Mašín: Bratři Mašínové po vzoru otce bojovali za svobodu. Nedovedli pasivně přihlížet

Tomáš Maca Tomáš Maca
26. 6. 2022 15:18
Ve východoněmeckých lesích po nich pátraly tisíce policistů a vojáků, přesto se bratrům Mašínům povedlo z komunistického Československa utéct do Západního Berlína. Režisér Tomáš Mašín se teď proslulou odyseu svých vzdálených příbuzných chystá po dlouhých odkladech zfilmovat. V rozhovoru vysvětluje, proč snímek Bratři nevznikl dřív i proč odmítá debatu hrdinové versus vrazi.
"Primárním cílem odbojové skupiny bratří Mašínů bylo získat zbraně na odpor vůči ozbrojeným složkám komunistického režimu," říká režisér Tomáš Mašín, který o svých vzdálených příbuzných chystá film.
"Primárním cílem odbojové skupiny bratří Mašínů bylo získat zbraně na odpor vůči ozbrojeným složkám komunistického režimu," říká režisér Tomáš Mašín, který o svých vzdálených příbuzných chystá film. | Foto: Jakub Plíhal

Film o bratrech Mašínech jste začal připravovat před jedenácti lety a letos v srpnu by měla konečně padnout první klapka. Proč se projekt tak zdržel?

Hlavním důvodem byly peníze. Původně jsem film plánoval točit už v roce 2013, kdy měla být jeho hlavním koproducentem televize Nova. Pak ale z jejího vedení odešel tehdejší generální ředitel Adrian Sârbu, se kterým jsme byli na spolufinancování dohodnutí. Čtrnáct dní po něm stanici opustili i jeho nejbližší kolegové a vystřídali je krizoví manažeři, kteří všechny neroztočené projekty zastavili. My jsme tehdy měli asi tři týdny před natáčením a museli jsme všechno odvolat. Bez takhle silného koproducenta bychom se neobešli, takže jsem se za něj v následujících letech snažil najít náhradu. Nakonec jsem se domluvil s Petrem Bílkem z produkční společnosti Film Brigade a začali jsme úplně od začátku - s novým scénářem, novým obsazením i novým úhlem pohledu, který jsem se snažil ne zcela úspěšně prosadit už předtím. Možná je tedy dobře, že si dal projekt načas.

O filmové zpracování příběhu bratrů Mašínů se v minulosti pokoušelo hned několik tvůrců. Nikomu z nich se ale projekt nepodařilo dotáhnout do zdárného konce.

Ano, první pokusy mašínovské téma zfilmovat se objevily hned po sametové revoluci, ale všechny narazily na nedostatek financí. Sám vím asi o pěti režisérech a producentech, kteří o látku vážně usilovali. Josef Mašín dokonce říká, že ho za posledních 30 let kontaktovalo hned patnáct zájemců. Někteří tvůrci si přáli, aby snímek splňoval hollywoodská měřítka. Pokud bychom se ale chtěli řídit parametry světových velkofilmů, musel by rozpočet dosahovat aspoň 30 milionů dolarů. Natáčení takového příběhu se totiž neobejde bez spousty komparzistů, vojenské techniky, dobových kostýmů a kulis. My jsme se námět rozhodli uchopit jako komornější drama, držet se blíže k postavám a soustředit se na jejich psychologii, než abychom snímek pojímali čistě akčně. Některé scény přesto s ohledem na historickou skutečnost akční budou.

Na projekt jste kvůli jeho nákladnosti v uplynulém měsíci prostřednictvím crowdfundingové kampaně úspěšně vybrali částku 1,5 milionu korun. Jak důležitým zdrojem pro vás příspěvky dobrovolných dárců byly?

Crowdfundingovou sbírkou sanujeme inflační schodek. Nikdo totiž nečekal, že inflace poroste tak rychle a zdražování nám z rozpočtu pochopitelně dost užírá. Abychom například mohli na kameru věrohodně zachytit to množství vojáků a policistů, kteří se skupinu bratří Mašínů během jejich cesty do Západního Berlína snažili dostat, musíme pracovat se stovkami komparzistů. Ano, něco se dá zmultiplikovat v postprodukci, ale stejně potřebujeme značné množství lidí, kteří navíc budou dobově oblečení i ostříhaní a v ruce budou držet dobové zbraně. Budeme si muset nechat ušít minimálně 130 uniforem Východoněmecké lidové policie a do toho budeme potřebovat obrněný transportér, náklaďáky, tank i vlaky. Každý kostým i každý kus techniky něco stojí, a výtěžek z crowdfundingové sbírky tak bude sloužit především na dofinancování poslední třetiny filmu, ve které se na bratry Mašíny odehraje proslulý masivní hon.

Co vás motivovalo u filmu Bratři vydržet tak dlouho a navzdory nezdarům jeho realizaci nevzdat?

Dílem za to myslím může mašínovská nátura, která mi velí neuhnout, když už se do něčeho pustím. Zároveň jsem přesvědčený, že příběh bratří Mašínů je jako stvořený pro to, aby byl vyprávěný filmovým jazykem. Má v sobě dramatičnost antických rozměrů i osudově silné postavy. Navíc je v něm zhutněné všechno, čím si Československo ve své moderní historii prošlo. Od začátku mě na něm zajímalo, co stojí za rozhodnutím člověka jít až na hranu i s vědomím, že ho to může stát život a že to bude mít fatální dopad na lidi v jeho okolí. V neposlední řadě mě motivoval můj občanský postoj. Myslím si totiž, že tematika třetího odboje je v českém filmu zatím málo zpracovaná a zaslouží si větší pozornost.

Rozporuplný pohled na činy skupiny bratří Mašínů naznačuje, že aktivní vzdor vůči komunistickému útlaku není částí české společnosti vnímaný tak pozitivně jako například protinacistický odboj v období protektorátu. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že je to přímý důsledek čtyřiceti let pod vlivem komunistické propagandy, která lidem vymývala mozky. Hustila do nich představu, že kdokoli se postavil vládě dělnické třídy, byl z gruntu zločinec, vrah nebo terorista. Komunisté pochopitelně neměli zájem akcentovat odboj vedený vůči nim, takže namísto toho vyzdvihovali svůj odboj proti nacistům. Zároveň ho ale prezentovali ve zmanipulované podobě, jako by se všechen protinacistický vzdor děl pod jejich dohledem. Odboj řízený exilovou vládou z Londýna byl přitom daleko silnější, pevnější a mnohovrstevnatější.

"Ať už se dělo cokoli, rodina Mašínových vždycky držela pohromadě a zachovala si pevné postoje. Pohodlné, lokajské uvažování u ní nepřipadalo v úvahu."
"Ať už se dělo cokoli, rodina Mašínových vždycky držela pohromadě a zachovala si pevné postoje. Pohodlné, lokajské uvažování u ní nepřipadalo v úvahu." | Foto: Jakub Plíhal

Lidé, kteří bratry Mašíny nevnímají jako hrdiny, ale vrahy, nejčastěji argumentují tím, že kvůli své cestě do západního Německa zabili dva esenbáky, jednoho ozbrojeného pokladníka a čtyři příslušníky Volkspolizei. Jak se k debatě o jejich činech stavíte vy?

Primárním cílem odbojové skupiny bratří Mašínů bylo získat zbraně na odpor vůči ozbrojeným složkám komunistického režimu. Útěk do Západního Berlína byl cestou ven ze smyčky, která se kolem nich ze strany Státní bezpečnosti stahovala. Polarizaci hrdinové versus vrazi, která kolem bratří Mašínů panuje, z principu odmítám. Lidé, kteří jejich činy jednoznačně odsuzují, si často neuvědomují jejich dobový kontext. Začátek 50. let v totalitním Československu byl totiž nesmírně krutým obdobím plným strachu, zatýkání a politicky zinscenovaných vražd. Představitelé komunistické moci tehdy potlačovali jakýkoli náznak vzdoru, netolerovali ani slovní oponenturu.

Pokud se člověk nechtěl podvolit, mohl v nejlepším případě utéct - opustit svoje blízké a vydat se s malým kufříkem přes hraniční lesy do západního Německa. Na hranicích se přitom po takových lidech, včetně žen, bez milosti střílelo. V nejhorších případech, kterých ale zdaleka nebylo málo, potom odpůrci režimu končili na popravišti. Bratři Mašínové tak podobně jako jejich otec reagovali na opresivní politickou situaci, která kolem nich vyvstala. Protože ve svých genech zdědili potřebu aktivně se vymezit, a ne pouze pasivně přihlížet, snažili se na rozdíl od většinové společnosti něco dělat.

Když se v roce 1953 společně s Milanem Paumerem, Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou rozhodli přes NDR dostat do Západního Berlína, věřili, že se přidají k americké armádě, a pak budou v jejích řadách proti komunistům bojovat.

Ano, tomu, že jsou na hranicích se západním Německem takzvané prvosledové americké sbory, které jsou připravené osvobodit Československo od komunistů, tehdy věřily statisíce prozápadně orientovaných občanů. Šlo o informaci, která se objevovala ve vysílání Hlasu Ameriky. Západní propaganda šířila zprávu, že třetí světová válka je na spadnutí a že Američané půjdou hájit svobodu do satelitních zemí Sovětského svazu. To mladí kluci jako bratři Mašínové a jejich kamarádi pochopitelně hltali. Připadalo jim, že záškodnické akce, do kterých se pouštějí doma v Československu, jsou nic ve srovnání s tím, co by mohli udělat, kdyby dostali v americké armádě vojenský výcvik, pořádné kvéry a potom se vrátili zpátky jako osvoboditelé. Toužili znovu nastolit svobodu národa, za který bojoval jejich otec.

Generálmajor Josef Mašín starší zosobňoval veškeré morální ideály. Jako legionář v sobě měl čestnost, statečnost a pravdomluvnost. Zároveň to byl vlastenec, který pomáhal budovat samostatné Československo. Neméně zajímavá byla jeho manželka Zdena Mašínová starší - inženýrka, která u nás jako první žena vystudovala na Českém vysokém učení technickém a zároveň byla velmi múzická, uměla krásně kreslit a hrát na klavír. Společně vychovávali tři děti - vedle bratrů Josefa a Ctirada ještě dceru Zdenu, která se narodila s těžkým postižením kolenních kloubů. Přesto se otec s nástupem nacismu rozhodl jít do odboje a manželka mu to nijak nezazlívala. Oběma šlo o to, aby svým dětem zajistili svobodný, důstojný život, a věděli, že v totalitě takhle žít nejde. Ať už se dělo cokoli, rodina vždycky držela pohromadě a zachovala si pevné postoje. Pohodlné, lokajské uvažování u Mašínových nepřipadalo v úvahu a Ctirad s Josefem v tomhle étosu pokračovali.

Předpokládám ale, že jste se scenáristou Markem Epsteinem museli z příběhu něco vynechat, protože jinak by film trval minimálně tři hodiny.

Nebo bychom namísto něj natočili třídílnou minisérii, což by si tahle látka klidně zasloužila. Marek Epstein ji taky pro její košatost a velké množství postav i dějových odboček označil za scenáristický himálajský vrchol. Kvůli filmové stopáži, která nemůže výrazně přesáhnout dvě hodiny, například nemáme prostor plasticky vykreslit otce bratří Mašínů. Jeho postava je tak ve scénáři sice přítomná, ale pouze ve vedlejší lince - jako morální vzor, jehož poselství rodina nese dál. Zaměřujeme se především na dynamiku vztahů mezi dvěma kluky, jejich hendikepovanou sestrou a matkou, která má pod tlakem komunistické doby co dělat, aby rodinu uživila. Do toho tuší, že synové dělají něco podobného jako její manžel během druhé světové války, ale drží s nimi basu. Zajímá nás vnitřní nastavení rodiny, která i v těch nejhorších časech vyznávala krédo pravdu, nebo smrt.

Samotný útěk do Západního Berlína je samozřejmě fascinující survival story, kterou všichni zasvěcení milují. Na vojenské akademii ve West Pointu mimochodem odyseu bratří Mašínů dodnes využívají jako učebnicový příklad, když mladé kadety učí, jak mají přežít. Historikové uvádějí, že při zátahu, který měl odbojové skupině v útěku zabránit, bylo během měsíce v akci asi 24 tisíc vojáků a policistů včetně příslušníků Rudé armády. To je největší nasazení pozemních vojenských sil v dobách studené války. Přitom šlo o kluky, co se sotva holí, takže je obdivuhodné, s jakou houževnatostí zvládli čelit takové přesile. Tahle linka je ale pro mě pouze tou nejefektnější vrstvou příběhu. Stejně zajímavé, i když méně viditelné mi připadá hrdinství ženských postav - mámy a sestry bratří Mašínů. Současně ovšem nikomu z rodiny nechceme ve filmu stavět pomník, což jsem Josefovi i Zdeně Mašínovým dopředu říkal.

Tomáš Mašín (56)
Autor fotografie: Jakub Plíhal

Tomáš Mašín (56)

  • Vystudoval grafiku, malbu, konceptuální umění a nová média na AVU. V roce 1994 založil produkční společnost Dawson a na přelomu tisíciletí se stal jedním z nejuznávanějších domácích režisérů reklamní tvorby, která mu vynesla i mezinárodní ocenění Epica, Cresta nebo Golden Drum.
  • Jako filmový režisér debutoval v roce 2009 historickým dramatem 3 sezóny v pekle, které získalo jedenáct nominací na Českého lva. Spolurežíroval loňský seriál Ochránce oceněný Českým lvem i Cenou české filmové kritiky a letos v srpnu plánuje začít natáčet svůj dlouho připravovaný film Bratři.

Jak se Josef Mašín, který je posledním žijícím členem odbojové skupiny, ke vzniku filmu staví?

Velmi vstřícně. Pepík i jeho bratr Radek, který už není naživu, vždycky chtěli, aby se o příběhu jejich rodiny vědělo. Není divu, když se komunisté Mašínovy snažili vykreslit jako zrůdy a úplně je z historie vytěsnit. To, že byl generálmajor Josef Mašín starší hrdina, který měl spolu s dalšími členy sabotážní skupiny Tři králové Josefem Balabánem a Václavem Morávkem zásadní podíl na protinacistickém odboji, už dneska nikdo nezpochybňuje. Komunisté se přitom usilovně pokoušeli všechny jeho zásluhy znevážit a uzurpovat si kredit boje proti nacismu jenom pro sebe. Strhli například pamětní desku, kterou měl na ruzyňských kasárnách, kde působil jako zástupce velitele dělostřeleckého pluku. Nebo změnili název ulice, která nesla jeho jméno. Všichni tři jeho potomci si myslím od začátku dobře uvědomovali, jak důležité je vrátit otcův vlastenecký odkaz do české veřejné debaty.

Josef Mašín dokonce nedávno s představiteli hlavních rolí, Oskarem Hesem a Janem Nedbalem, prošel cestu, kudy se svým bratrem do Západního Berlína utíkal. Jaké setkání to bylo?

Bylo velmi spontánní a vřelé. Josef je totiž i ve svých 90 letech výjimečně neokázalý, skromný, kamarádský a klukovský. Herci před ním samozřejmě zpočátku měli trochu ostych, protože podobně jako asi každý očekávali, že takhle legendární postava bude působit jako mentor. Josef ale žádné sklony k poučování nemá ani netouží být oslavován, takže vám tuhle představu hned v prvních chvílích vyvrátí. Stačí, aby vám stiskl ruku a podíval se vám do očí. Když vám pak vypráví, jak kolem něj svištěly kulky a jak ho v ten moment zamrazilo, mluví o tom naprosto věcně, jako by popisoval nějakou běžnou příhodu.

Jak se mu herci zamlouvali?

Nedávno tuším v nějakém rozhovoru zmiňoval, že mu přišli jako fajn kluci, tak jsme je snad vybrali dobře. Josef je naštěstí typ, který všechno říká narovinu, takže kdyby se mu Oskar Hes a Jan Nedbal nepozdávali, určitě se ozve.

Prošli si herci před natáčením nějakým speciálním tréninkem? Předpokládám, že Oskar Hes a Jan Nedbal vzhledem ke svému věku už ani neabsolvovali vojenskou službu, zatímco bratři Mašínové museli být dost vycepovaní.

Je pravda, že bratři Mašínové pocházeli z rodiny vojáka, takže byli vychovávaní k tomu, aby byli tělesně zdatní a dovedli obratně zacházet se zbraněmi, kdežto Oskar Hes a Jan Nedbal s nimi žádnou předchozí zkušenost neměli. Už když jsme se ale před dvěma lety chystali na natáčení, které tehdy nakonec přerušil covid, pilně se věnovali tomu, aby se dostali do potřebné fyzické kondice a aby dovedli nakládat se zbraní. Půl roku chodili cvičit, běhat a do toho začali hubnout, aby dosáhli atletické postavy, která v době, kdy ještě mladí kluci neseděli většinu času u počítače, byla běžná. Přistoupili k tomu dost poctivě, za což jim musím poděkovat. Teď se zase budou muset pomalu vracet do formy. Jenom na to bohužel zatím nemají tolik času, protože ještě dokončují jiné projekty. Věřím ale, že to zvládnou.

S Josefem Mašínem jste prý mluvili o tom, že by při příležitosti premiéry filmu, která je plánovaná na příští rok, mohl ze Spojených států přiletět do Prahy. Věříte, že se tady po dlouhých sedmdesáti letech od svého útěku skutečně ukáže?

Pokud vím, tak nic neslíbil a já ho nepřemlouvám. Sám bych si ale přál, aby přijel a řada historiků, obdivovatelů i jeho sestra by určitě souhlasily. Letos v srpnu se má navíc v Olšanech při příležitosti narození generálmajora Josefa Mašína staršího otevírat Památník tří odbojů, takže by byl návrat jeho syna do vlasti velkou událostí. Úplně ale Pepův dosavadní odmítavý postoj k návštěvě Česka chápu. Jde mu o to, aby se český stát k činům jeho skupiny přihlásil, aby političtí představitelé uznali, že byla legitimní součástí třetího odboje. Takové gesto zatím postrádal. Zároveň se jako celoživotní antikomunista nechtěl vracet do země, která měla ještě donedávna komunistickou stranu v parlamentě. Právě takhle vypadá mašínovská zásadovost.

Mohlo by vás zajímat: Kvůli Mašínům jsem se i porval, pro některé Čechy jsou to vrazi, říká spisovatel Jan Novák

Příběh Mašínů mě strašně vzrušoval, lidé mají o 50. letech zkreslené informace. Režim měl asi 300 mrtvých, komunisti popravili 280 lidí, říká Novák | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy