


Skleněné mrakodrapy měly být symbolem moderního města. V létě se ale jejich fasády rozpálí a pomáhají měnit centra velkoměst v pece. Italští architekti proto otočili zažitou představu naruby: místo aby zeleň zůstala u paty budov, nechali ji vyšplhat přímo na jejich fasády. Z mrakodrapu se stal vertikální les.
Když se v roce 2014 v milánské čtvrti Porta Nuova dokončily dvě obytné věže Bosco Verticale neboli Vertikální les, projekt vzbudil pozornost po celém světě. Dvě budovy vysoké 110 a 76 metrů pokryly stovky stromů a tisíce dalších rostlin.
Architekti ze studia Boeri Studio, dnes působící jako Stefano Boeri Architetti, tím ale nechtěli vytvořit jen efektní zelenou fasádu. Jejich ambicí bylo změnit samotný způsob, jakým se přemýšlí o městské architektuře. Zeleň podle nich nemá být dekorací přidanou k hotové budově. Má být její součástí už od prvního náčrtu.



Autoři projektu popisují Bosco Verticale jako nový typ architektury, v němž člověk není jediným obyvatelem. „Je to domov stromů a ptáků, který zároveň poskytuje bydlení také lidem,“ uvádí studio.
Na dvou milánských věžích roste podle údajů architektů přibližně 800 stromů, 4500 keřů a 20 tisíc dalších rostlin zhruba stovky druhů. Vegetace podle nich odpovídá asi pěti hektarům parku, soustředěným přitom na ploše přibližně tisíce metrů čtverečních.
Stromy a keře vytvářejí na fasádách nové prostředí pro živé organismy. Koruny poskytují potravu a úkryt ptákům, rozmanitá vegetace zase prostor pro hmyz a další drobné živočichy. Zelené věže tak mohou fungovat jako malé městské biotopy.

Právě tento princip se stal základem dalších projektů studia Stefano Boeri Architetti a inspiroval podobné stavby i mimo Itálii. Města se podle architektů mohou zahušťovat, aniž by kvůli každému novému stromu potřebovala zabírat další půdu. Vegetace se místo toho dostává do výšky a stává se součástí samotné městské struktury.
Zalévání vertikálního lesa zajišťuje centrální automatický systém. Voda se shromažďuje v nádržích v suterénu a pomocí čerpadel se vytlačuje do jednotlivých pater věží. Kvůli rozdílné výšce a potřebnému tlaku je zavlažovací síť rozdělena do několika sektorů. Z hlavního potrubí pak voda putuje k jednotlivým nádobám se stromy, kde ji regulují ventily, filtry a regulátory tlaku. V samotných nádobách se rozvádí kapkovacími hadicemi přímo do substrátu.
Systém sleduje vlhkost a podle aktuálních podmínek upravuje zavlažování. Při riziku mrazu se potrubí vedené po fasádách automaticky vyprazdňuje, aby voda nezamrzla a nepoškodila rozvody.
Smyslem zeleně není podle architektů jen estetika. Koruny stromů poskytují stín, vegetace přispívá k ochlazování a zachytává část prachu. Podle údajů studia může díky tomu teplota povrchu fasády klesnout až o 30 stupňů Celsia, uvnitř bytů pak architekti uvádějí snížení teploty přibližně o dva až tři stupně.
Neobvyklost Bosco Verticale spočívá také v tom, že jeho podobu neurčovala jen architektura, ale i budoucí růst stromů. Architekti proto museli od začátku počítat s tím, jak se bude vegetace v průběhu let měnit.

Balkony nejsou jen prodloužením obytných prostor. Jsou hluboké, posunuté a místy převislé, aby vytvořily prostor pro velké nádoby se stromy a další vegetací a umožnily korunám růst do výšky a rozprostírat se před fasádou.
Výběr rostlin trval více než dva roky. Odborníci posuzovali jejich nároky na světlo, výšku, rychlost růstu i vliv na mikroklima a zohledňovali také orientaci jednotlivých stran budovy. Na jihozápadní fasádě se proto nacházejí především stálezelené druhy, zatímco na severovýchodní straně mají větší zastoupení listnaté stromy.
Zeleň je společnou součástí domu a o její údržbu se stará specializovaný tým. Několikrát ročně se po fasádách na lanech spouštějí takzvaní Flying Gardeners, létající zahradníci, kteří pečují o koruny stromů desítky metrů nad zemí.
Milánský projekt se stal prototypem pro další stavby. Jedním z nejzajímavějších pokračování je Trudo Vertical Forest v nizozemském Eindhovenu, dokončený v roce 2021.
Pětasedmdesátimetrová věž není určena pro luxusní bydlení, ale i pro sociální byty. Je v ní 125 bytových jednotek určených především lidem s nižšími příjmy, například mladým rodinám a studentům. Na fasádách roste podle studia 135 stromů a přibližně 8500 dalších rostlin a keřů.
Projekt tak spojil zeleň s dostupným bydlením. Malé byty díky terasám získávají další venkovní prostor a vegetace má zároveň pomáhat s regulací mikroklimatu.

Dalším příkladem je projekt Wonderwoods v nizozemském Utrechtu, na kterém studio Stefano Boeri Architetti spolupracovalo s kanceláří MVSA Architects. Hlavní věž je vysoká 104 metrů a na rozdíl od milánského Bosco Verticale není určena pouze k bydlení. Součástí projektu jsou také kanceláře, obchody a další veřejně přístupné prostory.
Wonderwoods vzniká v rámci přestavby území v okolí utrechtského hlavního nádraží a kombinuje bydlení, práci a veřejné funkce. Podle studia jde o první projekt tohoto typu, který princip vertikálního lesa propojuje s veřejně přístupným městským prostorem.
V Číně se princip vertikálního lesa posunul ještě dál. Nanjing Vertical Forest tvoří dvě věže vysoké 200 a 108 metrů, které mají hostit více než 800 stromů a kromě bydlení nabídnout také kanceláře, obchody, muzeum či školu zaměřenou na zelenou architekturu.
Ještě ambicióznější byl návrh Liuzhou Forest City, který počítal s celým městem pokrytým vegetací. Na ploše 175 hektarů mělo žít asi 30 tisíc lidí v budovách obklopených přibližně 40 tisíci stromy a téměř milionem dalších rostlin. Projekt ale zůstal ve fázi návrhu. Ukazuje přesto, kam se může myšlenka vertikálního lesa posunout: od zelené fasády jedné budovy až k plánování celých městských čtvrtí.
Podobné projekty ale nejsou jednoduchou náhradou za parky a stromy v ulicích. Stavba vertikálního lesa vyžaduje staticky dimenzované balkony, speciální nádoby pro stromy, zavlažování, pravidelnou údržbu a odborníky, kteří se o vegetaci starají i desítky metrů nad zemí.
Milánský experiment přesto ukázal, že zeleň může být mnohem víc než dekorací. V Eindhovenu se spojila se sociálním bydlením, v Utrechtu s veřejným městským prostorem a v Nanjingu s vysokou administrativní a komerční zástavbou. V době, kdy města hledají způsoby, jak zmírnit dopady vln veder a přehřívání, představuje vertikální les jednu z možností, jak dostat více vegetace do hustě zastavěných míst, kde pro klasické parky často není dostatek prostoru.
Zdroj: stefanoboeriarchitetti.net, architizer.com, archdaily.com



Americká letadlová loď USS Abraham Lincoln je už devátý měsíc na moři a její posádka za tu dobu strávila 200 dní bez jediné návštěvy přístavu. Extrémně dlouhé nasazení kvůli válce s Íránem a náročné podmínky si podle rodin námořníků začínají vybírat svou daň. Několik členů posádky se dokonce pokusilo o sebevraždu skokem přes palubu.



Téměř čtyři dny po ničivém zemětřesení v Kolumbii se záchranáři stále snaží najít přeživší ve zřícených budovách. Naději v pátek posílil nález živého muže pod troskami hotelu ve městě Pereira, informovala agentura Reuters. Zemětřesení o síle 7,4 stupně si podle úřadů vyžádalo nejméně 285 mrtvých a téměř 4 000 zraněných. Dalších téměř 400 lidí je stále pohřešováno.



Bylo to ve středu večer naprosto suverénní představení Emmy Zapletalové. Slovenská atletka potvrdila na mistrovství Evropy v Birminghamu pozici největší favoritky běhu na 400 metrů překážek a získala pro svou zemi historické zlato. Ale v širším kontextu k němu došla doslova navzdory osudu.



Jak udržet 80letého Donalda Trumpa během oficiálních akcí vzhůru? To je otázka, kterou musí poradci amerického prezidenta řešit stále častěji. Internet teď ale přišel s vlastní, poněkud bizarní teorií. Podle ní má Trumpovi pomáhat žena, která má na břiše tajné tlačítko, jímž ho probouzí. Celá teorie má však mnohem jednodušší vysvětlení.



Nábor jde skvěle, vojáků jsme za osm měsíců přijali více, než kolik se povedlo minulé vládě za celé čtyři roky. Tím se mimo jiné pochlubil na sociální síti Facebook premiér Andrej Babiš (ANO). Jenže podle zástupců armády pomohl náboru růst platů vojáků. A ten schválila právě předchozí vláda Petra Fialy (ODS).