Cajthamlová: Dneska každý hubne, vlastním zdravím se řídí málokdo. Chybí sebereflexe

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
21. 12. 2019 16:39
Konec roku je spojen nejen s vánočními svátky a oslavami silvestra, ale také s hodováním. Adventní svařáky, cukroví a večírky se mohou snadno zvrhnout v celoměsíční hédonismus, který pak končí zarputilými předsevzetími. Lékařka Kateřina Cajthamlová v rozhovoru tvrdí, že advent a Vánoce dříve sloužily především ke zklidnění a nabrání síly na zbytek zimy, na což se dnes už zapomnělo.
"Spousta lidí se ale řídí systémem brzda-plyn. Čili nejdřív si odpírají, čímž vznikne nouze organismu a ten si požádá o maloobjemovou, vysokoenergetickou stravu. Pak se zase přejídají."
"Spousta lidí se ale řídí systémem brzda-plyn. Čili nejdřív si odpírají, čímž vznikne nouze organismu a ten si požádá o maloobjemovou, vysokoenergetickou stravu. Pak se zase přejídají." | Foto: Shutterstock

Koncem roku doháníme věci, které jsme nestihli, a zároveň chceme být dokonale připravení na vánoční svátky. Zhoršuje se lidem se stoupajícím stresem před Vánoci jídelníček?

Největším problémem jsou večírky, na které si často hubnoucí klienti stěžují. Říkají, že na večírcích jsou chlebíčky, alkohol, cukroví… To je roztomilá absurdita, protože advent byl v křesťanské civilizaci vždy spojen s půstem, což mělo logické důvody. Lidé si odpírali a šetřili se, aby mohli nějaké sváteční hodování mít. V dnešní době si původně třídenní svátky rozšiřujeme na celý advent a pokračujeme plynule až do Silvestra a Nového roku. Ztišení, charita, čištění domovů a sounáležitost se proměnily v období vánočních večírků. Je každého věc, kolik večírků absolvuje a co tam všechno sní a vypije. Nicméně představa, že lidé se chovají vzhledem ke snaze hubnout takto iracionálně jenom o Vánocích, je mylná. Lidé běžně neobědvají, nesnídají, vstávají pozdě, chodí pozdě spát, mlsají večer… v tomhle se Vánoce moc neliší, jenom je víc lákadel - večírků, cukroví a alkoholu.

Vánoce jsou také více než dříve spojeny především s konzumem a nákupní horečkou. O čem to podle vás svědčí?

Obecně se svátky začínají duchovně vyprazdňovat, dříve byl rok rozdělen svátky na období, která se lišila činnostmi, lidé žili více v souladu s přírodou. Až 19. století změnilo vztah člověka k životu v přírodě a málokdo se dneska dokáže spolehnout pouze na své vlastní síly a zdroje proto, aby si zajistil životní potřeby.

Obchod a reklama také uměle mění pocit, co všechno by člověk měl mít, jak by měl vypadat a co by si měl koupit. Ideál je vždy něco nedostižného, má být spíš inspirací. Brát jej jako cíl, kterého musí každý dosáhnout, je hloupost. Další věc je podléhání vzorům na sociálních sítích, které zatěžují lidskou psychiku virtuální realitou. Reálně nemůžete navštívit dvě stě domácností a vidět, jak to u nich na Vánoce vypadá, ale díky internetu ano. Pak to působí, že každý má všechno. Což není pravda, protože na internetu se lidé chlubí jen úspěchy - jde o virtuální svět, který může být od toho reálného na hony vzdálený.

Obchodníci navíc nákupní horečku podporují. Vánoční motivy a výzdoby jsou od září, což je absurdní. Líbí se mi, že třeba mladá generace se už od nákupní horečky často distancuje. Extrémnímu nakupování podle mě podléhá zhruba třetina lidí.

Svátky jsou také obdobím hodování a mnohdy i přejídání. Je to jenom české specifikum, nebo jsou na tom další národy podobně jako Češi?

Řekla bych, že to přetrvává z dob socialismu, kdy na všechno byly fronty. Uplynulo sice 30 let, ale trauma většinou přetrvává tři až čtyři generace. V době nedostatku, kdy tropické ovoce bylo v obchodech jenom o Vánocích a banány byly například na příděl, se každý snažil pohostit své bližní těmito běžně nedostupnými druhy. Navíc nejsme středomořský národ, a tak nemáme třeba čtyři sklizně, ale jenom jednu, takže nedostatek byl na našem území často. Lidé museli přežít zimu, během vánočních svátků se najedli a zbytek zimy dojídali, co zůstalo.

Vánoce jsou staré svátky slunovratu, nejkratšího dne a přirozeně depresivního přechodového stavu dlouhých nocí, kdy se lidé těšili na to, že zase vyjde slunce. Poslední oslavou byl masopust, kdy se zabily poslední kusy dobytka, a pak se hladovělo až do jara. Tahle doba už je ale pryč, máme ledničky, supermarkety a prakticky celý rok tak můžeme jíst stejnou stravu. Celý rok se také zabýváme stejnou činností, chybí odpočinková zimní doba.

O Vánocích se lidé přejídají a už týden nato si stanovují přísné diety, aby zhubli. Jaký dopad na psychiku mají takové extrémy?

Psychiku člověka ovlivňují jakékoliv extrémy. V dnešní době každý hubne, odpírá si a přemýšlí, jestli bude jíst lepek, nebo mléko a vejce, jestli smí tohle, nebo tamto. Málokdo se řídí vlastním zdravotním stavem. Když máte třeba metabolický syndrom, cukrovku nebo závažné intolerance, musíte se hlídat celoročně. Ale lidé se přejídají v jakékoliv době, Vánoce nejsou výjimečné. Kdyby lidé brali advent jako dobu ztišení, půstu a omezení zbytečných zábav, pak by tři dny vánočních svátků a hodování neměly na jejich stav žádný dopad.

Spousta lidí se ale řídí systémem brzda-plyn. Čili nejdřív si odpírají, čímž vznikne nouze organismu a ten si požádá o maloobjemovou, vysokoenergetickou stravu. Pak se zase přejídají. Ani v jedné fázi ale nemají vyvážený příjem živin podle zdravotního stavu nebo psychické či fyzické zátěže. Hladovění a nedostatečná výživa mají za následek pocit úbytku energie, špatné soustředění, výkyvy nálad a emoční zranitelnost. Na druhou stranu přejídání a nutkavé mlsání vnímáme jako selhání a způsobuje nevolnost, podráždění a pocity zlosti nebo smutku, že člověk sám sebe zklamal. Hlavní problém ale tkví v nedostatku sebereflexe, sebedůvěry a sebeúcty. Vyrovnaní lidé dokážou extrémy rozpoznat a vyhnout se jim.

Mají novoroční předsevzetí jako zhubnout, přestat kouřit, začít víc cvičit vůbec smysl?

Nemám ráda slovo předsevzetí, preferuji slovo rozhodnutí. Rozhodnutí totiž mění význam věcí. Pokud si jenom dáte nerealistické předsevzetí s tím, že si něco budete odpírat, význam odpíraných věcí vzroste a takové předsevzetí pak vede k logickému selhání. Ve fázi předsevzetí a vzteklého rozhodnutí "teď hned a rychle" totiž ledviny vyloučí adrenalin a možná kortizol, takže výsledkem je změna regulace příjmu potravy. Takový zvláštní režim jde chvíli vydržet, ale na velké změny, jako je odhodlání přestat kouřit, musí být vhodný čas a měli byste mít podporu. Mimochodem s kouřením dokážou ze dne na den navždy skončit pouhá tři procenta lidí. Ale pokud je rozhodnutí rozumné čili není nedosažitelné, nadhodnocené a po postupných krocích, lze jej udržet dlouhodobě.

Lepší je upravovat malé věci postupně než si dělat obrovská předsevzetí v kocovině a pocitu viny hned od prvního ledna. Kromě toho, zima není na změny ideální, kvůli menší pohybové aktivitě i světelným podmínkám. Lepší je jaro nebo léto a doba, kdy máte volno a méně starostí. Lidé, kteří si dávají předsevzetí v zimě v posváteční deziluzi, s nimi většinou do měsíce skoncují.

Pokud jsou lidé pod tlakem druhých nebo třeba zoufalé situace a jednají ze strachu, vzteku či z jakékoliv emoce, mají jejich rozhodnutí přechodný vliv na jejich jednání. Jakmile emoce pomine, rozhodnutí padá. Lepší je udělat co nejjednodušší změny, mít z nich radost a držet se jich. Jakmile se podaří jedna věc, je dobré přidat další. Změny fungují podstatně lépe, pokud se na ně člověk těší a uvědomuje si, proč je dělá. Našich klientů se ptáme, jaký bude jejich život, když si splní určitý cíl. Správný cíl by neměl být krutý, ale osvobozující a vylepšující pocit sebeúcty.

Všímám si, že velmi často si lidé dají cíl, do kterého je nutí někdo z blízkých, a nerespektují přitom vlastní genetiku, tělesnou stavbu, věk, psychiku a reálné možnosti ani zdravotní stav. Takového cíle pak téměř jistě nedosáhnou. Víte, pocit psychického a fyzického zdraví je komplexní a skládá se z maličkostí. S jednou závažnou věcí se nic moc nezmění, ale když pokazíte nebo zlepšíte deset maličkostí, může to mít velký efekt v součtu. Než se tedy soustředit na přísnou prevenci jedné věci, je lepší upravit pět nebo deset věcí, které jsou mírně v nepořádku, a výsledný zdravotní efekt může být mnohem lepší.

Tvrdíte, že začátek roku není nejlepším datem pro změny. Spousta lidí ale vnímá přechod mezi starým a novým rokem jako příležitost pro nový začátek.

Lidé zanedbávají reflexi předchozího roku. Dříve se nejprve uzavíral den, týden a rok třeba tím, že si lidé psali deník, teprve pak provedli zhodnocení a začínali něco nového. V dnešní uspěchané době ale skočíme rovnou do nového roku, aniž bychom analyzovali předchozí zkušenosti. Češi se také nedokážou ocenit. Řeknou si: "Jo, to se mi povedlo, ale tohle musím ještě zlepšit," místo toho, aby si řekli: "Za celý rok se mi povedlo přibrat jenom pět kilo, přestože rok předtím jsem přibral dvacet kilo, je to lepší".

Málo si uvědomujeme svoje úspěchy. Když si člověk svůj rok správně uzavře a uvědomí si, co všechno se mu povedlo, co všechno dokončil, zbudou mu dvě nebo tři věci, které stačí jenom trochu opravit. Selhání je pak méně pravděpodobné a pocit sebeúcty a radosti, že nejsem ten blbec, který všechno pokazil, ale jsem v řadě věcí úspěšný, je mnohem větší. Neúspěchy a chyby jsou pro nás emocionálně výraznější než úspěchy a radosti. Říká se, že radost trvá krátce a bolest mnohem déle. Lidé by se ale měli orientovat na pozitiva, protože když si budu říkat, co všechno zkazili a jak jsou nemožní, automaticky se vynoří pocit selhání. Na druhou stranu, když si řeknu, co všechno se mi podařilo a jak jsem schopná, budu motivovaná.

Jakmile si naplánujete nesmyslný předvánoční úklid a řeknete si, že během dvou dní stihnete všechno, budete na Vánoce nemocná, unavená a naštvaná. Proto trvá advent čtyři týdny, aby si člověk všechno postupně rozplánoval. Zapomněli jsme, jak důležité je přehrát si v hlavě každý den s tím, co všechno se mi povedlo. Člověk by měl být sám sobě svým nejlepším přítelem.

Kateřina Cajthamlová (57 let)
Autor fotografie: Osobní archiv Kateřiny Cajthamlové

Kateřina Cajthamlová (57 let)

  • Česká lékařka pochází z Prahy, kde na Karlově univerzitě vystudovala všeobecné lékařství.
  • Ve Státním ústavu národního zdraví, Nemocnici na Homolce a soukromé Health Care Unlimited i Health Centre Prague působila jako internistka. Později si založila vlastní lékařskou praxi, které se věnuje dodnes a kromě poradenství v životním stylu se věnuje psychoterapii a přednáškové i popularizační činnosti.
  • V letech 2006 až 2012 moderovala pořad televize Prima Jste to, co jíte a později talk show o zdraví a nemocích DoktorKA na České televizi. Sedm let vystupuje každý čtvrtek v pořadu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou na Českém rozhlasu Region.
  • Je autorkou několika knih a odborných článků. 
Zdroj: Magdaléna Daňková
 

Právě se děje

Další zprávy