Britští výzkumníci k nim však nedošli tak, že testovali, kolik toho dotazovaní vědí o politice. Čtyři stovky zúčastněných nejprve vyplnily dotazníky, které zjišťovaly, jaká jsou jejich politická přesvědčení a jestli nemají sklony k autoritářství a netolerantním postojům.
Hned vzápětí jim ovšem autoři studie předložili jednoduchou hru, která s politikou neměla co dělat. Při té měli posoudit, na kterém ze dvou obrázků se nachází více puntíků, a říct, jak jistí si jsou správnou možností. Aby byli zkoumaní při hodnocení vlastní jistoty upřímní, obdrželi od vědců navíc finanční odměnu.
V posledním kroku výzkumníci účastníkům ukázali třetí obrázek, který jim jasně napovídal, jaké bylo správné řešení předchozí úlohy. Dotazovaní tak před sebou měli jasný důkaz o tom, jestli se mýlili, nebo vybrali správnou odpověď.
"Měřili jsme tím takzvanou metakognici, tedy schopnost člověka uznat, že nemá pravdu. Přišli jsme na to, že zastánci radikálních politických názorů disponují nižší metakognicí než umírněnější voliči. Tím pádem nedovedou přehodnotit svůj názor ani po tom, když jim dokážete, že je mylný," řekl pro britský deník The Independent neurovědec Steve Fleming, který výzkumný tým vedl.
Když spolu s kolegy nabídl třetí obrázek s tečkami lidem s umírněnými názory, kteří nejdřív uvedli špatnou odpověď, změnili hodnocení toho, jak moc si jsou odpovědí jistí. Radikálové, kteří chybovali, naproti tomu vyhodnotili svou sebejistotu stejně jako před tím, než viděli nápovědu.
"Předpokládáme, že kdyby se zadaná úloha týkala politiky, byli by respondenti ochotní přiznat svou chybu ještě méně," dodal pro The Independent další člen výzkumného týmu Max Rollwage. Zdůraznil přitom, že poruchy metakognice se vyskytují u lidí napříč politickým spektrem - jak pravicově, tak levicově orientovaných.