nebo Algarve už dávno neodpovídají představě „levného jihu“. Nájem jednopokojového bytu v centru Lisabonu dnes běžně stojí přes 1200 eur měsíčně, což je zhruba 30 tisíc korun.

Podobný posun potvrzují i cestovatelé na diskusních fórech. „Portugalsko už dávno není levnou variantou jižní Evropy,“ opakuje se v debatách stále častěji. Někteří upozorňují, že zahraniční důchodci a investoři změnili celý realitní trh, jiní naopak tvrdí, že hlavním problémem je nedostatek bytů a slabá výstavba.

Přesto země zůstává symbolem takzvaného „dobrého stárnutí“. Důležitou roli totiž nehraje jen ekonomika. Mnoho seniorů popisuje, že rozhodující je atmosféra každodenního života – pomalejší tempo, kavárenská kultura, život venku a pocit většího klidu. „Důchod už dnes není jen ekonomická kategorie. Je to otázka kvality života,“ upozorňují výzkumníci Stefan Gruber a Gregor Sand ve studii o migraci starších Evropanů.

Zdroj: Natixis Global Retirement Index 2025

Thajsko nebo Mexiko: život za polovinu ceny

Úplně jinou skupinu tvoří lidé, kteří hledají především nižší životní náklady. Právě proto se tisíce důchodců stěhují do Thajska, Mexika nebo Malajsie, kde lze podle mezinárodních srovnání dlouhodobě žít výrazně levněji než v západní Evropě.

V Thajsku se měsíční náklady seniora často pohybují kolem 1200 až 1800 dolarů (25–37 tisíc korun) včetně bydlení a zdravotního pojištění. Právě kombinace levného života, teplého klimatu a moderních soukromých nemocnic vytvořila obraz „luxusu za méně“, který přitahuje stále více Evropanů.

Jenže ani tady realita není tak jednoduchá jako dovolenkové fotografie z pláže. Tamější přistěhovalecké komunity často upozorňují na psychickou náročnost dlouhodobého života v turistických oblastech, kulturní rozdíly nebo jazykovou bariéru. Řada lidí navíc po několika letech zjistí, že život v cizí zemi funguje jinak po sedmdesátce než v šedesáti.

Výzkumy ukazují, že právě zdravotní stav a sociální vazby často rozhodují o tom, jestli lidé v zahraničí skutečně zůstanou. Studie Population Europe upozorňuje, že mnoho seniorů se po letech vrací zpět do rodné země právě kvůli osamělosti nebo potřebě blízkosti rodiny.

Sever Evropy vítězí v kvalitě života. Za jinou cenu

Když se místo cen sleduje kvalita zdravotnictví, sociální systém nebo bezpečnost, vycházejí nejlépe úplně jiné země. V mezinárodních žebříčcích dlouhodobě dominují státy severní Evropy – například Norsko, Dánsko, Švýcarsko nebo Irsko.

Právě tyto země pravidelně vedou i Natixis Global Retirement Index, který hodnotí kvalitu života seniorů podle zdravotnictví, financí, bezpečnosti nebo životního prostředí. Česko se v posledních letech pohybuje překvapivě vysoko a v aktuálním hodnocení skončilo na 11. místě na světě. Háček je ale zřejmý: vysoké životní náklady. Země s nejlepším sociálním systémem bývají zároveň finančně nejnáročnější. Pro většinu středoevropských důchodců tak představují spíš ideál než realistický plán.

Největší problém? Nejsou to peníze

Přestože debata o důchodu v zahraničí často začíná u cen nájmů nebo zdravotního pojištění, odborníci upozorňují, že největší problém bývá jiný: samota. Studie nizozemských výzkumníků ukazují, že senioři žijící v zahraničí častěji zažívají takzvanou sociální osamělost – tedy pocit, že nové vztahy nemají stejnou hloubku jako vazby doma. „Nové kontakty často postrádají důvěru a dlouhodobou blízkost,“ upozorňuje výzkum univerzity v Groningenu.

Právě proto dnes mnoho lidí nehledá jen levnou zemi, ale místo, kde už existuje silná komunita cizinců. Portugalské Algarve, španělská Costa del Sol nebo části Panamy se postupně proměnily v celé „důchodové enklávy“, kde lidé nacházejí nejen nižší náklady, ale hlavně pocit, že nejsou sami.

Důchod jako nový začátek

Mění se i samotná představa stáří. Generace dnešních šedesátníků často cestovala, pracovala v zahraničí a je mnohem mobilnější než jejich rodiče. Důchod proto pro část lidí nepředstavuje konec aktivního života, ale možnost začít znovu někde jinde.

A právě v tom je možná největší změna celé dnešní debaty o stárnutí. Nejde už jen o to, kolik stojí bydlení nebo jak vysoký člověk pobírá důchod. Rozhoduje mnohem osobnější otázka: jestli si člověk dokáže představit obyčejný pondělní den v nové zemi. Zajít si na kávu. Znát sousedy. Mít komu zavolat. Protože i ten nejkrásnější výhled na oceán může být po čase málo, pokud ho nemá s kým člověk sdílet.

Zdroj: The Times, SageJournals, Population Europe, OECD, im.natixis.com