Jižní Francie je plná legend a turistických zajímavostí, kterých je tolik, že se mnohé z nich ani nevejdou do turistických průvodců. V novém seriálu v rubrice Cestování na Aktuálně.cz vám některé z nich přiblížíme, a to nejen textem, ale i prostřednictvím mnoha fotografií.
Proč zrovna nyní? Jednak je nejvyšší čas objednat si hotel, pokud byste tam chtěli v létě jet - později už budou ty nejvýhodnější rozebrané. A za druhé, pokud nemáte rádi zimu, můžete se potěšit barvami opravdového léta.
V prvním díle se zaměříme na slavné městečko Saint-Tropez na Azurovém pobřeží a na méně známé, ale přesto velmi zajímavé a malebné saracénské vesnice v okolí.
Saint Tropez - legenda o muži bez hlavy, psu a kohoutovi
Dnes známe Saint Tropez díky četnickým komediím s Louisem de Funés nebo proto, že tam žila Brigite Bardotová, sexsymbol šedesátých let.
Městečko však mělo už dřív tu čest setkat se s velice známou osobností. Dorazila k jeho pobřeží v dobách nelítostného římského císaře Nera, bohužel ovšem bez hlavy. Dotyčný se jmenoval Torpes z Pisy (přesněji Caius Silvius Torpetius) a říká se o něm, že patrně patřil k Neronově dvoru. Když se ovšem císař dozvěděl, že Torpes je tajným křesťanem, nechal ho popravit.
Sťali mu hlavu, tělo hodili do loďky, posadili k němu psa a kohouta a poslali loď po proudu řeky Arno.
Podle legend loďka doplula do moře, a po jeho hladině se nějak dostala až k Saint-Tropez (které se ovšem tehdy zcela jistě jmenovalo jinak). Místní obyvatelé byli šokováni faktem, že pes ani kohout se těla během dlouhé plavby ani nedotkli. Označili to za zázrak, Torpes byl prohlášen svatým mučedníkem. A pojmenovali podle něj nynější městečko.
Jenže se v průběhu časů ve jménu nějak zpřeházela písmena. A tak je to Saint-Tropez a ne Saint-Torpes, což by bylo asi správnější.
Co se stalo se psem a kohoutem?
Správná otázka. Pes vyskočil z lodě a utíkal do vnitrozemí. Dorazil do vesnice a pojmenovali ji podle něho Grimaud, pokud tedy věříte starým legendám. (Jak jim pes sdělil své jméno, ponecháme na čtenářově fantazii.) Kohout odletěl na jinou stranu, a tam, kde přistál, je po něm pojmenována vesnice Cogolin.
Samotná obec Grimaud však odmítá, že by se jmenovala podle psa. Tvrdí, že její název vychází ze jména zámožného Grimalduse, který v osmém století v okolí vlastnil mnoho majetku a pozemků. A že tento Grimaldus neměl nic společného se šlechticem de Grimaldim, známým tím, že v roce 980 pomohl vyhnat Saracény, kteří se v Provence po nájezdech usídlili.
Tajný tip pro turisty: Saracénské vesnice plné barevných květů
Saint-Tropez je superznámé místo, kam se sjíždějí celebrity. O okolních malebných vesničkách, kde před více než tisíci lety sídlili Saracéni (Arabové), se toho v průvodcích obvykle moc nepíše, byť tam najdete řadu připomínek doby, kdy celou oblast ovládli nájezdníci arabského původu.
A je to škoda, protože jsou to vesnice vesměs velice malebné, starobylé, a navíc v létě obsypané barevnými květy. Jedna z nich dokonce stále nese arabské jméno (byť již také zkomolené). Nazývá se Ramatuelle, což vychází z arabského výrazu pro milosrdenství Boží - Rahmat Allah.
Které z těchto vesnic bychom doporučili? Jako první je to Grimaud, který se jistojistě nejmenuje podle římského psa. S mohutnou zříceninou pevnosti, malebným hřbitovem a s větrným mlýnem je to nádherná vesnice. Za návštěvu rozhodně stojí také Gassin, odkud je hezký výhled na záliv, v němž leží Saint-Tropez. A samozřejmě i Ramatuelle s úzkými uličkami a branou v městském opevnění, která se dochovala z dob Saracénů.
Cisterciácké opatství Le Thoronet
Pokud se zatouláte více do vnitrozemí, určitě se zastavte v klášteře Le Thoronet. Je jedním ze tří cisterciáckých opatství v Provence (Sénanque, Silvacane, Le Thoronet), kterým se někdy přezdívá Tři sestry.
Kdy přesně klášter vznikl, není jasné, ale stavba pravděpodobně probíhala už v roce 1176. Celý klášter byl postaven během několika desetiletí na přelomu 12. a 13. století a vyznačuje se úžasnou jednotou architektonického stylu. Cisterciáci stavěli velmi jednoduše a funkčně, bez zbytečných ozdob a styl jejich architektury je i dnes ohromující.
A jeden důvod navíc, proč do kláštera během horkého provensálského léta zavítat: v objetí mohutných kamenných zdí je krásný chládek.