Módní retro z hlubin. Kosatky začaly znovu nosit klobouky z mrtvých lososů

Na první pohled bizarní fotografie, která vypadá spíš jako internetový vtip než vědecké pozorování. Jenže právě podobné momenty vedou biology k otázce, zda některá zvířata nevytvářejí něco, co bychom mohli označit za kulturu.

Kosatky dravé patří k nejinteligentnějším tvorům na planetě. Vědci dnes vědí, že si předávají naučené chování mezi generacemi, učí svá mláďata složitým loveckým technikám a vytvářejí tradice, které mohou přetrvávat desítky let. Některé z nich přitom nemají žádný zřejmý praktický význam.

„Podobně jako jiní kytovci jsou kosatky vysoce inteligentní. Mají velký mozek se silně zvrásněnou mozkovou kůrou. Jsou schopné řešit i velmi komplikované úlohy. Chování jako hry pro zábavu, jednoduchá forma kultury, výchova mláďat a jejich výuka to jasně dokládají,“ říká biolog prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., odborník na genetiku a reprodukční biologii živočichů z Výzkumného ústavu živočišné výroby.

Když se z lososa stane módní doplněk

V živočišné říši najdeme leccos. Pávy s okázalými ocasy, ptáky stavějící komplikované stavby pro své partnerky nebo kraby zdobící si krunýře mořskými houbami. Jen málokdo by ale čekal, že mezi módní průkopníky budou patřit právě kosatky.

V roce 1987 zaznamenali vědci u pobřeží Pacifiku na severozápadě Spojených států neobvyklé chování. Jedna samice kosatky začala nosit mrtvého lososa na hlavě. Během několika týdnů ji napodobily další kosatky a zvláštní zvyk se rozšířil celou tamní populací.

Pak stejně rychle zmizel. Jako každý trend, který ovládne společnost a následně upadne v zapomnění. O téměř čtyři desetiletí později se ale vrátil. Na podzim roku 2024 fotografové zachytili několik jedinců s lososy položenými na hlavě přesně stejným způsobem jako před čtyřiceti lety. Zatímco módní domy pravidelně opráší střihy ze sedmdesátých nebo devadesátých let, kosatky zřejmě dávají přednost nostalgii let osmdesátých.

„Odborníci to vysvětlují jako hru pro zábavu. Zvířata si často hrají, aby se zdokonalila v určitých činnostech. Ale existují i případy, kdy si hrají bez zjevného účelu, jednoduše proto, že je to baví,“ vysvětluje Petr. Právě skutečnost, že se podobné chování šíří mezi jednotlivci a později znovu objevuje, připomíná kulturní trendy známé z lidské společnosti.

Kosatčí kultura

Když biologové mluví o kultuře, nemyslí tím umění nebo literaturu. Označují tak chování, které není vrozené, ale předává se učením z generace na generaci. „U kosatek je to například specializovaný jídelníček. Jednotlivé populace se zaměřují na určitý druh kořisti, například lososy, lachtany nebo žraloky,“ vysvětluje Petr.

Mláďata se přitom neučí jen pozorováním. Dospělé samice je aktivně vedou a předvádějí jim konkrétní postupy. Některé skupiny například loví tuleně na ledových krách tak, že společně vytvoří vlnu, která kořist smete do vody. „Mládě má vrozenou schopnost lovit. Ale třeba shození tuleně z plovoucí kry vzedmutím velké vlny vrozené zcela jistě nemá. To ho naučí dospělé kosatky, především matka,“ říká biolog.

Lodě jako obří hračka

Ještě větší pozornost než lososové klobouky vyvolaly v posledních letech takzvané iberské kosatky u pobřeží Španělska a Portugalska. Od roku 2020 zde opakovaně narážejí do plachetnic a poškozují jejich kormidla. Několik lodí se po střetech dokonce potopilo.

Internet okamžitě zaplavily spekulace o „pomstě lidem“ nebo koordinovaných útocích. Objevily se i úvahy, že za změnou chování stojí stres způsobený lidskou činností, změnou klimatu nebo úbytkem potravy. Vědci však zatím žádné jednoznačné vysvětlení nemají.

„Odborníci, kteří se životem kosatek zabývají, to považují za formu hry. Na sto procent to ale asi vědí jen kosatky,“ poznamenává Petr. Podle dosavadních pozorování se zvířata soustřeďují především na kormidla, tedy pohyblivé části lodí reagující na dotyk. Někteří výzkumníci proto soudí, že si z nich kosatky jednoduše udělaly obří hračku.

Inteligence, která nevznikla náhodou

Schopnost vytvářet nové zvyky a šířit je populací není podle Petra sama o sobě unikátní. Objevuje se i u jiných druhů. „Jsou to inteligentní živočichové. Učí se nové věci a jejich šíření populací je celkem přirozený jev. To zvládají i tvorové s mnohem menším mozkem. Někteří čmeláci například přijdou na nový způsob, jak se dostat do květu, a ostatní je rychle napodobí.“

Kosatky však vynikají kombinací vysoké inteligence, dlouhověkosti a mimořádně pevných sociálních vazeb. Žijí v rodinných skupinách, které mohou držet pohromadě po celý život. Právě to fascinuje Petra nejvíce. „Rodinné uspořádání. To, jak drží při sobě a vzájemně se podporují. Vedoucí samice prožije víc než polovinu života v menopauze, aby mohla pomáhat dcerám s péčí o mláďata. To je v přírodě velmi vzácné a s kosatkami to sdílí už jen člověk, dva druhy velryb a snad i šimpanzi.“

Co nám kosatky říkají o nás samotných

Představa, že kultura, tradice, nebo dokonce módní trendy nejsou výhradně lidskou záležitostí, může být překvapivá. Podle Petra však nejde o nic, co by zásadně měnilo pohled biologů na svět. „Už Charles Darwin zastával názor, že téměř vše, co najdeme v lidském chování, má nějakého jednoduššího předchůdce v říši zvířat. Nejde jen o kulturu, ale také o plánování, sebeuvědomění, smysl pro humor nebo truchlení nad mrtvými.“

Kosatky tak nejsou fascinující proto, že by byly kopií člověka. Fascinující jsou proto, že ukazují, jak daleko může evoluce dovést inteligenci i v úplně jiném prostředí, než je to naše. A že někde v oceánu žijí tvorové, kteří si předávají tradice, učí své děti a čas od času vrátí do módy trend, který vědci nedokážou vysvětlit ani po čtyřiceti letech.

Zdroj: autorský článek, nationalgeographic.com, scientificamerican.com, theguardian.com, sciencealert.com