Reklama
Reklama

Ležíte v posteli a nemůžete usnout? Možná nevědomky děláte chybu, která nespavost zhoršuje

Ležíte v noci v posteli, počítáte minuty a čekáte, až konečně usnete? Právě tohle zdánlivě neškodné chování může podle vědců nespavost ještě zhoršovat. Proč si mozek přestává spojovat postel se spánkem a jak se z běžných problémů stává chronická porucha? Odpovědi na tyto otázky mohou změnit nejen vaše noci, ale i celkové zdraví.

Young,Woman,Waking,Up,In,The,Morning,Feeling,Tired,Suffering
Výzkum se dnes zaměřuje i na různé typy nespavosti. Ukazuje se například, že potíže s usínáním mohou souviset s vyšším rizikem deprese, zatímco jiné formy nespavosti mají odlišné dopady.Foto: Shutterstock – KieferPix
Reklama

Nespavost provází lidstvo už od starověku, ale teprve v posledních dvou desetiletích se její výzkum výrazně posunul. Dnes patří spánková deprivace mezi nejčastější psychické obtíže – například podle některých studií uvádí v Anglii časté příznaky nespavosti zhruba třetina dospělé populace.

Zásadní změnou v chápání nespavosti bylo zjištění, že jen zřídka existuje izolovaně. Většina lidí, kteří jí trpí, má zároveň i další zdravotní potíže – od cukrovky a vysokého tlaku přes chronickou bolest až po úzkosti či depresi. Dříve se takovým případům říkalo „sekundární nespavost“ a považovaly se za důsledek jiného onemocnění. Léčba spánku proto často stála stranou.

Na začátku 21. století se ale ukázalo, že takový přístup nefunguje. Výzkum i klinická praxe naznačily, že nespavost může předcházet jiným onemocněním nebo přetrvávat dlouho po jejich odeznění. Dnes je proto vnímána jako samostatná porucha, která si zaslouží vlastní léčbu. Navíc se ukazuje, že zlepšení spánku může pozitivně ovlivnit i další zdravotní problémy – od deprese a chronické bolesti až po srdeční selhání nebo posttraumatickou stresovou poruchu.

Nespavost je velmi rozšířená a může potkat téměř každého. Některé skupiny jsou ale zranitelnější – zejména ženy, starší lidé nebo osoby s nižším socioekonomickým statusem. U žen se například kombinuje řada biologických i sociálních faktorů: hormonální změny, těhotenství, péče o děti, ale i vyšší výskyt úzkostí a depresí.

Reklama
Reklama

Výzkum se dnes zaměřuje i na různé typy nespavosti. Ukazuje se například, že potíže s usínáním mohou souviset s vyšším rizikem deprese, zatímco jiné formy nespavosti mají odlišné dopady. Vědci se zároveň snaží pochopit změny v mozkové aktivitě, srdeční frekvenci nebo stresových hormonech, které s nespavostí souvisejí.

Jak vyzrát na mozek?

Jeden z nejdůležitějších poznatků je ale překvapivě jednoduchý: některé běžné návyky mohou nespavost výrazně zhoršovat. Typickým příkladem je dlouhé ležení v posteli ve snaze usnout. Tento stav udržuje mozek v neustálé pohotovosti a postupně ho „učí“, že postel není místem odpočinku, ale bdění.

Odborníci proto doporučují jiný postup. Pokud se vám nedaří usnout, je lepší vstát a věnovat se klidné činnosti – čtení, poslechu hudby nebo jednoduchým dechovým cvičením. Do postele se vraťte až ve chvíli, kdy se znovu dostaví ospalost. Krátký odpolední spánek může pomoci, ale neměl by přesáhnout 20 minut, aby nenarušil noční usínání.

Pokud problémy přetrvávají déle než tři měsíce a objevují se většinu nocí v týdnu, může jít o chronickou nespavost. V takovém případě existují účinné léčebné metody. Jednou z nejlépe podložených je kognitivně-behaviorální terapie pro nespavost (CBTI), která pracuje s úpravou chování i myšlenkových vzorců spojených se spánkem. Úspěšnost léčby bývá vyšší u lidí, kteří mají kratší historii potíží, méně doprovodných onemocnění a pozitivní očekávání. Přesto se ukazuje, že CBTI může pomoci širokému spektru pacientů.

Reklama
Reklama

Začíná to nenápadně

Navzdory tomu vyhledá odbornou pomoc jen malé množství lidí. Mnozí považují nespavost za běžný problém, jiní neznají možnosti léčby nebo na ně nedosáhnou. Výsledkem je časté spoléhání na prášky na spaní, které však nejsou vhodným dlouhodobým řešením. Mohou způsobovat závislost, zhoršení kognitivních funkcí, denní únavu či zvýšené riziko pádů.

Novější skupina léků, tzv. antagonisté orexinových receptorů (DORAs), má sice podle dosavadních dat příznivější bezpečnostní profil, ale jde o relativně novou terapii a dlouhodobé účinky zatím nejsou dostatečně prozkoumány. Proměna pohledu na nespavost – od vedlejšího symptomu k samostatné poruše – ukazuje, jak zásadní roli hraje správná diagnóza. A také připomíná, že někdy i zdánlivě drobný návyk může rozhodovat o tom, jestli se z pár probdělých nocí stane dlouhodobý problém.

VIDEO: Nespavost je důsledkem stresu, důležitá je terapie a životospráva, tvrdí lékař

Zdroj: Loughborough University, ScienceAlert

Reklama
Reklama
Reklama