reklama
 
 

Striptýzem zvyšuji gramotnost Čechů o nahotě, říká umělkyně

17. 7. 2015 9:00
Rozhovor s umělkyní Lenkou Klodovou o nahotě na veřejnosti, striptýzu a sexistických reklamách.

Rozhovor - Lenka Klodová se ve svých dílech velmi otevřeně zabývá tématy, jako je ženskost, mateřství nebo sexualita. Upozornila na sebe už svojí diplomovou prací na pražské UMPRUM. Navrhla tehdy porno časopis pro ženy s názvem Ženin.

Diskuse společnosti vyvolaly i některé její další projekty. Jedním z nejkonfrontovanějších byla expozice s názvem Androgynekologie. Poslední výstavou Showrooms v galerii NoD se pro změnu zabývala fenoménem striptýzu. Ten se podle ní stal běžnou součástí naší kultury a není tak kontroverzní jako "negramotné" sexistické reklamy, které nás obklopují na každém kroku.

"Zajímalo mě, co všechno si můžete pořídit třeba na narozeninovou oslavu, kromě dortu nebo občerstvení. Chtěla jsem vědět, jak vypadá tahle ´bonboniéra´ - striptýz objednaný přes agenturu na místo, které sami určíte, a jak na ni budou reagovat lidé," upřesnila, čím ji striptýz fascinoval.

Aktuálně.cz: Vaše výstava Showrooms v galerii NoD se týkala striptýzu. Najala jste si profesionálky, které v různých pokojích předváděly striptýz. Co jste tím zamýšlela?

Lenka Klodová: Mým záměrem bylo zvyšovat gramotnost o nahotě.

A.cz: Podle vás je tedy naše společnost v tomto ohledu negramotná?

Trochu to tak vypadá. Podívejte se třeba na sexistické reklamy, které nás obklopují. To, jak se v nich často nevtipně a stereotypně využívá nahé ženské tělo, je v podstatě mnohem diskutabilnější než striptýz. Ten mě zajímá mimo jiné i pro svoji dlouhou tradici.

A.cz: Kdy vlastně vznikl první striptýz?

Říká se, že historicky první dělala biblická Salomé. Krásné jsou ale i ty ze 30. let z USA, známá byla například Saly Rand, která rafinovaně používala velké vějíře tak, aby byla zároveň nahá i zakrytá.

A.cz: Vy si tedy myslíte, že nahotu nevyužíváme správně, respektive ji využíváme prvoplánově?

Právě to mě na tom vlastně fascinuje. Nahota neustále funguje jako dobrý "obchodní" artikl. Vlastně i já jsem toho využila. Moje výstava není ničím jiným, snažím se jejím prostřednictvím dokázat, jak moc nahota funguje. Vyvolat tak další zamyšlení o nahotě a naučit další o ní přemýšlet v mnoha kontextech.

A.cz: Lidé by se podle vás měli zamyslet nad tím, že nahota na veřejnosti je špatná?

Podle mého to není vůbec černobílé. Například striptýz je v našich podmínkách už určitý kulturní fenomén, který je součást civilizace. V arabské už pak samozřejmě ne. Nahota se naší historií prolíná v různých vlnách a stále si s ní zahráváme. Neustále se tady točí kolo zveřejňování a pak zase zakrývání nahoty. Jedno takové zakrývací kolo se roztočilo v médiích loni při příležitosti výstavy Nazí muži ve Vídni. Plakát, který měl o akci informovat, rozvířil společenskou diskusi. Byli na něm totiž znázorněni tři nazí muži různých ras oblečeni pouze v ponožkách. Po vlně kritik a nesouhlasu byly plakáty ve veřejném prostoru nakonec zahaleny. Řešila se v tomto případě hlavně otázka, proč mužská nahota na veřejnosti dráždí, když ženská je naopak reklamně využívaná. Odpověď na tuto otázku se skrývá především v historii, viděné z genderového hlediska.

A.cz: Podle vás by tedy nahota měla být součástí veřejného prostoru?

Určitě. Nahota může mít totiž pokaždé jiný a speciální účel. Podívejme se například na aktivistky z hnutí Femen, které používají nahotu k dosažení politických cílů, a na druhou stranu například z historie známe hnutí Adamitů, u kterých nahota měla vyjadřovat blízkost bohu a touhu po rajském předhříšném stavu. Nahota může být nástrojem k zaujetí podstatného postoje. Vyjadřuji tím existenciální gesto – vykřičník. Co víc můžu dát než nahotu?

A.cz: Kromě těch, co jste zmínila. Jaké jsou tedy ještě "druhy" nahoty?

Například naturisté, pro které je zajímavý vztah člověka k přírodě. Touží aspoň na chvíli odhodit civilizační nánosy a oprostit se od falešných znaků ve formě oblečení.

A.cz: Mluvila jste o tom, že vás fenomén striptýzu fascinuje. Můžete přiblížit čím?

Zajímalo mě, co všechno si můžete pořídit třeba na narozeninovou oslavu, kromě dortu nebo občerstvení. Chtěla jsem vědět, jak vypadá tahle "bonboniéra" - striptýz objednaný přes agenturu na místo, které sami určíte, a jak na ni budou reagovat lidé. Ti byli velmi důležitou součástí mého projektu, tvořili jeho atmosféru. Předpokládala jsem, že jinak se budou chovat na oslavě, povzbuzeni alkoholem, a jak na striptýz budou reagovat tady v galerii, v plném  světle.

A.cz: Potvrdilo se vám to v průběhu konání výstavy?

Vždy záleží na konkrétní striptérce. Všechny striptýzy byly stejné, ale zároveň jiné. Postup je jasný, i co do  počtu oblečení. Pracují s jednoduchým zadáním, přesto s ním musí naložit tak, aby to sedlo jejich tělu. V podstatě jde o minimalistické tělové umění.

A.cz: Na brněnské VUT vedete Ateliér tělového designu. Co přesně se na něm studuje?

Já jsem ateliér převzala i s tímto názvem. Chvíli jsem přemýšlela o tom, že ho změním. Právě protože se mě všichni ptali, co znamená. Bylo to pro mě ze začátku těžké název vysvětlovat, protože jsem ho nevynalezla. Nakonec jsme ale zjistili, že bude nejlepší to nechat, protože už funguje jako určitá "obchodní" značka.

Lenka Klodová


Studovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Ostravě a později sochařství u Kurta Gebauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde v roce 2005 zakončila doktorandské studium. Dnes je vedoucí Ateliéru tělového designu na brněnské FaVU.

A.cz: A jaké názvy tedy připadaly v úvahu?

Uvažovaly jsme o bodyartu, antropologickém umění, socioartu nebo tělovém umění.

A.cz: Středobodem vaší tvorby je tedy lidské tělo?

Zasahujeme oblasti, ve kterých umění hraničí s obory, které s lidským tělem souvisí a dotýkají se ho. Nepoužíváme v tvorbě vlastní tělo, ale spíš řešíme jeho vztah ke všemu ostatnímu. Díla studentů mají široký rejstřík - od práce s vlastním tělem po konceptuální projekty, které tělo vnímají v rámci celospolečenských dějů nebo i v rámci nových technologií. Velmi úzce spolupracujeme s fakultou sociálních studií a teď aktuálně s fakultou architektury.

A.cz: Jak vypadá taková mezioborová spolupráce studentů tělového designu a architektury v praxi?

Společný projekt, který řešíme se studenty a pedagogy fakulty architektury, má název Prostorový akt.

A.cz: Co si pod tím mám představit?

Měli jsme velkou radost, když nás ten název projektu napadl. Ve skutečnosti se v projektu jedná o pokus zabývat se konkrétním územím v Brně - Wilsonovým lesem - a zkoumat ho pod inspirací fenomenologickými způsoby přemýšlení. Prostorový akt zde tedy odkazuje jednak k tělu, které vnímá, a jednak k samotnému aktu vnímání.

autor: Petra Jansová | 17. 7. 2015 9:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama