"Teď máte poslední šanci něco změnit. Čím budete starší, tím to půjde hůř," nebral si servítky praktický lékař. Právě díky tomu si Vojta uvědomil, že musí přestat hledat chyby v lécích na tlak, "nejídle" nebo počasí. Že je potřeba začít u sebe. První myšlenka, která mu tehdy probleskla hlavou, byla prostá, ale zásadní: "Už nechci být obézní."
Vojta je obezitologickým pacientem už od roku 2007 a jeho příběh je mimo jiné poznamenán nešťastnou zkušeností s adjustabilní bandáží žaludku, která ho sice na čas "zhubla", ale později přinesla víc komplikací než užitku.
Loni v lednu byl ale přesvědčen, že to zvládne. Na začátku své cesty udělal několik klíčových rozhodnutí. Výrazně omezil alkohol a vydal se cestou přerušovaného půstu, tzv. fastingu. Zcela vynechal snídaně a jeho denní režim se ustálil na systému 16:8 - tedy od osmi večer do následujícího oběda nepřijímal žádné kalorie. Jen vodu, neslazený čaj nebo kávu.
"Fasting mi pomohl udržet kalorický deficit bez toho, abych měl pocit, že hladovím," vzpomíná Vojta. Každý den si také kladl za cíl ujít alespoň 20 tisíc kroků a pořizoval si důsledné zápisy všeho, co snědl.
Kalorický deficit
- Během dne přijímáme určité množství energie z jídla. Další energii zase vydáváme vším, co děláme - dýcháním, chůzí, úklidem, cvičením i spánkem. Pokud nám více energie zbyde, přibíráme. Pokud naopak více energie vydáme, hubneme.
- Pro hubnutí je zásadní kalorický deficit, kdy více energie vydáme, než přijmeme. Tělo pak musí sáhnout do rezerv, aby rozdíl pokrylo.
- Alfou a omegou pro dosažení kalorického deficitu je náš jídelníček. Cílem není hladovět. Hlavní je zaměřit se na dostatečné množství kvalitních potravin bohatých na živiny a vlákninu. A nezapomínat na pitný režim.
Váha začala klesat, v prvních měsících dokonce i bez většího sportovního výkonu. Stačily ranní procházky a pevná vůle. Někde tady Vojtovi začalo docházet, že jeho obezita není normální. "V březnu jsme letěli do Thajska a já se například nedokázal zapnout bezpečnostním pásem v letadle. Málokdo si dokáže představit, jak trapné je, když vám letuška nese nad hlavou přes celé letadlo oranžový belt extender."
Kladiva na obezitu
Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Od ledna do dubna Vojtova váha klesla o 14 kilogramů. Jenže pak se dostavila stagnace, kterou se Vojta rozhodl konzultovat se svým obezitologem.
"Bylo mi řečeno, že v září přijde Mounjaro, ať počkám, že to by bylo přesně pro mě. Trval jsem na svém zoufalství a uprosil jsem lékaře k předepsání Saxendy. To je lék na podobném principu jako Mounjaro, ale slabší." Při aplikaci Saxendy Vojta zhubl cca šest kilogramů, ale pak se najednou léčebný účinek vytratil a poslední měsíc užívání nezhubl vůbec nic. V polovině října 2024 mu byla medikace změněna na Mounjaro, což je takové kladivo na léčbu diabetu a obezity.
Co je Mounjaro?
Mounjaro je lék aplikovaný injekčně jednou týdně pro snížení a kontrolu tělesné hmotnosti. Aktivuje receptory pro dva přirozeně se vyskytující hormony v těle: GIP a GLP-1, čímž se odlišuje od jiných antiobezitik.
Po první dávce Mounjara přišel příjemný pocit nasycení a drobná nevolnost, kterou ale vnímá spíš jako pozitivní kontrolní mechanismus. Mounjaro mu pomohlo upravit velikost porcí, chutě na jídlo i alkohol. Právě úplné vysazení alkoholu považuje za klíčový moment, kdy jeho váha začala klesat rychlostí jeden až dva kilogramy týdně - a to bez hladu.
Dnes Vojta shodil už 48 kilogramů, plánuje dosáhnout váhy pod 100 kilogramů a následně pomocí tzv. microdosingu (pozn. redakce mikrodávkování) Mounjaro postupně vysadit.
Mounjaro však nevnímá jako zázrak pro každého. "Není to pro všechny. Léčbu musí doporučit lékař. A člověk musí být připraven změnit životní styl," říká. Obezita s sebou nese mnoho zdravotních důsledků jako zvýšený krevní tlak, který trápil i Vojtu.
Při své cestě založil úspěšnou facebookovou skupinu Kilimundžáro CZ/SK, která dnes sdružuje přes tři tisíce lidí. "Je to taková autoškola - učíme se tam jezdit s novým tělem," říká s úsměvem. O pokrocích pravidelně informuje a s úspěchy i neúspěchy se dělí na svém Instagramu, kde lidem také předává praktické informace o tomto novem léku.
Komunita je pro něj klíčová - díky ní si lidé navzájem předávají rady a podporu v těžkých chvílích. A že jich na cestě bylo. "Měl jsem krize," přiznává. "Ale díky lidem, kteří vědí, jaké to je, jsem nikdy nespadl zpět."
Na otázku, co by dnes vzkázal svému starému já, odpovídá bez váhání: "Přestaň konečně lhát sobě i lékařům." A co by chtěl ve své nové váze zažít? "Udržet si to, co jsem tak těžce získal - zdraví, radost ze života a chuť žít naplno."
