Láska jako lék na krevní cukr. Vědci zjistili, co s tělem udělá obyčejný oběd v páru

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Na tom, co máme na talíři, záleží. Izraelští vědci ale přišli na to, že tělo počítá i s tím, kdo sedí naproti nám. Blízkost milovaného člověka mu podle nich ušetří kus práce – a nejde jen o cukr. Proč si organismus ve dvou vede úsporněji?

Oběd u pracovního stolu, večeře před televizí, rychlá svačina v autě. Jídlo o samotě je pro mnoho lidí běžná součást dne. Nová studie, kterou na konci září zveřejnil odborný časopis Science Advances, ale naznačuje, že tělo to nebere na lehkou váhu tak jako my.

Tým profesorky Shir Atzil z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě zjistil, že když lidé jedí v přítomnosti partnera, cukr v krvi jim po jídle vystoupá méně a rychleji se vrátí k normálu. „Blízkost někoho, koho milujete, snižuje energii, kterou tělo vydává na to, aby se samo regulovalo,“ říká Atzil.

Ve dvou se to lépe táhne

Do výzkumu se zapojilo 180 zdravých lidí ve věku 18 až 37 let, všichni i se svým partnerem. Vědci jim laboratoř zařídili jako obývák s pohovkou, kobercem a denním světlem. Každý účastník prošel zkouškou dvakrát během jednoho dne: jednou sám, jednou s partnerem v místnosti.

Nejdřív snědli 102 gramů bílého pšeničného chleba a vědci jim dvě hodiny měřili hladinu cukru. Když seděl vedle nich partner, glukóza nevystoupala tak vysoko a rychleji klesla zpátky. Celková „dávka“ cukru, se kterou si tělo muselo poradit, byla v průměru o necelých 15 procent nižší.

Vědci výsledky prověřili ještě jinak. Porovnali jen první sezení každého účastníka, aby vyloučili, že tělo něco „pochytí“ z opakování. Rozdíl mezi skupinou, která jedla sama, a skupinou, která jedla ve dvou, vyšel dokonce kolem 24 procent.

V chladu lidem v přítomnosti partnera méně klesla teplota kůže a rychleji se zase zvedla. Při elektrických impulzech reagovala jejich nervová soustava slaběji. Tady byl ale efekt nejmenší. Když vědci srovnávali tytéž lidi samotné a ve dvou, rozdíl dosáhl necelých dvou procent a statisticky průkazný nebyl. Průkazný rozdíl vyšel až při srovnání dvou skupin.

Když autoři sečetli výsledky všech tří pokusů, vyšlo jim, že ve dvou tělo „zaplatí“ za udržení vnitřní rovnováhy zhruba o 8 až 12 procent méně než o samotě.

Evoluce počítá se společností

Nabízí se jednoduché vysvětlení: s partnerem je člověk prostě klidnější. Vědci ale během pokusu s chlebem měřili i ukazatele stresu a ty se mezi oběma situacemi nelišily. Nevysvětlil to ani dotyk – v chladu objetí trochu pomohlo, na cukr ale vliv nemělo.

Podobný princip vyzkoušel tým i u 56 miminek. Na hlasitý zvuk padající kovové trubky reagovala menším stresem, když byla máma u nich.

Autoři výsledky vysvětlují takzvanou alostází. Tím odborným slovem označují schopnost mozku řídit tělo dopředu: odhadnout, co přijde, a připravit se na to dřív, než problém nastane.

Lidský mozek zkrátka nefunguje jako termostat, který začne topit, až když v pokoji klesne teplota, ale spíš jako řidič, který zpomalí ještě před zatáčkou. Protože se lidé rodí a vyrůstají mezi ostatními, počítá s nimi mozek i ve svých odhadech.

Atzil v tom vidí i odpověď na evoluční otázku, proč lidé vkládají do vztahů tolik energie: „Nejde jen o emoční útěchu. Navzájem se podporujeme i v základních fyziologických procesech.“

Partner místo léků? To ne

Že vztahy souvisejí s cukrovkou, naznačovaly už dřív velké statistiky. Loňská přehledová studie, která spojila data o více než milionu lidí, zjistila, že osamělí lidé mají o třetinu vyšší riziko cukrovky 2. typu.

Vědci z King's College London zase sledovali přes čtyři tisíce Britů 12 let a osamělost předpovídala cukrovku, i když odečetli kouření, váhu nebo depresi.

Nezáleželo přitom až tolik, jestli člověk bydlí sám, jako spíš jestli se sám cítí. Vysvětlení hledají vědci ve stresu, který drží tělo v pohotovosti, i v životním stylu.

Izraelská studie teď nabízí pohled na to, co se v těle děje v konkrétní chvíli, kdy vedle nás někdo sedí. Autoři sami upozorňují, že blízkost jiného člověka nenahradí léčbu, zdravé jídlo ani pohyb.

Studie má i své meze: zúčastnili se jí jen mladí zdraví lidé v párech a vědci je sledovali jednorázově. Průměr navíc zakrývá velké rozdíly, u části lidí tělo ve dvou totiž pracovalo dokonce hůř než o samotě.

Pro zdraví tedy dál platí, že nejvíc záleží na tom, co máte na talíři. Nic ale nezkazíte, když si k němu přisednete s někým, koho máte rádi.