Mimozemšťané už tu mohou být. Zemi mají jako laboratoř, říká vědec Martin Ferus

O přítomnosti mimozemšťanů na naší planetě sice neexistují vědecké důkazy, ale věda nemá ani argument, že takové bytosti neexistují. Martin Ferus z Heyrovského ústavu AV ČR, specialista na astrochemii a hledání počátků života na Zemi i ve vesmíru, proto připouští možnost, že mimozemská civilizace už teď využívá Zemi jako laboratoř, podobně jako vědci zkoumají amazonský prales.

Inteligentní život v kosmu sice pokládá za vzácný, ten na druhou stranu měl dost času k vývoji a může před námi mít náskok. „Jaké úrovně lze dosáhnout za tisíc let? A jaké za miliardu let? Jiné civilizace už třeba nejsou omezeny délkou života a mezihvězdné lety pro ně nemusí být zásadní překážkou,“ míní.

Související

Průlom v pátrání po mimozemském životě. Vědci poprvé potvrdili atmosféru u nadějné exoplanety

Ferus v rozhovoru připomíná i hlavní teorie o vzniku života a odpovídá na otázku, zda mimozemské organismy mohou být těm pozemským podobné. Nevylučuje, že se lidstvo jednou může potkat s agresivními mimozemšťany, vysvětluje však, proč je pravděpodobnější přátelský či alespoň pragmatický kontakt.

V posledních měsících se často hovoří – hlavně v USA – o UFO a o kontaktech s mimozemšťany. Jsou tu opravdu s námi?

Možná. Je to ale pouze domněnka. Chybějí vědecké důkazy a věda má svá pravidla, ať jde o měření v laboratoři, pozorování, interpretaci jevů matematickými modely, nebo opakovatelnost výsledků.

Co by vědce o existenci mimozemšťanů přesvědčilo?

Důkazy, nikoliv domněnky. Kdyby třeba vědci prozkoumali fragmenty mimozemské lodi v laboratoři, nejlépe na více pracovištích, teprve pak by bylo možné říci, že jde o zcela neznámé technologie. Materiály by mohly mít odlišné izotopové složení. To nese informaci o jejich původu. Je to něco jako otisk prstů. Stejně tak by bylo možné prokázat, že získané biologické zbytky nepocházejí ze Země. Izotopové složení případných živých organismů z jiných planet by se pravděpodobně lišilo od toho pozemského.

Mluvíte o vědě a analýzách, existují už očitá svědectví lidí, kteří přísahají, že mimozemské stroje a samotné mimozemšťany viděli. Často jde o lidi vzdělané nebo o zkušené pozorovatele, například letce a armádní důstojníky. K dispozici jsou rozmanité fotografie. To nestačí?

Fotografie i jednotlivá svědectví bývají často velice sporné. Je pravda, že když je odborníci zkoumali, dospěli k závěru, že malé procento z nich se nedaří vysvětlit. To však neznamená, že jde o důkaz mimozemských návštěv. Ty jsou jedním z možných vysvětlení. Z hlediska vědy tedy opravdu nelze říci, že mimozemšťané tu jsou s námi. Současně to ale nelze ani vyloučit, protože pro žádné z těchto tvrzení nemáme dostatek důkazů. Není tedy vědecké kategoricky tvrdit, že tu mimozemšťané jsou, ani že tu nejsou.

Takže je to věc přesvědčení? Co říkáte vy? Ne jako vědec, ale jako Martin Ferus?

Pokud mám říci svůj osobní názor, myslím si, že by tu být mohli. V okruhu mé rodiny a známých jsem se při rozhovorech na toto téma – a těch je s ohledem na to, že se zabývám profesionálně kosmochemií, docela dost – dozvěděl, že někteří pozorovali objekty technického charakteru, tedy nikoliv nějaká světla. Jejich vzhled a charakter pohybu si nelze vysvětlit jako letadlo nebo jiný běžný objekt. Jde přitom o lidi, kterým věřím a kteří by mi nelhali, na rozdíl od některých podezření, že svědci mohou jen hledat publicitu. Sám jsem nikdy nic takového neviděl. Tedy skoro – na dovolené u Volyně jsme pozorovali na obloze pohybující se zářící kolo, které najednou zmizelo. Ale druhý den jsme zjistili, že šlo o optický jev související se startem evropské rakety Ariane 6.

Co dnes seriózní věda o výskytu života ve vesmíru říká? Je život ojedinělý fenomén, nebo je v kosmu běžný a jen ho zatím nedokážeme odhalit?

Současná věda spíše naznačuje, že život bude v našem nejbližším okolí vzácný. Na úrovni vědeckého důkazu se jej zatím nepodařilo odhalit ani na Marsu či na ledových měsících. Výjimkou je exoplaneta K2-18 b vzdálená 124 světelných let, u níž se podařilo detekovat dimethylsulfid – látku, která se rychle rozkládá a kterou na Zemi produkuje mořský plankton. Možná tedy jde o jednu z prvních vlaštovek naznačujících, že život ve vesmíru existuje. Úplná shoda na tom však mezi vědci nepanuje, ačkoliv spektroskopická data o existenci dimethylsulfidu dodal vesmírný teleskop Jamese Webba, ve svém oboru skutečně špičkové zařízení. Jde však o údaje na samé hranici jeho technologických možností. Proto samotná existence zmíněné molekuly zůstává věcí odborné diskuse a sama není ani stoprocentně potvrzena. Navíc jde o planetu velmi odlišnou od Země, o jejíž chemii nevíme prakticky nic. Nelze proto vyloučit, že by tam dimethylsulfid mohl vznikat i čistě chemickou cestou.

Jiné důkazy či náznaky života mimo Zemi skutečně nemáme?

Jenom dílčí. Například meteorit ALH84001 z Antarktidy byl součástí Marsu a obsahuje útvary připomínající fosilie pozemských mikrobů. Někteří vědci však tuto interpretaci odmítají. Pokud jde o Mars, od sedmdesátých let minulého století máme také data ze sond Viking. Ty k marťanské půdě, regolitu, automaticky přidávaly živný roztok a sledovaly uvolněné plyny, jejichž složení mohlo naznačit zplodiny metabolismu mikrobů. Dodnes je to jediný přímý experiment zaměřený na hledání metabolismu mikroorganismů na Marsu. Výsledky byly nejednoznačné. Dodnes vycházejí studie, které tvrdí, že testy Vikingů byly pozitivní. Jiní ovšem tvrdí, že detekované plyny pocházely jen z rozkladu roztoku při kontaktu s marťanskou půdou. Ani metan na Marsu nemusí mít biologický původ a v posledních letech se začala zpochybňovat i samotná spolehlivost jeho detekce. Vědci neustále diskutují. Objeví se studie naznačující možnou existenci života a vzápětí další, která takový výklad zpochybní. Nakonec se vytvoří odborný konsenzus. Dnes tento konsenzus o existenci života v kosmu neexistuje.

Ví se vůbec, jak vznikl život na Zemi?

Když to řeknu stručně, tak stále ne. Teorií je mnoho, hlavní jsou dvě. Buď vznikl na souši, například v kráterech po dopadech asteroidů či na úpatí sopek, což zkoumáme i v naší pražské laboratoři. Nebo se objevil na dně moří u hydrotermálních průduchů, kde panuje daleko stabilnější a vlastně i přátelštější prostředí. Opět jde o hypotézy, popis, jak to bylo od „A“ až do „Z“, neexistuje. Většinou se podaří vysvětlit vznik základních stavebních prvků života, chybí však vysvětlení, jak se z nich stal živý systém schopný dalšího vývoje.

Pak někdo může říkat, že musela zasáhnout vyšší moc a že se otevírá prostor pro Boží stvoření.

Chodím do kostela, jsem věřící a řekl bych, že jsem nakloněný metafyzice i představám o vyšší moci. Přesto si myslím, že vznik života je přírodní proces, který proběhl na Zemi a mohl se odehrát i jinde ve vesmíru. Vesmír je alespoň z mého pohledu podivuhodně vyladěná chemická továrna, na jejímž konci je život. Vše ale pramení z fyzikálních a chemických zákonů, kterými se vesmír řídí, nebo chcete-li, které určují jeho fungování. Problém je v tom, že podstata života spočívá v procesech probíhajících na molekulární úrovni, a ta je pro nás mnohem hůře poznatelná než makrosvět, na který jsme zvyklí. Navíc metody, které nám dovolují přímo studovat a fyzikálně popsat mikrosvět, existují teprve něco přes sto let. Stojíme, myslím, stále na prahu jeho pochopení a je pravděpodobné, že za několik století mu budeme rozumět lépe a možná biotechnologickými metodami stvoříme umělý život.

Lze alespoň odhadnout, zda by život ve vesmíru byl tomu pozemskému podobný?

Podle nejjednodušší definice života, kterou formulovala americká NASA, je život samoudržující se chemický systém schopný darwinovské evoluce. Moje hypotéza je, že jeho chemie v prostředí podobném tomu pozemskému bude podobná. S největší pravděpodobností bude založena na uhlíku, bez ohledu na to, že se stále objevují názory, že základním prvkem mimozemského života mohl být také křemík.

Proč se vám nezdají bytosti z křemíku?

Jde o koncept ze sci-fi 19. století. Profesionální chemici by ale řekli, že křemík a jeho sloučeniny nenabízejí chemickou pestrost uhlíku. Nemají se navíc rády s vodou, která je ve vesmíru všudypřítomná. Jsou moc stálé, jako silikonové oleje, nebo nestabilní, jako silany. Existuje koncept vývojové konvergence. Delfín je savec, ale protože žije ve vodě, vypadá jako ryba. Podobnou úvahu lze podle mého názoru aplikovat i na molekuly. V Zemi podobném prostředí bude život konvergovat k uhlíku a chemickým řešením, která jsou zde funkční a výhodná. Dokonce se předpokládá, že genetický základ nejstaršího života na Zemi mohl být chemicky odlišný od dnešního, ale postupně byl nahrazen systémem, který se ukázal jako evolučně a energeticky nejvýhodnější a je univerzální pro všechen život na naší planetě. Zkrátka maximální zisk a stabilita při minimu výdajů, chcete-li. Život na Zemi měl na tuto optimalizaci přes čtyři miliardy let. U zcela nepozemských typů planet ale nemůžeme o existenci života jako vědci uvažovat, neboť nevíme, jestli tam mohl vzniknout.

Takže i mimozemský život by byl založen na DNA?

Pravděpodobně ano, nebo na molekule velmi podobné. Jsme opět u výhodnosti a energie. V DNA je fosfor, který tvoří její páteř. Na Zemi je málo dostupný, a přece si jej život „zvolil“, protože jde o mimořádně účinné chemické řešení.

Jak často se mikrobiální život vyvine v život inteligentní?

To je o pravděpodobnosti. Astrobiolog Tomáš Petrásek odhaduje, že život na jednoduché úrovni bude celkem běžný – v okruhu sta světelných let bude třeba na pár planetách. Komplexní život bude vzácnější, například jen na několika světech v okruhu tisíců světelných let. Další otázkou je, zda půjde o život inteligentní. Ani na Zemi nebyla cesta k němu jednoduchá. Přes tři miliardy let tu existoval pouze jednobuněčný život, až do doby před asi 600 miliony lety, kdy se objevila takzvaná ediakarská fauna. Ta však vyhynula a mnoho vědců s určitou nadsázkou říká, že to vypadá, jako by si příroda zkoušela formy mnohobuněčného života. Vypadaly totiž zcela jinak – měly odlišnou symetrii i uspořádání těla. Současné skupiny mnohobuněčných organismů se prosadily až později. Myslím si, že dosavadním vrcholem tohoto vývoje je člověk se schopností abstraktního uvažování a jeho technologická civilizace.

Když bude inteligentní život tak vzácný, nejde to proti vaší hypotéze, že tu mimozemšťané už mohou být? Statisticky to přece není vůbec pravděpodobné.

Vyhnul bych se slovu hypotéza – ta má ve vědě svůj přesný význam. Já jen připouštím, že to možné je. A proč? Vesmír je starý téměř 14 miliard let a už několik stovek milionů let po velkém třesku v něm existovaly galaxie s poměrně komplexní chemií. Život mohl vzniknout velmi dávno a získat obrovský časový náskok. Myslím, že technická omezení kosmického cestování nemusí být nepřekonatelná. Už dnes uvažujeme o technologiích, které by nám umožnily vyslat nanosondy k nejbližším hvězdám. Poháněly by je výkonné lasery na orbitě a informace o cizích světech bychom mohli získat během několika desítek let. Jaké možnosti mají vpravdě galaktické civilizace staré miliardy let, které mohou využívat poznatků a technologií, jež zatím vůbec neznáme? Lidé z 19. století by jistě dokázali pochopit technologie jako letadla, počítače, televize nebo elektrické světlo. Mnohem obtížněji by si představili produkty revoluce vědy 20. století: lasery, polovodiče, jaderné elektrárny nebo GPS. Jaké úrovně lze dosáhnout za tisíc let? A jaké za miliardu let? Jiné civilizace už třeba nejsou omezeny délkou života a mezihvězdné lety pro ně nemusí být zásadní překážkou. Je to jen úvaha.

Když mluvíte o vysílání sond k blízkým světům – existuje nějaký v relativní blízkosti, kam by stálo za to letět?

Nejvíce se mluví o Proximě Centauri. Je od nás něco přes čtyři světelné roky a víme, že kolem ní obíhá nejméně jedna planeta typu Země. Už dnes ji zkoumáme pomocí největších dalekohledů a je reálné, že se k ní jednou vydají i nanosondy. Díky své vysoké rychlosti by kolem planety prolétly a mohly by přinést přímá data z jiného planetárního systému. V příštích generacích by je mohly následovat větší sondy s nukleárním pohonem. Věřím, že to jednou technologie umožní, a jsem přesvědčen, že lidstvo bude takový průzkum lákat.

Proč si myslíte, že by to naše potomky mělo zajímat? Takové projekty by byly astronomicky drahé.

Naše společnost funguje na určitých ekonomických principech, takže výzkum cizích světů se musí ukázat jako investice. Myslím, že to je i o samotné podstatě lidství. Člověka lze považovat za inteligentní šelmu, lovce, ale zároveň za pěstitele, myslitele a tvůrce. Měl vždy potřebu poznávat neznámé, rozšiřovat se a získávat zdroje pro rozvoj a tvorbu. Zvídavost a touha po expanzi nás dovedly od prvních plaveb přes oceány do kosmu. A není to jen příklad nám známé koloniální historie Evropy, kde se vyskytují související pozitivní i negativní aspekty. Už starověké civilizace Středomoří a Asie kolonizovaly okolí. Mořeplavec Thor Heyerdahl ukázal, že dálkové plavby byly zřejmě realizovány již před tisíci lety. Myslím, že tohle bude lidstvo provázet i při cestách ke světům ve vesmíru.

Když jsou lidé „inteligentní šelmy“, mimozemšťané jimi mohou být také. Máme se tedy bát, že k nám doletí a zlikvidují nás? Neměl pravdu astrofyzik Stephen Hawking, když radil, abychom o sobě do vesmíru nedávali moc vědět?

Je to oprávněná obava. To je ostatně častý motiv science fiction. Na druhou stranu je možné, že civilizace, které se samy nezničily a dokážou cestovat vesmírem, ztratily potřebu ničit druhé – ať už z morálních, nebo pragmatických důvodů. Možná je jejich hlavní motivací poznání. Vždyť i na Zemi se to, co bylo dříve běžné – války, dobývání, rabování nebo agrese – dnes obecně považuje za nepřijatelné, přestože je to součást naší historie. Vyspělé společnosti stavějí svou prosperitu na respektu k právu, spolupráci, vzdělání, technologiích, ekonomickém rozvoji, znalostech a ochraně lidských práv, nikoli na agresi a násilí.

Setkání s mimozemskou civilizací by podle vás bylo násilné, nebo přátelské?

Pokud nás budou chtít zničit, zapomeňme na akční filmy. Přišla by asi dokonale vyladěná biologická zbraň – smrtelná nemoc s dlouhou inkubační dobou, která je velmi nakažlivá. Zajímavý námět na sci-fi… Mám ale za to, že setkání bude pragmatické. Nepředají nám technologie a nevyhubí nás. Pokud by hledali nerostné suroviny, vesmír je jich plný a těžit je na planetě s celkem velkou gravitací nedává smysl. Daleko jednodušší je získávat zdroje z asteroidů, kde je vše v přístupné formě. Země navíc nemusí vyhovovat jako místo k životu, když vhodné prostředí mohou vytvořit uměle, například na kosmických lodích nebo jiných umělých habitatech. Na Zemi by pro ně proto mohlo být nejcennější něco úplně jiného – možnost pozorovat jedinečný vývoj života a civilizace v přirozeném prostředí. Mohli by nás vnímat jako obrovskou přírodní laboratoř.

Související

Vesmír může být plný lovců, rozhodně bych na nás neupozorňoval, říká známý ufolog

Opět zmiňujete touhu po poznání, nejste však ovlivněn tím, že sám jste vědec?

Určitě. Vidím to jako analogii k dnešnímu přístupu k deštným pralesům. Ty jsou vnímány jako jedinečná zásobárna biologické rozmanitosti a poznání. Snad ani mimozemšťané nemají racionální důvod Zemi ničit, protože když ji zachovají, mohou nalézt něco mimořádně cenného: pozorovat vývoj života i technologické civilizace. Mohou si uvědomit, že cest k řešení stejných problémů existuje mnoho a že ani je samotné zatím nemuselo napadnout úplně všechno.

Což asi podporuje vaši úvahu, že mimozemšťané už mohou být mezi námi?

A jsme zase na začátku rozhovoru. Na úrovni domněnky ano. Neznámé objekty jsou údajně pozorovány nad vojenskými základnami, jadernými zařízeními, městy. Svědci popisují odběr biologických vzorků a únosy. Kdyby to tak skutečně bylo, sedělo by to na model vytěžování znalostních zdrojů. S tím by mohla souviset i neochota případných mimozemšťanů před námi odhalit svoji existenci, protože by pak o svou laboratoř přišli.

Zdroj: autor je redaktorem týdeníku Ekonom