Lyžařka po pádu ochrnula. Místo medicíny teď dobývá sítě černým humorem

Je jí teprve něco přes dvacet, milovala hory, sport a měla namířeno na medicínu. Jeden březnový den roku 2021 ale její život nabral směr, který si neuměla – a ani nechtěla – představit. Po tragickém pádu na lyžích ochrnula od krku dolů. Dnes, tři roky poté, maluje, natáčí virální videa a dokazuje, že i ten nejtěžší osud může mít překvapivě silné a inspirativní pokračování.

Newyorčanka Rebecca Koltunová lyžovala od tří let. Hory byly jejím přirozeným prostředím a Stratton Mountain ve Vermontu místem, kde se jako malá učila první oblouky. A právě tam se 13. března 2021 vydala s přáteli z univerzity oslavit poslední semestr vysoké školy.

Místo radostného pobytu však přišla tragédie.

Rebecca si na samotný pád vůbec nepamatuje. Poslední vzpomínka? Ráno, kdy ji kamarádi vyzvedli – na svahu byla pouhých deset minut.

O ztrátě smyslu života

Když se po několika dnech probudila na jednotce intenzivní péče, lékaři jí oznámili, že utrpěla vážné poranění míchy v nejvyšší části páteře. Ochrnula od krku dolů, napojená na ventilátor nedokázala sama dýchat, přičemž když ji záchranáři našli, neměla puls. Klíčový pak byl jeden muž –kolemjedoucí lyžař a shodou okolností zdravotník, který přivolal horskou službu.

„Řekli mi, že jsem měla velmi těžký pád,“ vzpomíná Rebecca. „Nejdřív jsem necítila téměř žádné emoce. Pak přišla vlna extrémního smutku,“ dodává.

A v jednu chvíli měla dokonce vztek, že ji někdo zachránil.

Nový začátek

Na JIP strávila 17 dní. Poté ji převezli do specializovaného rehabilitačního centra v Bostonu, kde podstoupila intenzivní terapii trvající čtyři a půl měsíce. A poté ještě čtyři měsíce rehabilitovala v nemocnici Glen Cove na Long Islandu. Cesta k alespoň nějakému fungování nebyla jednoduchá. Zápal plic, žaludeční potíže i psychické propady ji stály mnoho sil. A tak jí nakonec lékaři implantovali brániční stimulátor, díky kterému může dýchat bez ventilátoru.

Rodina mezitím přestavěla dům tak, aby odpovídal jejím potřebám – přistavěli rampy i výtah pro elektrický vozík. Rebecca se také začala učit pracovat s počítačem ovládaným hlasem. „Emočně jdu každý den dál. Nemám na výběr. Chci se posouvat a nezůstávat v minulosti,“ říká s tím, že ošetřovatelská péče a speciální vybavení jsou finančně velmi náročné.

Nový směr i ochranný štít

Co jí pomáhá k lepšímu životu? Třeba umění, ke kterému se dostala během rehabilitace. Zpočátku šlo jen o cvičení – terapeuti potřebovali posílit její krk, který byl ztuhlý a slabý. Frustrace byla obrovská. „Bylo těžké vůbec něco dělat,“ přiznává. Postupně si ale zvykla. Používá speciální tyčku, na kterou se připevní štětec. Ten drží v ústech a maluje.

Dnes Rebecca svá díla sdílí na sociálních sítích a prodává je online. Každý prodaný obraz je příjemnou finanční pomocí.

Nejvíc jí však pravděpodobně pomáhá humor - což se v její situaci možná zdá až neuvěřitelné. Na TikToku a Instagramu sdílí satirická videa, často s lehce černým humorem. Jedno z nich nasbíralo 13,8 milionu zhlédnutí a 1,6 milionu lajků. V jednom z klipů se třeba s kamarádkou ptá sledujících: „Hádej, kdo z nás je na invalidním vozíku?“ Kamarádka sedí na vozíku, zatímco Rebecca leží na podlaze. Reakce sledujících? Vlna podpory a obdivu.

„Je to součást mojí osobnosti dělat si legraci z vážných témat. Pomáhá mi to zvládat situaci,“ vysvětluje. A mnoho jejích sledujících jsou lidé, kteří si sami prošli traumatem. Společně sdílený humor jim tak pomáhá cítit se méně sami.

Život nekončí

Rebecca dvakrát týdně dochází na fyzioterapii, kde procvičuje ruce i nohy na speciálním kole kvůli prokrvení a udržení svalového tonusu. A kromě tvorby obsahu na sociálních sítích pracuje na částečný úvazek a pořádá přednášky a neodmítá ani radosti běžného života. Třeba cestovala s rodinou do Disney Worldu na Floridě. „Mám tolik přátel, kteří mě podporují. Nikdy bych nevěřila, že to všechno ještě zažiju,“ říká.

A i když před nehodou plánovala studium medicíny, dnes je její cesta jiná – ale stejně smysluplná. Rebecca otevřeně mluví i o prevenci a apeluje na bezpečnost na svazích: nejezdit rychleji, než si člověk troufá, vyhnout se ledu, nosit helmu a správně padnoucí vybavení. „Život nekončí, když se stane něco špatného. Můžete se přizpůsobit. A jste schopnější, než si myslíte,“ uzavírá.

Tři roky po osudném pádu tak dokazuje, že i když se člověku během deseti minut změní celý svět, stále může najít nový směr. A někdy je dokonce barevnější, než si kdy dokázal představit.