Recenze - Jestli dokument Zrození LSD uváděný na Jednom světě k něčemu vyzývá, tak k tomu, abychom si k této psychotropní látce vytvořili vřelejší vztah.
Tedy ne, že bychom ji měli znovu přijmout jako "drogu míru a lásky". Snímek nás chce spíš vrátit ještě před éru psychedelie šedesátých let; do stavu prvních experimentátorů s touto substancí, kdy LSD ještě nebyla proslulou a zakázanou drogou.
Dokument v podstatě nezaujatě mapuje historii užívání LSD od jeho objevu v roce 1943 po současnost. Hlavní pozornost přitom není věnovaná tomu, jak se LSD stalo slavným, ale právě prvním pokusům tuto látku nějak zařadit a využít.
Ekvivalent mikroskopu
Od českého psychiatra Stanislava Grofa, který jako první prováděl s LSD psychologické pokusy, se dozvídáme, že chápal látku jako psychologický ekvivalent mikroskopu nebo teleskopu. Jako pomůcku, která nám umožní „vidět" jako pod zvětšovacím sklem odlišné formy vnímání, jaké najdeme u psychicky postižených.
Armáda naproti tomu uvažovala o využití této látky jako zbraně: LSD by demoralizovalo nepřátelské vojsko a bitva by mohla být vyhrána bez ztrát na životech. Teprve následně vystoupí Timothy Leary a květinová generace, jež dala chemické látce až spásný rozměr. Od ní se pak odvíjí i historie politického rozhodnutí zakázat používání této substance jakožto nebezpečné drogy.
Na konci se ovšem film dotkne současného opatrného, nicméně legálního využívání LSD v lékařství jako tišícího prostředku pro umírající pacienty. Právě tuhle opatrnost přitom snímek kritizuje. Přímo tu zazní politování nad tím, že zákaz užívání látky vedl k zastavení vědeckého výzkumu jejích účinků. To, po čem se tu volá, je, aby LSD bylo vráceno její původní tajemství.
Nový zrod tajuplné substance
Výmluvný je i původní název filmu, který zní prostě „Substance". Z řady rozhovorů i archivních materiálů se tu ukazuje, že psychické stavy, které LSD vyvolává, lze chápat lecjak - třeba coby onen psychiatrický periskop i jako bránu do jiných světů.
Ve snímku se ovšem odráží také to, že LSD je sice záhadná látka, ale zároveň také jedna z kulturně nejvýznamnějších chemikálií vůbec. Dokonce proslulý psychedelický styl šedesátých let bývá s LSD přímo spojován. Psychedelická estetika ovšem dnes už působí tuctově nebo vyloženě neumětelsky, protože v případě filmu používá velmi primitivní kamerové triky, jako jsou barevné filtry nebo negativ.
Ostatně i recenzovaný dokument na několika málo místech naneštěstí sklouzne až k tomu, že tyto triky sám začne používat v několika ilustračních záběrech letících ptáků. Většinou ale konfrontuje psychedelické obrazy se záběry chladných, ale možná adekvátnějších vědeckých laboratoří. Na zdejší diváky může obzvlášť silně působit scéna z českého výzkumného ústavu, která prostředím i barevností připomíná domácí filmy z padesátých let.
Film tak nenápadně, přesto viditelně hájí poměrně neobvyklou pozici. Ta vlastně stojí proti historii veřejného oslavování a následně zákazu LSD. Jde jí spíš o nový zrod LSD jakožto tajuplné, ale nikoli snad mystické substance, kterou by se měla intenzivně zabývat hlavně věda.
