Paříž - Jaký je společný jmenovatel mezi Nicole Kidmanovou, Carlou Bruniovou-Sarkozyovou a Mimi Mathyovou? Jsou vyšší než jejich partneři, píše francouzský týdeník L´Express.
Carla Bruniová nebyla od sňatku s Nicolasem Sarkozym spatřena s podpatky. S výškovým rozdílem se stejně jako Kidmanová a Mathyová vyrovnala. Ženy, které muže výrazně převyšují, se shodují, že komplexy a posměch nevyvolává rozdíl sám, ale spíš postoj ostatních.
"Měřím 180 centimetrů a můj muž 165 centimetrů. Po deseti letech společného života nám to už nepřijde, ale bohužel pro ostatní to zůstává zdrojem zábavy," uvádí třiatřicetiletá Marie. "Když je žena hodně vysoká, je přece pravděpodobnější, že se potká s menším mužem. Já jsem se zamilovala do nejmenšího studenta z našeho ročníku. A nebylo snadné se s tím vyrovnat. Ne snad proto, že by mi to vadilo, ale proto, že jsem se bála, jak na nás budou ostatní pohlížet. A měla jsem pravdu: po celou dobu studií nám říkali Laurel a Hardy," dodává.
Mnoho Mariiných kamarádek se nad jejím vztahem podivovalo. "Nechápaly, jak se můžu cítit ochraňována mužem, který je menší než já. Podle mě ale fyzická stránka není tak důležitá," zdůrazňuje Marie.
Problémy mají také ženy, které svým partnerům naopak sahají sotva po hrudník. Pohledy okolí jsou podle těchto párů méně kritické, ale ani jim se nevyhýbají posměšné poznámky. Nadia, která měří 155 centimetrů, se jako studentka neodvažovala vyjít si společně s téměř dvoumetrovým chlapcem. "Když jsme šli vedle sebe, cítila jsem se před ostatními směšně maličká," říká.
Přijetí rozdílu je známka zralosti
"Bohužel jsme stále velmi ovlivněni zažitými názory, podle nichž musí být muž vyšší než žena. Stejně jako je například pořád velmi těžce tolerováno, když muž žije se ženou, která je o mnoho let starší," říká psychoterapeutka Margellina Kerjoantová.
Výsledky studie Riceovy univerzity a Univerzity Severního Texasu z roku 2014 ukázaly, že většina žen si skutečně přeje partnera, který je vyšší než ony samy. Naopak muži na své výškové „převaze“ netrvají – menší partnerku by si podle průzkumu přálo jen 13,5 procenta dotázaných.
"Více než rozdíl ve velikosti to je nepochybně odlišnost od normy, z níž máme strach," vysvětluje klinická psycholožka Jeanine Franchonová. "Žijeme ve společnosti, kde je třeba být v normě, nevybočovat. Jestliže se pár smíří s velkým rozdílem ve vzrůstu, je to známka jeho velké zralosti. Dokazuje to, že oba mají dosti důvěry ve svou lásku, aby vzdorovali pohledu ostatních. A obecně, když akceptujeme myšlenku, že pár stojí na společných bodech, ale také na rozdílnostech, znamená to velký krok vpřed," dodává.
