


Dlouhá léta působilo městečko Galtür jako bezpečná oáza uprostřed rakouských Alp. 23. února 1999 se však během pár vteřin změnilo v dějiště jedné z nejtragičtějších lavinových katastrof poválečné Evropy. Ohromná masa sněhu pohřbila téměř polovinu obce a připravila o život 31 lidí. Kvůli bouři zůstalo místo odříznuté od světa i od pomoci. Přeživší tak museli vyhrabávat těla svých příbuzných sami.
Místní popisovali příchod laviny jako výjev z apokalyptického filmu. „Viděl jsem obrovskou vlnu, jako ve filmech o Havaji. Říkal jsem si, že tohle přece není možné, tohle se děje jen ve špatném filmu. Takovou katastrofu nikdo předpovídat nemohl,“ vzpomínal v pořadu Horizon stanice BBC Luggi Salner.
Britský turista Jason Tait tehdy natáčel lavinu z okna hotelu v části obce, kterou masa přímo nezasáhla. „Vypadalo to jako sněhová bouře. Neviděli jste dál než pár centimetrů za sklo. Bylo to jako dívat se do bubnu vířící pračky.“ Když se sníh zastavil, strávil podle svých slov se záchranáři sedm hodin kopáním. Městečko totiž zůstalo odříznuté od okolního světa, což záchranné práce výrazně zpomalilo. „Sníh byl tvrdý jako beton. Šance, že někdo přežije, byla minimální,“ dodal v pořadu Horizon.
Ačkoliv se celá událost odehrála v řádu několika desítek vteřin, našli se i tací, kteří v nenadálém chaosu nezaváhali. Místní lékař Friedrich Treidl vyběhl k místu neštěstí okamžitě. „Budovy, které jsem znal, tam najednou nebyly. Některé místnosti byly úplně plné sněhu.“ I jeho vlastní rodina byla v domě, který lavina poškodila. „Měli štěstí, že byli v části, která zůstala stát. Ale mnoho mých pacientů tu noc zemřelo. Celé rodiny.“
Proč se ničivá lavina dostala až do vesnice, když to místní podle historických záznamů považovali za krajně nepravděpodobné? Svah zvaný Wasser-Leiter měli tamní obyvatelé za neškodný. Laviny tudy obvykle sjely a vytratily se vysoko nad samotnou obcí. Vyšetřování nakonec ukázalo, že šlo o nešťastnou souhru okolností.
Už týdny před osudným dnem se nad Atlantikem formovaly tlakové systémy, které jeden za druhým mířily do Evropy a sypaly na Alpy další a další sníh. Únor 1999 přepisoval sněhové statistiky – nad Galtürem ležely až čtyři metry bílé masy.
Jenže rozhodující nebylo množství sněhu, ale vítr. Ten po několik dní hnal sníh po hřebenech rychlostí kolem sta kilometrů za hodinu. Přesouval ho po svazích jako písek v přesýpacích hodinách a ukládal přesně tam, kde to bylo nejnebezpečnější – nad samotnou obcí. Směr proudění sehrál fatální roli.

Na svahu tak vznikala smrtící kombinace. Přes den povrch povolil, v noci ztuhl do tvrdé, kluzké krusty. Na ni se vrstvila další nadílka, která těžké jádro postupně přetížila. Galtür se tak ocitl pod časovanou bombou. Pak už stačilo málo. Zhruba 170 tisíc tun sněhu se utrhlo a proměnilo v lavinu. Během několika vteřin bílá masa zrychlila až k hranici 290 kilometrů za hodinu a více než zdvojnásobila svůj objem. Do městečka dorazila za necelou minutu.
„Máte možná deset, dvacet vteřin na reakci,“ komentoval tragédii lavinový expert Stefan Margreth. „Když se zrovna nedíváte vzhůru, nemáte šanci si uvědomit, že se něco valí.“ Galtür ani jeho obyvatelé skutečně neměli mnoho času, a následky tak byly ničivé. Sedm budov bylo zcela zničeno, 31 lidí zahynulo. „Nikdo si nedokázal představit, že by to došlo až sem,“ shodovali se místní.
Obrazy zničené obce zaplnily světová média a jméno Galtür se na čas stalo synonymem tragédie. Turistický ruch ochabl a horské středisko se z následků vzpamatovávalo roky. Zároveň však přišla zásadní proměna: nové ochranné prvky, lavinové bariéry i moderní varovné systémy. Stoprocentní záruku bezpečí však hory nikdy nikomu nedají – ani dnes.
Zdroj: BBC, Wiener Zeitung, Welt






Na maturitním plesu školy, která vychovává mimo jiné budoucí policisty, se o víkendu strhla rvačka. Jednoho z účastníků musela odvézt záchranka. Vše šetří policie. Incident zachytily kamery.



Maďarská opoziční strana Tisza chce, aby se v případě jejího vítězství v dubnových parlamentních volbách funkcí ve vládě ujali špičkoví manažeři ze světa byznysu. Napsal o tom server Politico.



Americký prezident Donald Trump se domnívá, že by státy světa měly USA s otevřením Hormuzského průlivu „pomoci radostně“. „Některé (země) jsou z toho velmi nadšené a některé ne. Jsou mezi nimi i země, kterým jsme pomáhali po mnoho, mnoho let,“ řekl Trump. Část spojenců už účast vyloučila. Učinilo tak například Německo, podle jehož kancléře Friedricha Merze není íránská válka záležitostí NATO.



Ukrajina v noci na pondělí podnikla rozsáhlý vzdušný útok na Moskvu. Ruská protivzdušná obrana podle ministerstva obrany zničila nad metropolí a jejím okolím 53 dronů. Na jihu Ruska hořel po útoku dronu zásobník ropy, informovaly místní úřady.



Česko je připraveno stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v pondělí ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Předseda opoziční ODS Martin Kupka řekl, že by jasnou mezinárodní zprávu uvítal, důvěřuje ale ukrajinským technikům. „Varuji před tím, aby se Česká republika ocitla v pozici užitečných idiotů,“ vyzval Kupka.