Mladí lidé nezažili krizi. Karanténě se těžko přizpůsobují a internet jim teď nestačí

Tomáš Maca Tomáš Maca
3. 4. 2020 6:01
Dlouhé hodiny vysedávání u počítače a sem tam nějaká krátká procházka. Právě tak teď mnoho mladých lidí, kteří ještě studují nebo už pracují v režimu home office, tráví poslední týdny. Může se zdát, že generacím internetových domorodců karanténa vyhovuje. Podle odborníků ovšem mnozí z nich musí svůj dřívější životní styl výrazně měnit, což se často nepříznivě podepisuje na jejich psychice.
"Mladí lidé teď musí svůj životní styl změnit radikálněji než senioři. Zároveň jim chybějí zkušenosti, které mají ti starší, a s podobnou krizí se setkávají poprvé," říká psycholog Dalibor Špok.
"Mladí lidé teď musí svůj životní styl změnit radikálněji než senioři. Zároveň jim chybějí zkušenosti, které mají ti starší, a s podobnou krizí se setkávají poprvé," říká psycholog Dalibor Špok. | Foto: Shutterstock

Daniele je 25, pracuje jako personalistka v jedné brněnské organizaci a v době karantény funguje jako mnoho jejích vrstevníků v režimu home office. Plně si uvědomuje, jakou má oproti lidem, kteří ztratili práci nebo musí pracovat ve zdravotně rizikových podmínkách, výhodu. Přesto v posledních týdnech cítí, že její produktivita klesla na velmi nízkou úroveň a pracovní schůzky přesunuté do on-line prostředí jsou pro ni náročnější.

"Děsí mě, že jsme teprve na začátku a pandemie se každým dnem vyvíjí. Už nestíhám sledovat zprávy, a když se na ně přece jenom podívám, mám pocit absolutní přesycenosti a úzkosti. Snažím se cvičit, chodit na procházky, ale flat white v mojí oblíbené kavárně nedostanu. V současné situaci se mi těžko hledá ten postmoderní zen, který jsem zažívala s kamarády u kafe nebo drinků," vzpomíná v nadsázce na životní styl, o kterém si teď může nechat jen zdát, a přiznává, že její psychika v karanténě není zrovna v ideální rovnováze.

Podle psychologa Dalibora Špoka nejsou podobné pocity v Danielině věkové skupině rozhodně ojedinělé. Terapeut sice nepopírá, že po zdravotní stránce pandemie koronaviru skutečně nejvíc ohrožuje seniory, ale zároveň zdůrazňuje, že z psychologického hlediska může být karanténa mnohdy rizikovější právě pro dvacátníky a teenagery.

"Psychika mladých lidí může být na podobnou krizi, jakou teď prožíváme, náchylnější, protože mladým lidem chybějí zkušenosti, které mají ti starší, a se vším se setkávají poprvé. Starší lidé už si mnohými traumaty a krizemi sami prošli a mají díky tomu vytvořené mechanismy zvládání. Když se řekne senior, tak se nám leckdy vybaví někdo s holí a počínající demencí, což je ale jen stereotypní představa. Většina seniorů, k nimž se řadí všichni obyvatelé starší 65 let, se od tohoto obrazu výrazně liší," tvrdí Špok.

Mezi seniory se podle něj najde řada socioekonomicky zajištěných lidí, kteří jsou na tom dobře i mentálně. "Tato část seniorů se může se současnou karanténou vypořádávat lépe než mnozí mladí lidé. Kromě mechanismů zvládání vybudovaných při předešlých krizích totiž na rozdíl od mladších ročníků mohou mít finanční úspory a pravidelný příjem z důchodů. Jejich rutiny jim často umožňují žít v karanténě hodně podobně jako před tím, než k současným opatřením došlo. Jsou zvyklí víc šetřit, nechodí každý den běhat do parku nebo popíjet do hospody," říká Špok.

Dodává, že dnešní teenageři a dvacátníci naproti tomu zatím vyrůstali ve výjimečně bezpečné době, což zhoršuje jejich schopnost adaptace na novou situaci. "Ekonomická krize před 12 lety zasáhla dvacátníky jenom jako děti. Jejich očekávání tedy vycházejí z přesvědčení, že stav bez krize je normální a nemusí si uvědomovat, že naprostý klid a jistoty jsou v lidských dějinách spíš něco mimořádného. Mladí lidé teď musí svůj životní styl změnit radikálněji než senioři," upozorňuje psycholog.

Život v karanténě trochu připomíná seriál Black Mirror

Třiadvacetiletý student mediální komunikace Radek, který na poloviční úvazek natáčí a stříhá videa v pražské marketingové agentuře, je na práci z domova zvyklý. Stejně jako Daniele se mu ale v situaci, kdy během dne nemůže střídat různá prostředí, hůře strukturuje čas. "Do on-line prostředí se mi teď přesunuly i všechny školní povinnosti, což mě mrzí. Zvykl jsem si docházet na přednášky a většinu probírané látky pochopit už tam. Teď je rozhodně větší důraz na samostudium a přijde mi, že musím škole věnovat mnohem víc času. Zároveň mám problém se k něčemu dokopat, snažím se dělat to-do-listy, ale často je nevyplním," připouští.

Kontakt s kamarády si udržuje alespoň prostřednictvím internetu a jednou už se účastnil i improvizovaného on-line večírku přes skupinový videohovor. "Paradoxně to má své výhody. Jakmile je člověk společensky unavený, stačí se odpojit a jít spát. Trochu to pak připomíná seriál Black Mirror. Doba strávená na internetu mi teď hodně vzrostla a zjistil jsem, že když zůstávám většinu dne doma, tak mi čas uteče až děsivě rychle. Proto občas chodím ven běhat. Je to pro mě meditace a únik z nezvyklé situace. Nedokážu si představit, že bych měl celé dny sedět doma a vůbec nevycházet," svěřuje se Radek.

On i Daniela patří ke generaci, o které si mnoho lidí myslí, že žije hlavně na internetu a sociálních sítích. To, že mají mileniálové a příslušníci generace Z k virtuálním světům blíž, je sice pravda, ale nemusí to znamenat, že používání moderních technologií v době karantény, kdy se na internetovou komunikaci musí plně spoléhat, nemá negativní dopady na jejich psychiku. Své o tom ví zakladatelka a lektorka projektu Replug me Karolína Presová, která pro školy, firmy a širokou veřejnost pořádá přednášky a workshopy na téma digitálního wellbeingu.

"Co poslední dny pozoruji, tak se teenageři často nedovedou přinutit k tomu, aby plnili úkoly. Při zadávání práce on-line školy často neposkytují na úkoly žádnou zpětnou vazbu, a navíc se studenti cítí přehlcení. Nemají pak motivaci nejen dělat cokoli dalšího, ale je pro ně i těžké se k práci přimět a pak tráví spoustu času u YouTube nebo seriálů. Z tří hodin u internetu denně teď kolikrát klidně může být devět," varuje Presová. Mladí lidé, kteří už nestudují, ale pracují z domova podle ní v době karantény bojují s prokrastinací úplně stejně, i když z jiných důvodů.

"Se zaměstnanci firem teď řeším, že si svou práci neumí v situaci, kdy jsou neustále v blízkosti počítačů a telefonů, rozvrhnout tak, aby oddělovali profesní život od toho osobního. Jsou mentálně vyčerpaní, i když všude slyší, že by měli víc odpočívat. Některým se lépe pracuje večer, ale protože jim šéf řekl, že u počítače musí sedět od devíti ráno, tak v téhle době jen scrollují sociálními sítěmi. Jiní to stejné dělají proto, že je firma zavalila takovým množstvím práce, že jsou úplně paralyzovaní. Informace z internetu ale jejich mozek zahltí natolik, že nejsou schopní pracovat ani potom," popisuje Presová.

Teenagery už internet nebaví a chtějí ven

Technologie podle ní mladým lidem a nejen jim slouží jako prostředky úniku před jakýmikoli emocemi, které jim působí diskomfort. Mohou prostřednictvím nich unikat před někým ve své blízkosti, před nějakým problémem ve svém životě nebo před něčím, z čeho mají strach. "Spousta lidí se teď v karanténě dostává do bludného kruhu, kdy mají špatnou náladu kvůli tomu, co se kolem děje, ale nechtějí se se svými negativními emocemi konfrontovat, což zase řeší tím, že jdou na sociální sítě, které ty emoce ale ještě posílí," přibližuje Presová.

Těm, kteří sociální sítě při své práci nepoužívají jako hlavní komunikační kanál, doporučuje, aby si jasně vymezili třeba dva konkrétní časy na jejich návštěvu. "Taky bychom vždycky měli mít v hlavě konkrétní představu, co na sociálních sítích chceme udělat, a nechodit tam, aniž bychom věděli proč," doplňuje. S tím, že současná krize výrazně obnaží neurózy a úzkosti, které digitální technologie zesilují, souhlasí i Špok.

"Musíme se naučit technologie využívat jen jako prostředek sociálního kontaktu a nepropadat psychologické závislosti na zprávách, na Facebooku, na Twitteru. Jedním z prvních důležitých psychohygienických opatření může být, že začneme ve svých chytrých telefonech používat jen aplikaci Messenger, abychom si s přáteli pouze sdělili to, co potřebujeme, a nestrávili spoustu času u statusů na Facebooku," radí psycholog.

Presová si všímá i toho, jak pod vlivem karantény mnoho mladých lidí dochází k tomu, že jim udržování sociálních vztahů on-line nestačí. "Teenageři nám do organizace píšou, že už je trávení času na internetu přestalo bavit, že si teď uvědomují, jak moc jim chybí reálná setkání s vrstevníky a jak moc by s nimi chtěli jít ven. Vidíme to koneckonců i na tom, kolik lidí teď ve volném čase vyráží do lesa, přestože před karanténou by je to třeba ani nenapadlo. Ukazuje se díky tomu, co v životě postrádají. Je ovšem otázka, jestli se po konci karantény všichni nevrátí do starých kolejí, neuzavřou se do světa sociálních sítí a v lese opět nikdo nebude," uzavírá.

 

Právě se děje

Další zprávy