Osmadvacetiletý Cal Hunter a jeho o dva roky mladší přítelkyně Claire Segerenová se dali dohromady na lyžařském zájezdu ve francouzských Alpách. Společně pak procestovali Evropu a Kanadu a plánovali usadit se v pulzujícím skotském velkoměstě Glasgow. Cal tedy dostal za úkol zajít na aukci a vydražit tam byt, zatímco Claire se na chvíli vrátila za rodinou do Kanady.
Když ovšem mladík dorazil do aukční síně, zjistil, že realitnímu makléři kvůli jeho skotskému přízvuku jen stěží rozumí. Nápovědu, o kterou nemovitost zrovna běží, se tak snažil najít v dražební brožurce. Když přišel na řadu byt v budově, která se mu na první pohled zamlouvala, přihodil peníze a bylo mu divné, že nikdo další v místnosti ruku nezvedl.
O přestávce zavolal Claire, jestli má byt za 30 tisíc liber (885 tisíc korun) koupit. Aby toho nebylo málo, baterie jeho telefonu v tu chvíli byla téměř vybitá, takže se partneři museli rozhodnout rychle a nakonec si investici odsouhlasili. "Tehdy jsem byla nadšená, že budeme bydlet ve vlastním, ale když jsme si nový domov poprvé přijeli prohlédnout, byla jsem v šoku," přiznala Claire pro zpravodajský web stanice BBC.
Cal totiž nedorozuměním koupil nemovitost ve městě Dunoon, která zrovna neodpovídala jeho ani partnerčiným původním představám. "Nacházela se asi hodinu a půl cesty trajektem od Glasgow, což by ani tak nevadilo. Horší bylo, že jsem pořídil čtvrtinu viktoriánské vily, která byla naprosto zchátralá. Posledních dvacet třicet let se o ni nejspíš nikdo nestaral," povzdechl si Cal.
Mladý muž je přesvědčený, že fotka, podle které se na aukci řídil, byla pořízená z lichotivého úhlu, a navíc ještě v době, kdy vila nevypadala jako ruina. Střecha podle jeho slov novým obyvatelům doslova padala na hlavu, u jedné ze zdí hrozilo zřícení a dřevěné trámy konstrukce byly prohnilé.
Rekonstrukce je sblížila se sousedy
Claire přiznala, že když dům poprvé spatřil její otec, tak následující dva dny skoro nepromluvil. Přesto se odhodlala, že dá se svým přítelem vilu přezdívanou Jameswood dohromady, a tak pár kontaktoval vlastníky zbytku nemovitosti, aby od nich 120 let starou budovu získali celou. Ti se nápadu mladých nadšenců ani moc nebránili.
Hned nato si Cal a Claire pořídili malý karavan, který zaparkovali na zahradě, aby v něm mohli bydlet, než ruinu zase promění v útulnou vilu. S pracemi na stavbě jim začali pomáhat kamarádi i místní sousedé. Cal po svém otci, který je profesí tesař, zdědil manuální zručnost a spoustu potřebných úkonů naučil i Claire.
I tak ovšem mladík připouští, že se oprava ukázala být tak náročnou misí, že ani po dvou letech od nešťastné dražby ještě není u konce. Obyvatelé města Dunoon se podle něj v každém případě radují, že se chátrající vily, kterou mají denně na očích, konečně někdo ujal a odhodlal se ji zvelebit. "Díky rekonstrukci jsme v místní komunitě navázali spoustu přátelství, což nám dodává sílu," doplnila Claire.
O tom, jak rekonstrukce vily postupuje, dvojice pravidelně informuje na blogu s vtipným názvem What Have We Dunoon? (slovní hříčka složená z anglické věty "Co jsme to provedli?" a názvu města). Své snažení dokumentuje také na Instagramu, kde má 185 tisíc sledujících.
