Kdesi v odlehlém koutě Německa stojí stavba, která svou architekturou mate už z dálky. Podle úhlu pohledu připomíná zámek, statek i hrad zároveň. Navzdory otevřeným dveřím není jednoduché se do objektu dostat – nachází se totiž v téměř opuštěné osadě, kde žijí pouzí čtyři obyvatelé a jeden pes. Každá neznámá tvář je tu okamžitě podezřelá. Po chvíli se však daří vplížit se nenápadně dovnitř.
Uvnitř stavby panuje ledový chlad, který kontrastuje s venkovním teplem. Přízemí překvapuje zachovalostí – obývací pokoj s pianem působí téměř idylicky a kuchyně budí dojem, že prošla nedávnou rekonstrukcí. Iluzi však naruší mohutný výskyt dřevomorky v rohu místnosti, který okamžitě připomene známé tragické případy z jiných opuštěných budov. Patro už takovou noblesu nenabízí – zdi praskají, kusy omítky padají na podlahu a větrem pronikajícím skrz mezeru mezi stěnou a podlahou se nese zlověstné kvílení.
I přes snahu o opravy a přestavbu je zřejmé, že stav domu je horší, než se na první pohled zdá. Jedna z částí objektu je natolik nestabilní, že do ní nelze vstoupit bez rizika. Z nádvoří je navíc patrné, že některé stěny se již začínají vyklánět, což zvyšuje obavu z jejich možného zhroucení.
Navzdory zchátralosti si stavba zachovává zvláštní půvab. Vznikla pravděpodobně ve 12. století a svou dnešní podobu získala o několik století později, v období baroka. Více detailů o její historii záměrně zůstává nevyřčeno, aby bylo toto kulturní dědictví chráněno před vandaly a sběrateli. Objekt sice už zřejmě nebude vhodný k trvalému bydlení – neprohřeje ho ani síť kamínek v jednotlivých místnostech – ale svou architektonickou i historickou hodnotou by si zasloužil druhou šanci.
Foto: Lost in Time - Urbex