reklama
 
 

Mnozí Češi kvůli zbohatnutí dělají prasárny, šťastní ale nikdy nebudou, říká miliardář Libor Malý

1. 6. 2018 9:45
Když byl v polovině 90. let český internet ještě v plenkách, vymyslel podnikatel Libor Malý způsob, jak na něj převést trh práce, a založil firmu a webové stránky Jobs.cz. O 16 let později je prodal a ze dne na den se stal miliardářem. Nyní je známý jako štědrý mecenáš, jenž například financuje mnohé aktivity Člověka v tísni, třeba jeho boj s dluhovým byznysem. Za svou filantropii dostal Cenu Via Bona 2018. "Mohu předat zprávu, že bohatství a štěstí jsou dvě zcela se míjející kategorie a nijak spolu nesouvisí," říká. Recept na štěstí zná: "Buďte k lidem štědří a laskaví a ono se vám to brzy vrátí."

Jak vás v roce 1995 napadlo převést trh práce na internet a založit portál Jobs.cz? Vždyť internet byl v Česku tehdy ještě na samotném začátku a vy jste v té době ani neměl počítač.

Jsem vystudovaný programátor, analytik ekonomických informačních systémů. V mládí jsem programoval, pak jsem nějakou dobu pracoval jako šéf marketingu a potom jsem dělal headhuntera, sám jsem si dělal zakázky, takže jsem dělal i prodej. Když si toto všechno dáte dohromady, tak vám vyjde on-line trh práce. Znal jsem ten trh, rozuměl jsem technologiím, věděl jsem, co je internet, měl jsem zákazníky, uměl jsem to navrhnout, propagovat i prodat, takže to šlo samo.

Vaše doména Jobs.cz a její služby tedy znamenají jakýsi začátek internetového boomu v Česku?

Nebyla to první internetová doména, ale první komerční internetová služba. Existovaly už domény vysokých škol, výzkumných ústavů či Akademie věd. Ale aby někdo dělal na internetu komerční službu, tak v tom byl první Jobs.cz.

Na přednášce během TEDx Prague 2012 jste líčil, že nejcennější, co ve firmě máte, je energie vašich zaměstnanců, a že proto tam pro ně máte například i masáže a další služby, které by vedly k jejich maximální spokojenosti. Můžete to nějak blíže vysvětlit?

Už Einstein říkal, že se vše skládá z energie, hmoty a informace. V byznyse vám jde o výsledky v hmotném světě. Když jako podnikatel chcete maximalizovat výsledek v hmotném světě, tak musíte maximalizovat energii v systému a paradoxně minimalizovat množství informací v systému.

Kde se vezme ta energie?

To jsou třeba peníze, ale k nim při dobrém byznysplánu nebo díky úvěru jde přijít snadno. Takže čím se liší ti úspěšní od neúspěšných? Ti úspěšní si uvědomují, že energie zaměstnanců je obrovská věc a jde využít na dobré výsledky. Musí to ale fungovat dlouhodobě udržitelně, nemůžete se tedy chovat k zaměstnancům bez citu. Pokud jim v podstatě ukradnete kus energie, chováte se velice špatně. Lidé se po nějakém čase vybijou a nedělají práci naplno, v podstatě ji i dost předstírají. Proto musíte zabezpečit férový koloběh energií ve firmě.

Co to konkrétně znamená?

Já jsem třeba měl kanceláře vybavené metodami, jak optimalizovat energii v prostoru, měl jsem zářivky s 98 procenty slunečního záření. Takže v době plískanic a krátkých dnů se zaměstnanci těšili do práce za sluníčkem, chodili do práce dříve a bylo jim tam dobře. Zavedl jsem i cukrárnu, kavárnu, čajovnu nebo masáže, které rozproudí energii po celém těle.

Takže to bylo ke spokojenosti obou stran…

No jasně, lidé pro mě pracovali a vydávali energii a já jsem jim to zase vracel zpátky. Fungovalo to skvěle, dodnes jsem se svými bývalými zaměstnanci kamarád. Tuhle věc jsem si uvědomil jako jeden z prvních, dnes už jsou tyto benefity na pracovištích běžnější.

Proč jste v roce 2012 svou veleúspěšnou firmu prodal?

Protože když jsem v roce 1995 začínal, měl jsem jasnou vizi, co mám udělat. Ne čím by se daly vydělat peníze, ale jak by to bylo užitečné. Šestnáct let jsem naplňoval tuto vizi, pak už to bylo hotové a já jsem si říkal, co tam tedy ještě dělám. Došel jsem v podstatě na konec a nebylo už pro mne osobně kam jít dál. Uvědomil jsem si, že pro firmu už nemám žádnou pozitivní hodnotu, že už jí nemůžu nic dát. Chtěl jsem ji předat někomu, kdo ji nezničí, nevysaje, ale kdo převezme moje metody řízení a nebude do nich moc zasahovat. Objevila se finská společnost Alma a běží to stále skvěle.

Dodržování nastavených parametrů jste si dal i do smlouvy.

No jasně, já jsem se ke své firmě choval jako k děcku. Máte šestnáctileté dítě, tak ho nepošlete někam k otrokáři, ale na dobrou univerzitu.

Ze dne na den jste se stal miliardářem. Nedlouho potom jste odjel meditovat do Tibetu. Potřeboval jste se s tím vnitřně srovnat?

Ne, to s tím nesouvisí, jen se to tak časově míjelo. To byla legrace - šestnáct let jsem makal deset až dvanáct hodin a najednou ze dne na den jsem nemusel nic.  Není to úleva, ale obrovský šok. Nejdete do firmy, nevíte co se sebou. Ale protože již šestnáct let následuji školu tibetského buddhismu s názvem dzogčhen, tak z této perspektivy začnete vidět svět a život trochu jinak. 

K čemu jste dospěl?

Věděl jsem, že se musím zastavit, dobít energii a rozmyslet si, co se sebou v této životní změně dál. Takže jsem půl roku nedělal nic a jen třeba jel na dovolenou na Seychely, kde jsem se ubytoval hned vedle dubajského šejka. Rok poté, co jsem firmu prodal, jsem byl v Bhútánu. To je ještě krásnější země, než je Tibet dnes, protože ten je v dnešní době bohužel již do značné míry zničený Čínou. Je to smutné, ale je to tak. Bhútán vypadá, jak by vypadal Tibet, kdyby ho Čína nezdevastovala. Je moderní i tradiční zároveň. Jsou tam kláštery i univerzity, je tam ta prastará moudrost, ale lidé tam přitom žijí moderně, mluví anglicky.

Mnoho lidí se celý život plahočí za tím, aby vydělali co nejvíce peněz, protože očekávají, že pak se dostaví to pravé štěstí - už nebudou muset nikdy pracovat, budou si moci dělat, co chtějí, a dopřejí si cokoliv. Vy jste tenhle okamžik zažil. Jaké to tedy je?

Ono to má dvě úrovně - intelektuální a zkušenostní. Na intelektuální úrovni mohu předat zprávu, že bohatství a štěstí jsou dvě zcela se míjející kategorie a nijak spolu nesouvisí. Jenže když si toto přečte člověk, jenž se plahočí za bohatstvím, tak si řekne: No jo, jemu se to povídá, když se za tím bohatstvím už nemusí plahočit. Takže jediná možnost je sám se plahočit za penězi, a když se doplahočí, tak pak sám zjistí: "Ty vole, von ten Libor měl pravdu!" To bohužel na tomto světě platí pořád - zkušenosti jsou nesdělitelné.

Jak vás napadlo rozjet projekt Hearth.net, který funguje na principu ekonomiky daru a (mikro)světa bez peněz? Je to ostatně jeden z projektů, díky němuž jste vyhrál filantropickou Cenu Via Bona v kategorii Mecenáš.

Celá myšlenka vznikla už někdy v roce 2008 při sezení s tibetským buddhistickým mistrem. Objevila se mi obrovská vize a potom, později, jsme v Praze přemýšleli, jaká vize světa to byla. Vyšlo nám, že to vypadalo jako nový typ ekonomiky - jako ekonomika daru, protože dar je tím, co proudí touto ekonomikou, peníze v něm vlastně nejsou potřeba.

Na to asi naše společnost není nastavená či připravená…

V dnešním životě se mnozí lidé chovají bezskrupulózně pragmaticky a je jim jedno, jak co udělají, hlavně aby se měli dobře. Takže třeba i lžou, kradou, podvádí a doufají, že se na to nikdy nepřijde. Pak si někdo postaví krásné venkovské centrum, jenže se bohužel stane premiérem a ono se to provalí. Takže znovu lže a manipuluje lidmi. Tihle jedinci nikdy štěstí nedojdou, protože mají hrozně práce s tím, aby to zlo, co v životě dělají, vždycky nějak okecali, někam zametli. Je to hrozně složitý a smutný život a mně těch lidí je opravdu líto. 

Vy ale prosazujete svou vizi, že to jde i jinak.

Ano, existuje druhá varianta - přestat se stále hnát za nějakým egoistickým cílem a najít si místo toho životní hodnoty, které vás budou naplňovat, abyste si na smrtelné posteli mohli říct: "Můj život stál za to." Možná nebudete miliardářem, ale rozhodně budete šťastní, protože se nebudete chovat jako ti bezskrupulózní hajzlíci. Místo toho si v každém okamžiku vzpomenete, které jsou ty životní hodnoty, jež chcete naplnit, a ty použijete při každém rozhodování, co dělat. Jedná se v podstatě o nelineární matematický model, jak žít, a jde mimochodem i o model, který vede ke štěstí.

Které hodnoty máte na mysli?

Ve východních filozofiích to jsou třeba soucit, radost, respekt k druhému, sounáležitost, laskavost, štědrost, vytrvalost, odvaha, moudrost. V podstatě jde o jakési desatero. Takže když budete laskaví a štědří a budete mít tu odvahu to stále znovu zkoušet, ono se vám to jednoho dne začne vracet a dostaví se pocit štěstí. A také pozitivní vztahy s dalšími lidmi, kteří vás najednou začnou vnímat ne jako někoho, kdo je ohrožuje, ale jako někoho, s kým je jim dobře.

Na webu Hearth.net spojujete lidi, kteří chtějí něco darovat, s těmi, již by rádi nějaký dar přijali. Na první pohled mě zaujala ta nevyváženost: lidé často věnují drobnosti jako třeba malá keramická zvířátka, ale žádají nákladné věci jako sekačku nebo hudební nástroje. Může to s takovouto nevyvážeností fungovat?

Smyslem služby Hearth.net není, aby fungovala ekonomika daru, protože ta může fungovat i mimo internet. Hlavním smyslem je lidi naučit umět dar dát a zažít si, jaké to je, někomu něco dát. Je to v podstatě takové pískoviště, kde si to lidé zkouší. Z našich uživatelů už vzešla spousta ambasadorů v off-line světě, kteří tu myšlenku šíří dál a učí další lidi být štědrými a laskavými. Tyto vlastnosti v nás jsou, což je vidět na naší obrovské solidaritě po živelních katastrofách. Je to v nás, ale jsme takoví zalezlí, do sebe uzavření, stydíme se něco darovat či nabídnout svou pomoc. Nicméně i na Hearth.net se objevují hodnotné dary, jeden člověk tam dokonce nabízel zdarma pěkný pozemek s tím, aby si tam lidé vytvořili místní komunitu. Samozřejmě to mělo nějaké podmínky, co tam smí a nesmí být.

Na Cenu Via Bona vás zároveň nominoval i Člověk v tísni za dlouhodobou podporu jeho projektů. Nyní se hodně angažujete v boji s dluhovým byznysem, například formou bezplatných poraden. Od roku 2014 se díky vašim financím povedlo napravit řadu nemorálních zákonů a předpisů a uspořit českým domácnostem přes 10 miliard korun ročně. Jak se to podařilo?

Já pět let finančně podporuji tým, jenž se zabývá dluhovou problematikou. Jednak se snaží měnit ty špatné zákony, lobbují v parlamentu, jednají s ministerstvem spravedlnosti. Už se jim podařilo hodně zlepšit z toho, co si tenkrát parta zloduchů u moci značně nemorálně nastavila. Snaží se nastavit parametry tak, jak je normální ve vyspělém světě. Dál ne, protože to už by zase nebylo výchovné a člověk by se nebál do dluhů spadnout. Pak také rozjeli síť finančních poradců po celé republice, jejichž služby jsou zdarma. Mají také své právníky, kteří za drobný poplatek řeší ty nejkřiklavější případy dlužníků typu "dlužím někde osm korun a naroste mi z toho dluh 50 tisíc". Z těchto absolutně nemorálních případů se tedy snaží dlužníky vysekat, protože za tyto absurdní dluhy nemohou.

Politologové a sociologové se shodují, že Česko zamořené dluhy a exekucemi ovlivňuje i celkové klima ve společnosti, politické prostředí, výsledky voleb…

No jistě. Degradovalo to velkou část populace, ovlivnilo to samotnou demokracii, důvěru v systém a tím pak i volební výsledky. Lidé mají strach z toho, co s nimi bude. Ta Cena Via Bona by měla patřit týmu v rámci Člověka v tísni, protože já jim vždy akorát pošlu peníze a jednou za půl roku si řekneme, co se podařilo a co by se ještě mělo podařit. Jsou na skutečně dobré cestě tohle svinstvo narovnat.

Podle údajů Člověka v tísni žije v Česku asi 900 tisíc lidí v exekuci, z toho polovina z nich má dokonce čtyři a více exekucí. Co by se mělo hlavně změnit?

Je tu především velice nemorálně nastaveno exekuční prostředí. Problém je také dluhová a finanční gramotnost cílové skupiny lidí. A pak je to také marketing firem, které nám s velkou radostí, s úsměvem a obrázkem šťastné rodiny nabízejí další a další úvěry, protože to je přece pro nás to nejlepší. Lidé jsou pak ve stavu "trvale udržitelného dlužníka" a naskakují na ně další a další exekuce, protože nestíhají splácet. Neexistuje cesta ven.

Jak ten sytém změnit?

Při novém nastavování systému je třeba odlišit jedince, kteří se do dluhů dostali z drobné nepozornosti. Odnést by si to měli ti, kteří do nich spadli hrubou nedbalostí nebo i nějakými podvody. Vysekat z toho ty "nevinné" potrvá dlouho, není ale času nazbyt, protože tahle dluhová situace je rakovinou, jež požírá společnost zevnitř. V ohrožení je celý náš demokratický systém. Je to opravdu velmi nebezpečné.

Nebylo by řešením třeba už od druhého stupně základní školy zavést povinnou finanční a mediální výchovu, aby pak lidé již od mládí byli "očkováni" proti reklamním trikům, finančním pastem a dezinformacím?

Nedávno jsem se vrátil z New Yorku a bavil jsem se tam s paní, která v Mexiku rozjíždí systém občanské výchovy. Mají zde obrovské problémy s drogovými kartely, už jim to zcela přerostlo přes hlavu a stal se z toho nesmírný politický a sociální problém. Pak si řekli, že to vezmou přes výchovu nové generace. Tato paní rozjela obrovský projekt, v němž začíná učit děti sociálním dovednostem. Jedná se nikoliv o mediální či finanční gramotnost, ale v podstatě přímo o životní gramotnost.

V čem to spočívá?

Žáci se učí vědomému přístupu k životu, aktivnímu pozorování toho, co se kolem nich děje, nestádnímu chování, umění rozhodovat se, k čemu je dobré se připojit a k čemu ne, čemu by měli věřit a čemu ne. Jsou to zcela univerzální znalosti, které jdou použít v jakékoliv životní situaci. Pomáhaly jim to připravit ty největší světové kapacity z oboru psychologie, sociologie, vzdělání, odborníci na mindfulness ("všímavost", schopnost naplno vnímat, co se děje kolem nás a v nás, ovládat své emoce, držet si odstup - pozn. red.), well-being (osobní pohoda, životní blaho, harmonický život - pozn. red.). Vyškolili asi tři sta tisíc učitelů v mateřských, základních i středních školách. Během jediného roku mají projít touto výchovou miliony žáků.

Při takovémto plošném nasazení se to musí brzy projevit.

Ano, každý rok vyjdou ze školy miliony žáků, kteří budou umět odolat lákadlům, ať už v podobě drogového kartelu, úvěru, nebo fake news, protože se budou umět vědomě rozhodovat, budou mít v sobě zažité mechanismy, které je ve škole naučí. Víte, jak enormní dopad to bude na společnost mít třeba v horizontu deseti let?

Takže v Mexiku s mnohem zásadnějšími problémy než u nás to jde, v Česku doposud ne. Čím to je?

Protože v Mexiku se už začal bát i samotný prezident o svůj život a život svých dětí. Ano, nějaký takový projekt bychom potřebovali i u nás. Existují země, které to berou takto z gruntu, ale tady zatím vítězí česká malost.

Co říkáte tomu, že většina české společnosti se má nejlépe za poslední dlouhá desetiletí, ale přesto jsou lidé čím dál nespokojenější? Potvrzuje to tedy filozofii Bhútánu, jenž úspěšnost společnosti neměří pomocí hrubého domácího produktu, nýbrž pomocí indexu štěstí?

Je to vlastně logické. My si naivně myslíme, že čím budeme bohatší, tím budeme šťastnější. Jedná se o lineární myšlení, které však neplatí. Protože čím jste bohatší, tím víc se strachujete, aby vám to někdo nevzal a abyste to ještě zítra měli. Když je člověk hodně chudý, tak je to problém, protože musí bojovat o holý život, o střechu nad hlavou a za svoje děti. Jenže kolik je tady takto opravdu chudých lidí? Společnost je nastavená tak, že čím víc, tím líp. Tím pádem lidé nebudou nikdy spokojeni.

Neumí se podle vás spokojit ani s větší částkou, která by jim zaručovala pohodlný život?

Řeknou si, že chtějí milion, ale když už ho mají, zjistí, že má Vašek dva, a chtějí je taky, anebo rovnou tři, aby trumfli Vaška. Jenže Pepa má deset, sakra, on mě ohrožuje! Ve finále sice nebojujete o přežití, ale o to, aby vaše ego bylo největší. Zkrátka štěstí a bohatství se skutečně zcela míjí. Navíc v určitém bodě už další přírůstek majetku nemá žádný vliv na životní spokojenost. Protože k čemu je dobré, když si každý den můžete koupit deset nejdražších šampaňských, každý den jít do nejluxusnější restaurace? Bude vám z toho časem jedině špatně a člověk se tak bude cítit už vším úplně přesycený. Takže zase žádné štěstí…

Co s tím?

Musíme se posunout na vyšší úroveň existence, za hranice materialismu a konzumerismu a otevřít svět, který nespočívá jen na materiálnu. Je to například jako s léky - Češi se rádi přecpávají léky, já užívám homeopatika a navštěvuji preventivně léčitelky a jsem stále zdravý, k doktorovi chodím jednou za deset let. A nezajímají mě studie, které říkají, že homeopatika nefungují. Mě zajímá, že já jsem po nich zdravý. Důležitý je přece ten výsledek, ne nějaký intelektuální koncept, založený na velice omezeném poznání současné materialistické a mechanistické vědy…

Video: Tahá děti z exekucí. V dětských domovech jsou jich zadlužených tisíce, je to vina státu, říká

Stát dělá z dětí dlužníky okamžikem narození, mnoho dluhů vzniká například tak, že děti musí jet do školy, ale doma nedostaly peníze na jízdenku | Video: Martin Veselovský |  21:38

autor: Zuzana Hronová | 1. 6. 2018 9:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama