Studenti šokují češtináře. Slohy o sexu a hrubkami

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
28. 3. 2014 8:20
Maturitní sloh o sexuálním aktu či lesbické lásce, hrubky jako "zabytá spolujeskyně". I to zažívají češtináři.
Foto: Thinkstock

Praha - Patří ke kapacitám ve svém oboru. Mají za sebou desítky let praxe a tisíce přečtených slohových prací. I tyto češtináře ale ještě dokážou některé pedagogické zážitky vyvést z míry.

Asi nejbolestnějším střetem s realitou pro ně byla jejich práce na státní maturitě z češtiny, respektive "výplody" maturantů. V roce 2012 z toho byl velký poprask. Ze slohů padaly i čtyřky a pětky, hodnocení se raději vrátilo zpět na školy.

Medializovali se především rozhořčení studenti. Méně se již do médií dostalo, jaké "zločiny proti jazyku" češtináři v písemných pracích našli, že známkovali takto přísně.

Myslím si že nejsem jediná komu se tato dovolená nelíbyla. Děkuji za pochopení naschledanou.

Aji když to vypadá, že je nejhůř, tak vás rodiče mají rádi… a chcou, aby z vás něco bylo, když už je to tady, tak špatný.

Neváhali jsme a šli proskoumat co nám nabýdnou. A to je asi vše co by mě na dané téma napadlo.

Koupil jsem jídlo a pití a odešel zpět k naší skupince. V tom se mi ještě chtělo na WC. A jelikož se mi to nechtělo držet celý poločas, vyrazil jsem. Při vykonávání potřeby se otočím a vedle mne stojí Tomáš. "Nazdar"! zvolal jsem. Tomáš samou radostí přestal močit a šel mě obejmout. "Co ty tady říká?" řekl.

I takovéto perly byly k mání u centrálně hodnocených maturit v roce 2012.

"Asi nejdivočejší hrůzy jsem zažil při centrálním opravování maturitních prací v roce 2012. Ovšem ještě horší než "zabytá spolujeskyně" je skutečnost, že náš stát reagoval na odhalení otřesné jazykové úrovně dvou třetin středoškolské populace tím, že hodnocení maturitních slohů vrátil do škol, kde se to v případě tlaku zřizovatele či ředitele vždycky po česku ušolíchá," říká Jiří Kostečka, lingvista, předseda Asociace středoškolských češtinářů a češtinář na prestižním gymnáziu Open Gate.

Jaký je podle něj výsledek tohoto návratu "do starých kolejí"? Perly maturitních slohovek jako "Z blýžící se my večernímy hodinamy se představitelé města rozloučili" leckde projdou nejhůř za čtyři.

Studenti šokují i svou otevřeností

Leckdy jsou maturitní slohové práce bez zásadnějších gramatických chyb, češtináře však přesto polévá pot.

Lingvista Jiří Kostečka vzpomíná, jak se na něj při centrálním hodnocení maturitních prací obrátila členka jeho hodnotitelského týmu s prosbou o názor. Šlo o maturitní práci na téma "To se nemělo stát". Text by prý bylo možné do minuty otisknout v bulváru jako nanejvýš poutavou pornografii.

Čím studenti češtináře pobavili

Teenager - student - cool - škola - puberťák

Jiří Kostečka:

Před týdnem při vybírání domácích fejetonů říkám: "Doufám, že jste tu slohovku nepsali jako obvykle až dnes ve čtyři ráno!" Studentka Bára: "Co si o nás myslíte, pane profesore? Míša ji sfoukla teď o velké přestávce…" Tomu říkám kamarádka!

Josef Soukal:

Během jízdy ranním autobusem do školy mi přišla tato SMS od maturanta: "Dobrý den, musel jsem dnes nečekaně do práce (není, kdo by mě zastoupil), cestou jsem se ale stavil ve škole, abych vám předal svou slohovku. V kabinetě jsem vás však nezastihl a pospíchal jsem, musel jsem tedy improvizovat. Nalepil jsem tak svou práci na dveře vašeho kabinetu. Snad ji nikdo nestrhl… Přeji příjemný víkend. Honza." (Jméno je smyšlené.)

Vladimír Stanzel:

Řečeno divadelním slangem, "zbořili" mě maturanti při diktátu. Když jsme došli k pasáži, v níž děti prožívaly z Mikuláše "příjemný strach", ale "bály se jeho metly i jeho chlupatého sluhy čerta", začali se někteří ve třídě pochechtávat a v okamžiku, kdy "dobře uhnětené koule létaly jako krupobití" a "jen někdy žuchla koule do tlustého kabátu", propukla třída v nespoutaný řehot, kterým nakazila i mě, takže jsem nebyl schopen dále pokračovat.

"Nejprve jsem se upřímně zasmál, ale pak jsem si uvědomil, že je to opravdu třeba nějak oznámkovat. No jo, ale jak? Základnímu zadání práce jakž takž vyhovovala, slovní zásoba vynikala přímo exemplární názorností a explicitností, rytmus vět odpovídal rytmu děje, pravopis byl v normě," vypráví zkušený pedagog.

Ani on si nevěděl rady, požádal proto o konzultaci další vedoucí hodnotitelských týmů.

"Slohovku nakonec řešil málem celý CERMAT (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání - pozn. red.) a můžu říct, že se všichni zainteresovaní královsky bavili. Samozřejmě jsme to ve finále pustili, i když s jistou srážkou za ne právě ukázkové dodržení zadané komunikační situace," uzavírá Kostečka.

Pro studenty není nic tabu

Jak říká další zkušený češtinář Vladimír Stanzel, učitel češtiny na rýmařovském gymnáziu a jeden z vedoucích centrálních hodnotitelských týmů slohových prací, dnešní studenti dokážou být až "surově otevření" – vůči druhým i vůči sobě samotným.

"Někdy lze z jejich prací vytušit, jak moc osaměle se cítí, jak – mnohdy podvědomě – hledají někoho, kdo by jim naslouchal, jindy z nich naopak ční arogance a pozérství," líčí Stanzel.

Na žádost o konkrétní slohový výtvor, jenž ho vyvedl z míry, vypráví o tom, jak se mu náhodou dostala do rukou část povídky, kterou si soukromě psala jedna velmi mladá, ještě školou povinná žákyně v manga stylu. Manga je velmi populární druh japonského komiksu.

"Povídka se týkala kultovního hrdiny kreslených manga seriálů – Naruta , který zde zažil milenecký homosexuální styk se svým přítelem a chráněncem. Až na konci se ukáže, že šlo o sen. To mě opravdu poněkud zaskočilo, byť sám akt byl popsán citlivě a naštěstí nikterak detailně," popisuje Vladimír Stanzel.

Podobnou zkušenost má i Josef Soukal, místopředseda Asociace středoškolských češtinářů a učitel českého jazyka na pražském víceletém gymnáziu. 

Jak ovšem zdůrazňuje, byl překvapen a zaskočen pozitivně. "Bylo to ústní vystoupení věnované homosexualitě. Autorka, studentka z kvarty, spatra přednesla kratší, uměřený, ale velmi působivý text, zjevně s osobním podtextem. Jak jsem poté zjistil, zdaleka ne všichni její spolužáci přitom zastávají tolerantní stanoviska," říká Soukal.

Dnešní generace studentů je podle slov Vladimíra Stanzela podstatně odvážnější ve smyslu překračování hranic či otevírání tabuizovaných témat dříve nemyslitelných. "Svěří se s věcmi, které má generace, dospívající v 'reálsocialismu' poloviny 80. let, drží v sobě a považuje je za to nejprivátnější," uzavírá.

 

Právě se děje

Další zprávy