Portrét strážmistra Antonína Stuchlého, který byl 8.3.1927 při rutinní kontrole na silnici u Veselí nad Moravou zastřelen Martinem Leciánem. Kolorováno. | Foto: Aktuálně.cz / Zdrojový černobílý snímek: VUA-VHA / Reprofoto z knihy: Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří. Masarykovy oprátky: problematika trestu smrti v období první a druhé Československé republiky 1918–1939. Cheb: Svět křídel, 2012. 207 s. ISBN 978-80-87567-21-0 / Kolorizace: Dan Poláček

Okamžik, kdy veřejnost prozřela

V březnu 1927 došlo k události, která veřejné sympatie k Martinu Leciánovi definitivně zlomila. Četnický strážmistr Antonín Stuchlý při pochůzce na silnici mezi Ostrožským Předměstím a Kvasicemi potkal neznámého mladíka. Zastavil ho a vyzval k vysvětlení, co v oblasti pohledává, a požádal jej o doklady. Lecián vytáhl z kapsy pistoli a bez váhání ho střelil přímo do srdce.

Dvaatřicetiletý Stuchlý, čerstvě ženatý a s těhotnou manželkou, se zhroutil na silnici a během několika minut zemřel. Chvilku nato Lecián na nádraží postřelil vojenského rotmistra, kterého si spletl s četníkem. Byla zalarmována armáda, následovaly přestřelky, během nichž měl být Lecián zraněn - přesto policii dál unikal. Zatímco dříve byl částí veřejnosti vnímán jako moravský "Robin Hood", nyní se proměnil v chladnokrevného vraha a veřejnost se stavěla na stranu četnictva.

Fenomén jménem Lecián mezitím žil vlastním životem. Začala kolovat vlna fám - lidé tvrdili, že ho viděli na každém rohu. Podle některých legend používal jako poznávací znamení heslo "jedna červená růže" a na spodní strany pivních tácků kreslil značky varující před nebezpečím. Přestože tyto příběhy byly patrně smyšlené, výmluvně ilustrují atmosféru fascinace i strachu, kterou kolem sebe vytvářel.