Vliv propagandy v Česku stále sílí, útočí z často podivných webů, jejich bizarnost však čtenářům nebrání v tom, aby je konzumovali s plnou důvěrou.
Nejzranitelnější je mládež, jednak kvůli své malé zkušenosti s vyhodnocováním informací, jednak kvůli tomu, že nejčastějším zdrojem je pro ně Facebook. Věří mu bezmezně, propaganda to má jednoduché.
Tenhle trend už se začal zajídat studentům politologie a bezpečnostních a strategických studií na brněnské Masarykově univerzitě. Dle svých slov už se nemohli dívat na to, jak propagandisté lijí do chytrých hlav hloupé informace.
Když si udělali svůj průzkum, čísla byla alarmující - 71 procent středoškoláků čerpá zprávy o světovém dění z Facebooku, pro 25 procent přitom jejich zdroj není vůbec důležitý.
Novinářům nevěříme, vše se dozvíme na Facebooku
"Velká část mladých lidí se nezajímá o politiku, není pro ně atraktivní. Zajímají se jen o životní styl a sport, to je často vše. Když už mají na Facebooku sledované nějaké zpravodajské weby, nerozklikávají odkazy, stačí jim jen fotka, titulek a dva řádky," říká jedna ze zakladatelek projektu Zvol si info Kateřina Křivánková.
Podle spoluzakladatele Vojtěcha Bruka je tento trend dán tím, že v dnešní době má díky internetu každý pocit, že všemu rozumí, a nepotřebuje tedy pro příjem a zpracování zpráv nějakého prostředníka, tedy médium.
"Vše je přece jasné, tak na co mít nějakou oficiální instituci či novináře, aby nám říkali pravdu. Lidé neumí rozlišit kvalitní informaci od nekvalitní, a proto nevidí rozdíl mezi novinovým článkem a facebookovou zdí."
Situace je o to závažnější, že dříve se dezinformace odehrávaly spíše u bulvárních informací o tom, kdo s kým chodí, kdo komu zahýbá či kdo se s kým rozchází. Dnes jde o ty nejzásadnější zprávy týkající se samotného směřování České republiky a společnosti.
"Kdysi bylo těžké lhát u závažných zpráv, lidé měli daleko větší důvěru k médiím, televize a předtím rozhlas či noviny byly pro ně jediný zdroj. Dnes těch zdrojů máme více a klesá důvěra k tradičním médiím, není tudíž problém lhát i u zásadních informací. Tato lež si totiž vždy najde svého čtenáře," říká Vojtěch Bruk.
Důvěra v tradiční média a novináře klesá podle něj ze dvou důvodů - jednak díky všudypřítomné masáži veřejnosti od politických špiček státu (novináři jsou "póvl a žumpa" a měli by se "likvidovat", popřípadě že plní něčí "zadání" a dělají proti někomu "kampaň"). Na druhou stranu za to prý mohou různé skandály, které provází média pevně propojená s politiky.
"Lidé potom přestávají věřit všemu, co je oficiální, a uchylují se k něčemu, co podporuje jejich verzi pravdy - že před námi elity něco tají a nedá se jim věřit. V neposlední řadě je docela cool věřit něčemu, čemu nevěří ostatní, odlišovat se, být zajímavý, vyčnívat z té záplavy tím, že jsem alternativní, když čtu alternativní média," vyjmenovává Vojtěch Bruk.
Dezinformátorům se v Česku daří
Ten rozlišuje tři základní druhy dezinformátorů. Předně se jedná o ty, kteří na tom jednoduše chtějí vydělat, protože dezinformace a konspirační teorie jim zvyšují kliky na stránkách. Pak tu dle jeho slov působí propagandističtí dezinformátoři, kteří šíří lži na základě svého přesvědčení nebo za peníze a sledují tím nějaký cíl. Přidává ještě poslední druh, tzv. satirické dezinformátory. Ti prý chtějí pouze pobavit a třeba někoho zesměšnit.
A proč se těmto lidem podle něj v českém prostředí tolik daří? "Nechtěl bych českému prostředí dávat nějakou nálepku, obecně si myslím že dezinformacím se daří tam, kde je nízká důvěra lidí ve stát a kde není populace tak mediálně gramotná a naučená kriticky myslet," domnívá se Bruk.
Na dotaz, jak může malá skupina studentů bojovat proti propagandistické mašinérii, Vojtěch poznamenává, že nechtějí bojovat proti propagandě, nýbrž vzdělávat společnost tak, aby ji poznala sama.
"Jde nám hlavně o kritické myšlení, aby se lidé nad každou informací nejdříve zamysleli, než ji přijmou jako fakt," dodává Kateřina Křivánková.
Za zásadní chybu proto považují autoři iniciativy Zvol si info absenci mediální výchovy na základních i středních školách.
"Na mediální výchovu je vyhrazeno šest hodin za celé studium, to je něco zcela zoufalého. Přitom by se mohla učit už od školky. Protože už malé děti jsou vystaveny reklamě a bezmezně věří tomu, co v ní vidí," domnívá se Kateřina Křivánková.
Surfařův průvodce po internetu vs. propaganda
Rozhodli se proto zahájit vlastní vzdělávací kampaň na zvýšení mediální gramotnosti. Díky testům před přednáškou a po ní mají změřeno, že 17 procent lidí po akci lépe pozná dezinformace.
Působí nejen "offline", ale i "online" - na web umístili Surfařův průvodce po internetu, jednoduchý, ale výstižný manuál pro středoškoláky, který sestavila další členka týmu Alžběta Bajerová na základě shromážděných podkladů ohledně manipulací, dezinformací či propagandy.
"Rozhodli jsme se, že vybereme pět nejzákladnější manipulativních technik. Pět proto, abychom naši cílovou skupinu příliš nezahltili a byli struční, jednoduší a přehlední," objasňuje Vojtěch Bruk. Patří mezi ně neuvádění zdrojů, svalování viny a nálepkování, vymýšlení faktů, manipulace obrazovými prostředky a hra se strachem a emocemi.
Problém rovněž spočívá v tom, že mládež se chce informacemi především bavit a neřeší, zda to, co pak hromadně sdílí a nad čím plamenně diskutuje, je "fake news" či nikoliv. "Pravda už dnes není cool. Mladí se raději ženou za senzacemi," shrnují to autoři projektu.
Studenti ze Zvol si info vidí prapůvod této devalvace pravdy v politických kampaních, kterým vládnou emoce, nikoliv racionální argumenty.
Konzumaci informací mladými lidmi přirovnávají k fast foodu - mládež se nejčastěji stravuje v McDonaldu, protože je to za dvacet vteřin hotové a už neřeší, co vlastně v naplněné housce snědli. A přesně tak se podle Kateřiny Křivánkové chová mládež i při pročítání webu.
Stopařův průvodce po internetu by mohl jejich lehkovážné zacházení s informacemi změnit. A také třeba snížit zástupy lidí, kteří tak nadšeně a hromadně přeposílají hoaxy, klamné nevyžádané e-maily. Mezi nejčastější patří podle Vojtěcha ty z oblasti zdraví, stravy, léčení a nemocí. Nejlépe se daří takovým hoaxům, které v lidech podporují pocit, že jsou oběťmi nějakého spiknutí a že někdo ovládá jejich životy.
"Zkrátka, kdyby byl internet obrovský supermarket s informacemi, tak Surfařův průvodce slouží jako výživový poradce, který ukazuje na problematické aspekty jednotlivých mediálních produktů," uzavírá tým z iniciativy Zvol si info.
