Místo hypotéky zvolili život v dodávce. Po čtyřech letech na cestách přiznávají, v čem je realita krutá

Verča a Jirka už čtyři roky žijí na cestách. A přestože jejich život na sociálních sítích často působí jako nekonečná svoboda, realita je podle nich mnohem syrovější, chaotičtější i obyčejnější.

Když spolu mluvíme, paradoxně zrovna nesedí v dodávce. Jsou na indonéském ostrově Sumbawa, kam se přesunuli po několikatýdenním cestování po Austrálii. Sedí v kavárně po surfování, jedí brunch a stříhají další video na YouTube. Za pár týdnů se vrátí do Česka, kde chtějí nějakou dobu zůstat. A možná začít nový projekt – stavbu obytného náklaďáku.

Související

22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií

Žádná ruina za euro. Matěj si na Sicílii vybral dům, který má duši, a popsal, co to obnáší

Chtějí si plnit sny

„Jsme pár s vysokými cíli a ještě větším odhodláním nežít ve stereotypu a plnit si svoje sny,“ říkají o sobě. Jejich cesta ale nezačala dramatickým útěkem od běžného života. Spíš pomalu rostoucím pocitem, že klasický scénář – práce, hypotéka, rutina – není pro ně.

Verča o cestování snila už během vysoké školy. Inspiraci tehdy nacházela hlavně v amerických videích na YouTube. „Jsem člověk, který potřebuje neustále nějakou změnu a dobrodružství, usedlý život by mě asi hodně nudil,“ říká.

Když o svém snu poprvé řekla Jirkovi, nadšený prý rozhodně nebyl. „Neměl o životě na kolech ani tušení a nedokázal si představit, jak by to mohlo fungovat,“ vzpomíná Verča. Stačilo ale několik videí a myšlenka života v dodávce mu začala dávat smysl. Zároveň zjistili, že přestavěná dodávka vyjde levněji než byt nebo dům. A hlavně - ani jeden tehdy nebyl připravený usadit se na jednom místě.

Dodávka, kterou poslali na vrakoviště

Na začátku všeho stála stará dodávka a dva roky práce. Auto si navrhovali i přestavovali sami. Nadšení ale brzy vystřídaly pochybnosti. Nejhorší moment přišel ve chvíli, kdy jim ve značkovém servisu oznámili, že dodávka je v tak špatném stavu, že ji mají rovnou odvézt do šrotu. „To už jsme ale měli hotovou podlahu, zateplení a rozvedené kabely. Nechtěli jsme začínat znovu,“ popisují.

Nakonec našli jiný servis, který auto zachránil. Dnes o něm mluví jako o „novém autě ve starém obalu“. A paradoxně se jim během let na cestách nikdy nestalo nic opravdu fatálního. Domov začala dodávka připomínat ve chvíli, kdy postavili postel.

Opravdový pocit domova ale přišel až s první cestou. „Začali jsme v dodávce skutečně žít. Tehdy jsme si uvědomili, že je to doma.“ Jejich interiér dnes působí minimalisticky, téměř dokonale organizovaně. Každá věc má své místo. Jinak by to podle nich ani nešlo. „Dodávka vás naučí nepřemýšlet nad věcmi, které nepotřebujete,“ říká Jirka. Kvůli prostoru se vzdali třeba sprchového koutu nebo kávovaru. Důležitější pro ně bylo mít volnost a vzduch.

Instagram versus realita

Na sociálních sítích působí jejich život téměř idylicky. Surfování při západu slunce, ranní káva s výhledem na oceán nebo spaní uprostřed hor. Jenže vedle romantiky existuje i druhá strana.

„Vanlife není až taková svoboda, jak může vypadat na sociálních sítích,“ přiznávají. Každý den řeší, kde zaparkují, kde doplní vodu, kde mohou přespat bez pokuty nebo jestli je místo bezpečné. Neustálé rozhodování je podle nich psychicky mnohem náročnější, než si lidé představují.

A romantika? Ta prý často končí ve chvíli, kdy jste několik dní bez sprchy, v autě se kupí špinavé nádobí a dva lidé spolu tráví čas nonstop na pár metrech čtverečních. „Není se kde schovat,“ smějí se. Právě proto se naučili konflikty řešit okamžitě. Jinak to v tak malém prostoru ani nejde. Pomáhá jim komunikace i schopnost občas být chvíli každý sám – třeba na procházce nebo při sportu. Únavu z neustálého pohybu přitom zažívají pravidelně. Nejvíc po několika měsících cestování v kuse.

„Ke konci už nám hodně chybí stálé zázemí, rodina a místo, kde můžeme zpomalit a nic neřešit.“ Přesto stále nemají potřebu usadit se natrvalo. Existují místa, kde by si dokázali představit život – portugalské Algarve, sever Španělska, Indonésie nebo Austrálie – ale zatím chtějí zůstat v pohybu.

Fenka z marocké benzinky

Jedním z nejsilnějších momentů jejich cest byla cesta do Maroka. Nejen kvůli dobrodružstvím, ale hlavně kvůli feně Safi. Našli ji třetí den cesty na benzince. Vyhublé štěně prý málem přejel kamion.

„Nemohli jsme ji tam nechat,“ říkají. Původně si mysleli, že pes bude na cestách komplikací. Dnes vidí pravý opak. Safi se podle nich stala přirozenou součástí života v dodávce. „Zapadla do našeho života jako puzzlík.“ Safi s nimi chodí téměř všude – na pláže, výlety i surfování. A zároveň je donutila zpomalit. Víc chodit ven a být v přítomném okamžiku.

Zobrazit
21 fotografií

Život bez jistot

Když mluví o budoucnosti, oba působí překvapivě klidně. Hypotéku, stálou adresu ani dlouhodobé jistoty nemají. Přesto strach podle nich není důvodem přestat. „V životě není nic jisté, vždycky se může něco pokazit,“ říká Verča. „Tak proč se stresovat něčím, co ještě neexistuje?“ Jirka zase mluví o svobodě, kterou jim dává právě to, že nejsou vázaní na jedno místo ani majetek.

Dnes je živí sociální sítě, YouTube a spolupráce. Přesto tvrdí, že jejich život rozhodně není jen dovolená. Do běžné rutiny se vracet nechtějí. Vlastně ani nemají kam – nikdy ho nezažili v obvyklé podobě. A co je dnes pro ně domov? „Doma není jedno místo,“ říkají. „Je to spíš to, že jsme spolu a na místech, kde je nám dobře.“

Video: Cestovatel Tomáš Vaňourek po návratu z pětileté cesty po Africe ve stopách Zikmunda a Havelky

Zdroj: autorský text, vanmazing.life