Byli každý v jiné kanceláři a předtím se neznali. Pak do jižní věže Světového obchodního centra narazilo letadlo. Jeden z nich zůstal zavalený pod troskami, druhý zaslechl jeho zoufalé volání. O několik minut později společně vybíhali z hořícího mrakodrapu. Dnes, 25 let po 11. září, si říkají bratři.
Ráno 11. září 2001 začalo pro oba muže úplně obyčejně. Brian Clark dorazil do kanceláře Euro Brokers v 84. patře jižní věže Světového obchodního centra. Stanley Praimnath pracoval o tři patra níže ve Fuji Bank. Neznali se a nic nenasvědčovalo tomu, že se jejich životy během několika minut spojí způsobem, který bude trvat dalších 25 let.
Oba patří mezi pouhé čtyři lidi, kteří přežili v některé z věží Světového obchodního centra nad místem nárazu letadla. Z 81. patra jižní věže se pak společně dostali po schodech dolů. Museli překonat 1620 schodů. A hlavně - museli mít obrovské štěstí.
Když v 8:46 narazilo unesené letadlo American Airlines do severní věže, Clark zprvu netušil, co se přesně stalo. „Světla nade mnou zablikala. Otočil jsem se a koutkem oka jsem uviděl plameny za oknem. Bylo to neskutečné,“ vzpomínal.
Clark, který byl dobrovolným požárním dozorem, okamžitě začal organizovat evakuaci. Praimnath se mezitím pokusil budovu opustit. Bezpečnostní pracovník ho však přesvědčil, že nebezpečí se týká pouze druhé věže. Praimnath se proto vrátil do kanceláře.
„Letadlo letělo přímo na mě“
Pak mu však zavolal kolega z Chicaga a naléhal, aby okamžitě utekl. A právě tehdy se podíval z okna. Proti němu letělo letadlo. „Normálně kolem budovy letadla prolétávala někde půl až jeden kilometr daleko. Jenže tohle letadlo letělo přímo na mě,“ popsal později.
Podle svých slov s pilotem téměř „navázal oční kontakt“. Viděl ocas letounu United Airlines a písmeno U. „Upustil jsem telefon a zakřičel: ‚Pane Bože, já tohle nezvládnu. Ty to převezmi.‘ Nevím, proč jsem to řekl. Ale díky Bohu, že jsem to řekl.“ Pak se vrhl pod stůl.
V 9:03 narazil Boeing 767 společnosti United Airlines do jižní věže. Rána byla obrovská. „Tohle klišé už jste nejspíš slyšeli. Ale pak se strhlo hotové peklo,“ popsal Praimnath. Náraz rozmetal kanceláře, trosky proletěly budovou a Praimnath zůstal uvězněný pod sutinami. Jediný stůl, který zůstal stát, byl ten jeho.
„Pomoc! Nemůžu dýchat!“
O tři patra výš zažíval vlastní katastrofu Clark. Náraz letadla zničil část jeho kanceláře a konstrukce věže se na několik sekund nebezpečně naklonila. Když se budova stabilizovala, vzal několik kolegů a zamířil k jedinému fungujícímu schodišti.
V 81. patře je ale zastavili muž a žena, kteří šli opačným směrem. Žena skupinu přesvědčovala, aby dolů nepokračovali. Podle Clarka právě toto zdržení rozhodlo o tom, co následovalo. Najednou totiž zaslechl volání.
„Byl to tlumený hlas: ‚Pomoc! Jsem zavalený! Nemůžu dýchat!‘“ Clark vzal baterku a vydal se za hlasem. Na 81. patře byla tma, kouř a trosky. Pak Praimnath uviděl světlo. Clark na něj svítil z druhé strany sutin a navedl ho, aby bušil do zdi. Praimnath poslechl. Clark pak zahlédl otvor a ruku a vytáhl ho ven.
Jenže v tu chvíli se pod nimi prolomil stůl a oba muži se zřítili na zem. A právě tam se dva úplní cizinci stali rodinou. Praimnath Clarka po záchraně objal a políbil. Když si pak potřásli rukama a představili se, Praimnath mu řekl, že od této chvíle budou bratři na celý život.
Clark se pousmál a přiznal, že nikdy neměl žádné sourozence. Oba měli poraněné ruce – Praimnath ránu v dlani, Clark krvácel od odklízení trosek. Clark jejich ruce přitiskl k sobě a jejich setkání tak dostalo ještě silnější symbolický význam. „Tak budeme pokrevní bratři na celý život. Pojď, kamaráde. Jdeme domů.“
Clark a Praimnath se nakonec dostali ven jen několik minut předtím, než se jižní věž zřítila. Ještě předtím, než se jejich cesty rozdělily, Praimnath vytáhl z kapsy vizitku s telefonním číslem. Ještě týž večer mu Clark zavolal - potřeboval vědět, jestli jeho „bratr“ přežil. Přežil.
Cizí žena v domě
Zatímco Clark se podle svých slov vyrovnal s tragédií překvapivě dobře, Praimnathův návrat do normálního života byl mnohem těžší. Když večer dorazil domů, trpěl ztrátou paměti. „Chtěl jsem vědět, co ta cizí žena dělá u nás doma se dvěma dětmi a proč nejde pryč,“ popsal. Tou ženou byla jeho vlastní manželka Jennifer.
„Pomáhala mi do koupelny, napustila vanu teplou vodou a nechala mě odpočívat. Pak mě uložila na gauč. Každý den mi připravila jablko, sendvič, láhev vody a poznámkový blok.“
Nevěděl, jak dlouho v tomto stavu byl. Pak se jednoho dne probudil, podíval se na ženu před sebou a poznal ji. „Všechno se ve mně zlomilo. Vrátil jsem se.“
Pokrevní bratři
Postupně se jeho paměť vracela. A Brian Clark zůstal po jeho boku. Uplynulo pět let, deset let, dvacet let. Oba muži zestárli. Viděli své děti vdávat se a ženit, sledovali, jak vyrůstají vnoučata.
Když se vdávala Clarkova nejstarší dcera, Praimnath seděl se svou manželkou u hlavního stolu. „Brian mě všem představoval jako svého pokrevního bratra. Lidé se rozhlíželi kolem a říkali si: ‚Něco tady nesedí.‘ Ale Brianovi to bylo jedno,“ směje se Praimnath. Pak dodává: „Je to velký bratr, kterého jsem nikdy neměl.“
Oba muži svůj příběh během let vyprávěli nesčetněkrát. Clark odhaduje, že jich mohlo být možná i dvanáct set. „Lidé mi říkají ‚ten chlap z 11. září‘. Mně to nevadí. Nemám pocit, že se opakuji. Je to jako sundávat ze sebe těžké břemeno. Jako kdybych si slzami omýval duši,“ popisuje Praimnath.
Dnes je Clarkovi 79 let, Praimnathovi o deset méně. A oba svůj příběh vyprávějí dál. „Nemusím už děti učit historii. Tu mají v učebnicích. Ale v učebnicích není ta emocionální realita. Není tam optimismus a vědomí, že život pokračuje navzdory strašnému zlu.“
Jedním z mála předmětů, který z jejich dramatického útěku zůstal, je obyčejná baterka. Právě ta, kterou Clark použil při hledání Praimnatha a později při sestupu po schodech. O rok později ji Clark svému zachráněnému „bratrovi“ daroval jako památku. Dnes symbolizuje jejich cestu ze zkázy do života.
VIDEO: Spotlight News - Miroslav Mareš.
Zdroje: The Guardian, 911 Memorial, Tunnel to Towers Foundation, American Veterans Center
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Volební katastrofa, přiznal Babiš. Zároveň v tom ale vidí i šanci na restart hnutí
Hlasování v letošním finále senátních voleb v sobotu ve 14:00 skončilo. Lidé v něm vybrali 22 nových či staronových senátorů, kteří se připojí k pěti zvoleným v prvním kole před týdnem. Svými hlasy rozhodli o rozložení sil v horní parlamentní komoře, které by se podle prognóz příliš změnit nemělo. Většinu si v Senátu udrží opozice, šanci na změnu promarnili kandidáti ANO a SPD už v úvodním kole.
Loni vtipkovala o prodeji ledviny. Teď poražená senátorka naznačila své další plány
Ostře sledovaný souboj o senátorské křeslo na Kladensku skončil porážkou dosavadní senátorky. Adéla Sucharda Šípová (za Piráty), která obhajovala mandát z roku 2020, podlehla ve druhém kole kandidátovi ODS Petru Patákovi. V rozhovoru pro Aktuálně.cz zhodnotila příčiny volebního neúspěchu a naznačila své další kroky do budoucna.
„Jednoznačná kudla do zad!" Trpišovský po dalším zkratu Chorého zuřil, útočník zřejmě skončí
Tomáš Chorý čelí po utkání s Hradcem Králové v rámci 11. kola nejvyšší fotbalové soutěže obrovskému problému. Po květnovém vyhazovu zůstal v týmu úřadujícího mistra jen díky bezprecedentnímu zásahu majitele Pavla Tykače, přesto se nedokáže vyhýbat dalším nepochopitelným zkratům. Ten poslední předvedl v sobotním duelu, když na rozhodčího Jana Všetečku ukázal vztyčený prostředníček.
Slavia nečekaně ztratila body proti Hradci, uškodil jí Chorý
Fotbalisté vedoucího týmu tabulky Slavie v utkání 11. kola doma jen remizovali s Hradcem Králové bez branek a potřetí v ligové sezoně ztratili body. Pražané dohrávali bez vyloučeného Tomáše Chorého, který dostal v 58. minutě červenou kartu za vztyčený prostředníček směrem k rozhodčímu.