Češi furt nadávají, říká místostarosta z Afriky. Česky se naučil pořádně až v hospodě

Clara Zanga Clara Zanga
25. 2. 2020 6:01
Alexis Kimbembe se narodil v Republice Kongo, již 32 let ale žije v Česku. V roce 1987 začal díky stipendiu studovat v Ostravě. Od roku 1997 se pohybuje v politice a byl podruhé zvolen místostarostou Úval. V rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradil, co je pro něj na Češích nepochopitelné, popsal svůj první zážitek s českým jídlem a vysvětlil, jak to, že v Kongu neexistují tety.
Alexis Kimbembe.
Alexis Kimbembe. | Foto: Jakub Plíhal

Dostal jste se do Československa na základě stipendia. Jak moc bylo těžké získat ho?

Jsou různé varianty. Buď má člověk známosti, dobré známky nebo štěstí. Já jsem měl v Kongu známosti, a to mi pomohlo. Chtěl jsem na medicínu, ale nešlo to. Školy se přidělovaly, tak jsem byl na ekonomce.

Byl v Kongu velký zájem dostat se do Evropy?

Ano, protože většina Afričanů si myslí, že je tady ráj, všechno tady jde jednoduše a člověk nemusí nic dělat. Je to sen každého Afričana. Já jsem si to tak jednoduše nepředstavoval, protože ségra i můj strýc studovali v Evropě, takže jsem věděl, jak to chodí. Když se syn dostane do ciziny, rodiče to berou jako úspěch, protože vědí, že jim pak může pomáhat. U nás sociální systém nefunguje jako v Evropě, takže kdo má peníze, musí je posílat rodině.

Odjížděl jste z Konga s tím, že už se nevrátíte?

Počítal jsem s tím, že se vrátím. Kdyby u nás nebyla občanská válka a fungovalo to jako kdysi, vrátil bych se. Ale stát už pak vůbec nefungoval, tak jsem tady zůstal.

Byl příjezd do Československa kulturní šok?

Byl. V Kongu jsem chodil s bělochy do školy a bral jsem to normálně. Pamatuji si na první den, kdy jsem sem přijel. Stál jsem v autobusu s krajany, a lidi kteří nastoupili, tak skoro padali. A já si říkal: "Co to je?" Byl to pro mě šok, volal jsem ségře, že tady nevydržím. Ale ona říkala: "Vydržíš!" A vydržel jsem. Teď se tomu člověk směje, tehdy to pro mě bylo nepochopitelné.

Když jste přijel, měl jste už vystudovanou matematicko-fyzikální fakultu v Kongu. Je studium hodně odlišné?

Tady je to jednodušší. V Kongu nejsou knihy, když jedete do knihovny, knížku nenajdete. A na písemku dostáváte takové příklady, že nevíte, jak to udělat. Tady to není těžké, když je člověk chytrý, písemky se dávají podle přednášek. Já měl problém s deskriptivní geometrií a programováním, ale jen asi dva měsíce.

Kolik bylo na VŠB v Ostravě tehdy studentů z Afriky?

Kolem deseti nebo patnácti.

Dočetla jsem se, že vám čeští studenti říkali Víťo. Proč?

Protože já se původně jmenuji Guy Alexis Samarrangeh Kimbembe Kikouedi. A Guy česky znamená Vít. Takže všichni spolužáci mi říkali Víťo.

Co pro vás bylo po příjezdu nejtěžší?

První rok jsem byl ve skupině cizinců, to nebylo tak těžké. Ale druhý rok jsem byl sám, bez podpory rodiny. Stipendium v Československu bylo malé, a z Konga občas chodilo a občas nechodilo. A člověk se musí do něčeho oblékat, něco jíst, tak jsem musel chodit na brigády. Na stavbě jsme vozili v kolečkách maltu a takové blbosti, i v zimě. 

Měl jste se zimou problém?

Ne. Já mám rád zimu, může být klidně minus 20, je mi to jedno. Teplo nesnáším, v létě se moc potím. Zkoušel jsem taky lyžovat, ale to byl masakr. Byli jsme ve Špindlu, fascinovalo mě to, ale dopadlo to katastrofálně. Můj syn ale lyžuje dobře, druhý den už mu to šlo. Příští měsíc jedeme na Slovensko lyžovat, já ale budu spíš v hospodě.

Zima vám tedy problém nedělala. A co čeština?

S tou mám problém dodneška. Je to složitý jazyk a my se ho učili jen osm měsíců, abychom mohli studovat. Já rozumím všemu, i vtipům, ale někdy mám problém se vyjádřit, říct přesně to, co chci. S češtinou mi nejvíc pomohla hospoda. Když chodí člověk do hospody s Čechy, musí mluvit.

Je jiné chodit do hospody s Čechy než s Konžany?

U nás jsou většinou hospody spíš jako diskotéky, hraje tam hudba a lidi tancujou, ale nemusí pít. Tady lidi jdou do hospody, aby pili, v Kongu se pije míň. Já osobně si dám jedno pivo, ale nemusím ho.

Alexis Kimbembe.
Alexis Kimbembe. | Foto: Jakub Plíhal

České jídlo jsem měsíc nejedl, teď si dám smažák i guláš

Je něco, co vám na Africe chybí?

Příroda a jídlo.  

Co je v Kongu typický pokrm?

Přílohy jsou fufu (pokrm z kukuřičné, maniokové nebo plantainové mouky připomínající těsto na knedlíky, pozn. red.), maniok nebo banány plantain. Pak záleží na etniku, některá mají raději ryby, některá antilopy. Když je svatba nebo svátek, musí se podávat punu. To jsou listy z manioku uvařené podobně jako špenát, do kterých se přidávají ryby nebo maso. K tomu se podávají fazole.

Vaříte si africká, nebo česká jídla?

Vařím si punu nebo sušené ryby. U Václavského náměstí je obchod s africkými potravinami, dá se tam koupit fufu i maniok. Ale vařím si i česká jídla, třeba čočku. Za začátku jsme ale měli s jídlem všichni problém. První jídlo, které jsem dostal ve škole, byl smažený sýr. Já si říkal: "Co to je?" Nejedli jsme to. Druhý den byl guláš. Říkal jsem si: "To se dá jíst?" Třetí den bylo knedlo vepřo zelo. To zelí, to vypadalo, jako by to už někdo požvýkal a vyplivnul. Jenže africké jídlo nám lezlo do peněz, tak jsme to po měsíci zkusili. První věc, kterou jsem ochutnal, byl guláš. A říkal jsem kamarádovi: "Ono je to dobré!" Od té doby si dávám smažený sýr i guláš. Ale nejím koprovku, to ani náhodou.

Máte tři děti. Vedete výchovu spíše v evropském, nebo africkém duchu?

Spíše v evropském duchu. U nás je výchova tvrdá, nedá se o ničem diskutovat. Tady mi syn řekne, že něco nechce, a já ho nenutím. Děti nebiju, to mě ani nenapadne. Ale dospívají pomalu. Syn má 15 let a neumí ani žehlit košile. V Kongu má ve výchově větší slovo matka, otec jen dává dítěti peníze a dohlíží na studium. Když jsme měli problém, báli jsme se to tátovi říct. Já chci ale být se synem kamarád, chci, aby mi řekl všechno, co ho trápí, a mohli jsme to řešit. Jsem liberál.

Máte rád českou kulturu?

Krajani, co tady žijí, většinou nechápou český humor. Ptají se mě, proč se směju. Já jsem se přizpůsobil tak, že tomu rozumím. Staré české filmy jsou fakt super, třeba Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Chalupáři. Z hudby poslouchám všechno, v autě mám africkou hudbu, Petra Muka, Karla Gotta. Jenom metal neposlouchám.

Setkáváte se s rasismem?

Ne. Někdo občas nadává, ale žiju tady víc než 30 let a nikdo mi neublížil kvůli barvě. Setkal jsem se s tím, že na mě někdo na ulici křičel "opice", ale tohle už neřeším. Kdyby tady byl rasismus, nebyl bych zvolen. Byl jsem v Ostravě dvakrát zvolen zastupitelem, z jedenáctého místa jsem se díky preferenčním hlasům dostal na páté. Tady jsem druhé volební období.

Ale říkal jste, že v 80. letech byli lidé v šoku.

Ano, tenkrát společnost nebyla otevřená. Pamatuju, když jsme byli v Novém Městě na Moravě, přišel jsem do hospody, a všichni se otočili, asi za hodinu byli všichni u mého stolu. Ale to nebyl rasismus, byla to zvědavost.

Je něco, co vás na Češích překvapilo?

Jsou pořád nabručení. Mají se dobře, ale neumějí dát najevo, že jsou spokojení. Furt nadávají. Furt! To je pro mě nepochopitelné.

Existuje něco, co si Češi myslí o Africe, ale není to pravda?

Pamatuju si, že jsme byli na pivě, někdo přišel a ptal se: "Odkud jste?" Odpověděli jsme, že z Konga. "A vy tam máte baráky?" Dělali jsme si z nich srandu a řekli jsme: "Ne, nemáme, spíme na stromě." A ten jeden povídal: "Vidíš, já jsem ti to říkal. Nic nemají!" Nebo se mě můj nejlepší kamarád Libor ptal: "U vás máte letiště?" Já mu říkám: "Libore, kdybychom neměli letiště, tak jak bych se sem dostal? Pěšky nebo co?"

Guy Alexis Samarrangeh Kimbembe Kikouedi (58)
Autor fotografie: Jakub Plíhal

Guy Alexis Samarrangeh Kimbembe Kikouedi (58)

  • Narodil se v Brazzaville v  Kongu, vyrůstal ve městě Porte-Noire
  • Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu v Kongu, v roce 1987 se na základě stipendia dostal do Československa a vystudoval ekonomii na Vysoké škole báňské v Ostravě
  • V roce 1997 vstoupil do ODS, po dvě volební období byl zastupitelem městské části Ostrava-Jih
  • Nyní je druhé volební období místostarostou středočeských Úval
  • Je rozvedený, má tři syny a žije s přítelkyní v Úvalech

Socialismus s africkou tváří

Přijel jste do Československa v roce 1987. Prožíval jste nějak sametovou revoluci?

Ano, bylo to krásné, když člověk viděl tu masu demonstrujících lidí. V Kongu to bylo podobné jako tady, byl to socialistický stát, takže jsem to prožíval.

Oba režimy byly socialistické. Lišily se přesto?

Československo bylo sice socialistické, ale alespoň se něco budovalo, něco se dělalo pro občany. U nás politici jenom kradou. A vůbec se to nezměnilo, je to ještě horší, než to bylo. Když jsem maturoval, měl jsem možnost odjet studovat do Evropy. Ale tehdy stát fungoval, říkal jsem si, co bych dělal v Evropě. Odmítl jsem. Později nastal vojenský režim.

Krom české politiky sledujete i tu africkou. Jak byste stručně popsal tamější politickou situaci?

Většina afrických států byly kolonie. Teď jsou politicky jakoby samostatné, ale ekonomicky ne, Kongo je pořád ovládáno Francouzi. Těžíme ropu, a oni na tom mají zájem. Na černém kontinentu prezidenti většinou nedělají absolutně nic. Základní věci nefungují, nemocnice nemají výtahy, důchodci nedostávají důchod, zdravotní pojištění už neexistuje a nezaměstnanost v Kongu je asi 60 procent. Kdyby se lidi bouřili, tak je zastřelí, proto raději zůstanou doma a mlčí. Pamatuju si, že se u nás stávkovalo, ale přišli vojáci a začalo se střílet. A Západ mlčí. Tam, kde byly francouzské kolonie, to nefunguje. Kde byli Angličani, tam to funguje jakž takž, třeba v Ghaně nebo v Nigérii.

V Kongu je francouzština úředním jazykem. Jakými jazyky se mluví v běžné řeči?

Máme asi 78 kmenů a každý kmen má svůj jazyk. Ale největším kmenem je Kongo, a ten mluví jazyky lingala a kituba. Mezi sebou lidé hovoří kombinací lingala, kituba i francouzštiny. Já už mám s kituba problém, ale rozumím.

Alexis Kimbembe.
Alexis Kimbembe. | Foto: Jakub Plíhal

Sedm matek a žádná teta

Žil jste v Africe do 25 let. Jaké bylo dětství a dospívání v Kongu?

To bylo krásné, tenkrát stát fungoval dobře. Ale dospíval jsem rychle, bylo nás šest a já jsem druhý nejstarší, to znamená, že jsem se musel starat o sourozence. Můj syn, kterému je 15, je pořád takové děcko. Říkám mu: "Já když jsem měl 15, tak už jsem chodil na koncerty, a ty tady furt fňukáš."

Jaké je v Kongu rodinné uspořádání?

V Česku je rodina jen táta, máma a sourozenci, ale když se nevídáte s tetou, je to jedno. U nás se sestrám z matčiny strany neříká teta, ale máma. Kdybych matčině sestře řekl teto, dávám jí tím najevo, že pro mě není důležitá. Když k ní přijdu, musí se ke mně chovat jako k vlastnímu synovi. Pokud se tak nechová a já to řeknu mámě, má problém. Je to i tím, že u nás neexistuje sociální systém. Například brácha od mámy byl ministrem, měl tedy peníze a pomáhal celé rodině. Já u něj od šesti žil, protože strýc z matčiny strany má u nás víc pravomocí než otec. Je to proto, že u něj je na sto procent jasné, že je to naše krev. Otec může být kdokoliv. Já s tím strýcem žil do 15 a potom jsem se vrátil k rodičům.

A to bylo kvůli studiu?

Ne, strýc prostě přijde, a když má zájem, vybere si syna své sestry a řekne, že bude žít s ním. Bez diskuse. Muži mají větší slovo než ženy. I když žena pracuje, chlap ji musí živit. Ze svého platu si zaplatí chůvu a někoho na vaření. Ale manžel jí musí dát peníze na jídlo a na oblečení. Proto má slovo, co řekne, to platí. Můžou ale debatovat, moji rodiče se normálně hádali.

Je přípustné říct, že nechci, aby mě manžel živil?

Ano, stává se to, teď už se to mění. U nás je třeba polygamie. Ale dříve všechny ty ženy bydlely v jedné domácnosti. Teď může žena říct, že chce svou domácnost, a manžel jí musí koupit barák.

Polygamních vztahů je hodně?

Jo, když mají lidé svatbu v kostele, tak nesmějí mít dvě ženy. Ale když ji mají na úřadě, tak ano, přestože jsou křesťané.

 

Právě se děje

Další zprávy