Jak Děvče v kroji vzniklo a co vás přivedlo k tomuto nápadu?
Děvče v kroji běží, fotí a šije už čtvrtým rokem a celá naše cesta je protkaná náhodami. V lednu 2021 jsme se v krojích vydaly pro pár hezkých fotek ve sněhu až na Lysou horu. A za covidových restrikcí, kdy se nemohlo vysedávat po městě v kavárnách, byli prostě všichni na horách. Potkaly jsme tam spoustu lidí, které jsme zřejmě zaujaly a kteří nás potom posunuli dál.
Jakým způsobem?
Užily jsme si po cestě tolik zábavy a legrace, že jsme chtěly všechny hlášky, příběhy i fotky sepsat a sdílet. A tak vznikl instagramový účet Děvče v kroji. Prodej výrobků jsme prvotně vůbec neměly v plánu, zařadily jsme jej kvůli překvapivé poptávce o několik měsíců později. Účet ale rostl každým dnem a my se nestačily divit.
Předpokládám, že tedy máte nějaké osobní spojení s tradičními kroji nebo folklorem obecně?
Osobní spojení s folklorem máme všechny. Za projektem Děvče v kroji nás totiž stojí šest a všechny jsme odmalička tancovaly ve valašském folklorním souboru Holúbek a posléze pokračovaly do souboru Ševčík v Ostravě. Spoustu lidí vždy překvapí, že v Ostravě existuje folklor, ale pravda je taková, že tady máme hned několik krásných folklorních festivalů. Funguje tu více než deset aktivních folklorních souborů, které zpracovávají zvyky, tradice a tance několika regionů. Vždycky všem říkáme, že folklor je láska na celý život, ať už jej děláte kdekoliv.
Jaké regionální prvky nebo tradice vás nejvíce inspirují?
Při naší tvorbě se určitě necháváme ovlivnit ročními obdobími nebo konkrétními zvyky. Nedá se ale říct, že bychom tvořily na základě dochovaných záznamů o tradičních lidových oděvech. Drtivá většina našich produktů nějak souvisí s Valašskem, ať už jsou to zavinovací sukně se vzorem inspirovaným modrotiskem, anebo rovnou dámské valašské kroje.
Spolupracujete při návrhu kolekce s odborníky na folklor nebo s historiky?
S odborníky na folklor a historiky je to trošku složitější. Názorové proudy se v současném folkloru totiž rozdělují. Jeden tábor zastává přesné dodržování zvyků a tradic přesně podle kronikářských zápisů a různých studií. Druhý zase říká, že i folklor se pořád vyvíjí, a tím pádem je ho třeba mírně přizpůsobovat. Nám je bližší spíše druhá varianta, ale respektujeme názory všech. Folklor by měl být pořád nejvíc o radosti a toleranci, není důvod se hádat.
Jakým způsobem vybíráte materiály a techniky?
Snažíme se vybírat materiály vyrobené v Česku, tvoříme hlavně z bavlněného plátna, případně saténu. U krojů se pak ještě přidává sukno a tradiční modrotisk, který se u nás vyrábí jen na dvou místech na Moravě. Většinou šijeme z průmyslově potištěných pláten, primárně kvůli ceně, kdy se snažíme, aby naše produkty byly dostupné pro všechny kategorie zákazníků.
V minulosti jsme měly kolekci zavinovacích sukní z pravého modrotisku, jejich cena byla ale zkrátka vyšší. Navíc jsme se setkaly s názorem, že sukně z pravého modrotisku "už je moc jako kroj". A tak jsme modrotisk nechaly pro výrobu fěrtochů anebo z něj šijeme na zakázku podle přání zákazníků.
Jaké máte reakce a jaké případné poselství chcete svými návrhy předávat?
Trochu se divíme, že v dnešním světě negativních reakcí na sociálních sítích se nám nějaké větší množství hejtů vyhýbá. Asi máme štěstí na svou sociální bublinu. Reakce našich fanoušků a sledujících jsou většinou pozitivní a my jsme za to neskutečně vděčné. Když potřebujeme, poradí nám, pomohou, sdílejí fotky v našich produktech. Zní to jako klišé, ale pro nás je pořád malý svátek potkat někoho v naší sukni nebo šatech. Pořád tomu nemůžeme uvěřit.
A naše poselství? Vždycky jsme chtěly bavit. Dělat lidem lepší den, zasmát se i samy sobě, a navíc touhle formou šířit povědomí o folkloru a tradicích. Že může být cool tancovat v souboru a chodit ve věcech, co vypadají jako kroj. Ale uznáváme, že naši sledující jsou v tomhle určitě mnohem víc cool než my.
Máte svůj oblíbený kousek, který jste vytvořily?
Všechny kousky jsou naše oblíbené. Máme rády áčkové sukně z látky inspirované modrotiskem, které budeme v průběhu jara opět zařazovat do prodeje, anebo maxi sukně až na zem. Pořád je v nás špetka z princezen, co se pak v sukních točí jak malé holky.
Chodí některá z vás v kroji třeba i na nákup nebo je to spíš slavnostnější záležitost?
My máme kroje z celoživotního působení v souboru zafixované jako tradiční oděv na vystoupení, do slavnostních průvodů, na slavnostní příležitosti. Až vlastně Děvče v kroji nás učí, že když jedeme na focení už oblečené a načesané, tak po cestě potřebujeme zvládnout i běžné úkony jako dokoupit svačinu či rekvizity anebo třeba natankovat. Zpočátku jsme se v tom necítily, teď už nám to nepřijde, ale rozruch to způsobí vždycky.
Naposledy jsme takhle v horách uprostřed ničeho vyhlížely jednu z nás, která po cestě za ostatními zabloudila. Už jsme byly zachumlané v kožíšcích a plédech a čekaly jsme u lesní cesty, když tu se ze zatáčky vyřítilo auto, jehož osazenstvo na nás začalo troubit a mávat. "Co jako je?" nechápaly jsme a ohlížely se.. "Ježiš, vždyť my máme na sobě ty kroje," poznamenala pak znuděně Zuzka a nám všem došlo, jak moc normální už tenhle oděv pro nás je.
Co je na celé cestě Děvčete v kroji nejpřekvapivější?
Asi to, kam až dosahuje zájem o šíření moravských tradic a krojů. Myslely jsme, že bude štěstí, když zachytíme cílovku od Znojma po Opavu. Ve finále jsme odesílaly kroj do Norska, na Island, do Velké Británie. A zhotovovaly jsme objednávky pro zákazníky a zákaznice, kteří si pak kroje balili do Ameriky, Saúdské Arábie, Japonska, Maďarska, Španělska. Asi nás překvapil patriotismus, který jako Češi v zahraničí cítíme, a hrdost, s jakou naše národní tradiční bohatství "tam venku" prezentujeme. A jsme za to nesmírně rády!
