Letadla pro pár desítek pasažérů, interiér připomínající apartmán a na palubě světové hvězdy i manažeři firem. Letuška Simona Tvrdá popisuje zákulisí soukromého létání bez pozlátka: někdy jde o práci, jindy o klid před dalším vystoupením a často o úplně obyčejnou cestu z bodu A do bodu B.
Láhev šampaňského na stolku, pohodlná kožená křesla připomínající spíš luxusní obývací pokoj než kabinu letadla a kolem svět hollywoodských hvězd, miliardářů a nekončících večírků deset kilometrů nad zemí. Právě tak si většina lidí představuje svět soukromého létání.
Podle Simony Tvrdé je to ale jen část skutečnosti.
„Většina lidí, kteří létají soukromými letadly, je nohama pevně na zemi. Nepotřebují žádné šílenosti, chtějí se hlavně dostat z bodu A do bodu B. Divila byste se, kolik letů je vlastně úplně obyčejných,“ popisuje.
Na palubě letadla, na kterém dnes nejčastěji létá, přitom cestuje jen devatenáct pasažérů, přestože velikostí odpovídá stroji pro zhruba stovku lidí. Místo řad sedadel připomíná interiér luxusního apartmánu – pohodlná křesla, konferenční stolky, velké obrazovky a v některých letadlech dokonce samostatná ložnice s koupelnou a sprchou.
Ani složení cestujících ale neodpovídá představám. „Spousta lidí má pocit, že soukromé lety využívají jen miliardáři nebo hollywoodské hvězdy. Ve skutečnosti jsou to často firmy, které potřebují rychle přepravit skupinu manažerů. Je to mnohem pestřejší, než si lidé myslí,“ vysvětluje.
Slavná jména se na palubě objevují také, zejména během léta, kdy se po Evropě přesouvají mezi filmovými festivaly a koncerty. „Já mám ale smůlu. Často odevzdám letadlo a další posádka veze nějakou slavnou osobnost,“ směje se.
A když už na palubě skutečně sedí světové hvězdy, realita bývá překvapivě tichá. Nedávno například převáželi jednu z velmi známých hudebních skupin. Místo oslavy ale po celou dobu letu panoval klid. „To letadlo pro ně bylo jediné místo, kde si mohli opravdu odpočinout. Jakmile přistanou, čekají je fotografové, koncert, fanoušci i rozhovory. Letadlo tak často berou jako prostor, kde se mohou na chvíli zklidnit a prospat se,“ popisuje.
Párty lety samozřejmě zažívá také. „Občas hraje nahlas hudba a šampaňské teče proudem. Ale člověk si na to časem zvykne a přestane mu to připadat výjimečné,“ dodává.
„Viděla jsem klobouček, červené rty a bylo to“
Jako letuška Simona pracuje už více než osm let. Nikdy to přitom nebyla její vysněná profese. Cesta do Emirates, a později do světa soukromého létání, byla spíš sledem náhod než splněným dětským snem. Přesto o letadlech mluvila už odmala – rodičům totiž slibovala, že pro ně jednou nějaké pošle. „Spíš ale že jednou vydělám tolik peněz, že ho zaplatím a pošlu,“ směje se.
O létání vlastně dlouho vůbec neuvažovala. Změnil to až blog Češky pracující jako au pair ve Spojených státech. Jednou se mezi příspěvky objevila zmínka o náboru do Emirates.
„Podívala jsem se, co Emirates vlastně jsou, viděla jsem červený klobouček, červené rty a bylo to. Byla jsem prodána. Ani jsem nevěděla, že sídlí v Dubaji, jen jsem viděla klobouk a rty a říkala jsem si, to je přesně to, co chci dělat,“ vzpomíná se smíchem.
Na výběrové řízení se pečlivě připravila. Z Brna, kde studovala a pracovala, vyrazila o půlnoci autobusem do Berlína. Ráno v osm vystoupila na nádraží, převlékla se do kostýmku, nazula podpatky, nalíčila se a v devět už seděla na pohovoru. A jak se říká, zbytek už je minulost.
„Není to nejjednodušší, ale měla jsem to štěstí, že jsem se na to připravila a věděla jsem, do čeho jdu,“ popisuje.
Na svůj úplně první let vzpomíná dodnes. „To jsou věci, které člověku zůstanou celý život,“ usmívá se. Její první destinací byla saúdskoarabská Džidda, druhou Řím. „Právě při příletu do Říma jsem seděla v kokpitu a dodnes si pamatuju ten výhled. Bylo to nádherné,“ říká.
Po dvou měsících intenzivního výcviku navíc najednou všechno začalo dávat smysl. „Dva měsíce se učíte teorii, světýlka, postupy, bezpečnostní pravidla. A pak přijde první let a najednou vám všechno zapadne.“
Probudíte se v jedné zemi, spát jdete v jiné
Na práci letušky lidé obvykle vidí hlavně cestování. Sama Simona přiznává, že právě to ji na ní baví nejvíc dodnes. „Ráno se probudíte v jedné zemi a večer jdete spát v jiné. Žádný den není stejný,“ popisuje.
Právě tahle neustálá změna je ale zároveň i nejnáročnější součástí profese. „Nejde ani tolik o jet lag jako o neustálé změny režimu. Jeden den vstáváte ve čtyři ráno, další jdete spát až po více než třiceti hodinách vzhůru. Organismus se tomu nikdy úplně nepřizpůsobí.“
Nepředvídatelnost patří k práci, stejně jako samotné létání. Telefon může zazvonit cestou na letiště a místo Dubaje se najednou letí do Maroka. O pár minut později ale může přijít další změna – a nakonec se letí do Anglie. „Jestli mě soukromé létání něco naučilo, tak nikdy si nedělat plány. Nebo plánovat s lidmi, kterým nevadí, že to na poslední chvíli zrušíte,“ směje se.
Mít zapnutý pás a vozit si lahev na vodu
Po letech ve vzduchu má Simona i několik jednoduchých rad pro cestující. Tou nejdůležitější je nechat si bezpečnostní pás zapnutý po celý let. „Klidně si ho povolte, aby vás netlačil. Ale mějte ho zapnutý. Turbulence bývají většinou malé, nikdy ale nevíte, kdy přijde silnější. To říkám úplně každému z rodiny i kamarádům,“ vysvětluje.
Doporučuje také vozit si prázdnou láhev na vodu. „Na většině letišť jsou pítka a posádka vám ji vždycky ráda doplní.“
Lidem, kteří se létání bojí, radí hlavně jedno – nestydět se to říct. „Když vím, že se někdo bojí, můžu za ním během letu chodit, kontrolovat, jestli je v pořádku. Pomáhá také pustit si oblíbený film nebo hudbu. Já bych si asi pustila Přátele. Něco, co člověka rozesměje,“ přibližuje.
Na závěr přidává i jednu úsměvnou zkušenost. „Jsem přesvědčená, že jsem kvůli létání začala šedivět. Když jsem nastupovala do Emirates ve třiadvaceti, měla jsem jeden jediný šedivý vlas. Dnes jich je výrazně víc. Když jsem to řešila s kolegyněmi, spousta z nich říkala úplně to samé. Dodnes si myslím, že za to mohou neustálé změny tlaku,“ uzavírá.
VIDEO: Létali jsme i do Afriky, letadlo bylo plné lidí, kteří opravdu letěli poprvé. Připadala jsem si jako na táboře, o šejka jsem nestála, říká Jirglová
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Muž přežil v sutinách po zemětřesení v Kolumbii čtyři dny, vyprostili ho záchranáři
Téměř čtyři dny po ničivém zemětřesení v Kolumbii se záchranáři stále snaží najít přeživší ve zřícených budovách. Naději v pátek posílil nález živého muže pod troskami hotelu ve městě Pereira, informovala agentura Reuters. Zemětřesení o síle 7,4 stupně si podle úřadů vyžádalo nejméně 285 mrtvých a téměř 4 000 zraněných. Dalších téměř 400 lidí je stále pohřešováno.
„Teď přijde boj s politiky.“ Slováci velebí hvězdu, kolaps ji málem zavál do kavárny
Bylo to ve středu večer naprosto suverénní představení Emmy Zapletalové. Slovenská atletka potvrdila na mistrovství Evropy v Birminghamu pozici největší favoritky běhu na 400 metrů překážek a získala pro svou zemi historické zlato. Ale v širším kontextu k němu došla doslova navzdory osudu.
Probouzí spícího Trumpa žena s tajným knoflíkem? Divoká teorie má prosté vysvětlení
Jak udržet 80letého Donalda Trumpa během oficiálních akcí vzhůru? To je otázka, kterou musí poradci amerického prezidenta řešit stále častěji. Internet teď ale přišel s vlastní, poněkud bizarní teorií. Podle ní má Trumpovi pomáhat žena, která má na břiše tajné tlačítko, jímž ho probouzí. Celá teorie má však mnohem jednodušší vysvětlení.
Babiš se chlubí rekordními nábory do armády. S úspěchem je to ale trochu jinak
Nábor jde skvěle, vojáků jsme za osm měsíců přijali více, než kolik se povedlo minulé vládě za celé čtyři roky. Tím se mimo jiné pochlubil na sociální síti Facebook premiér Andrej Babiš (ANO). Jenže podle zástupců armády pomohl náboru růst platů vojáků. A ten schválila právě předchozí vláda Petra Fialy (ODS).
Auto se řítilo téměř 200 km/h, řídil čtrnáctiletý chlapec
Policisté ve čtvrtek večer při běžné kontrole zastavili u Obědovic nedaleko Hradce Králové osobní vozidlo značky Audi, které na silnici druhé třídy jelo rychlostí téměř 200 kilometrů v hodině. Za volantem přitom seděl teprve čtrnáctiletý chlapec, uvedla v pátek policie na webu. Policejní hlídce řekl, že automobil je jeho otce.