Zkuste zastavit Temelín. Bude to aspoň zábavné

Michal Procházka
13. 3. 2012 8:00
Snímek mapuje následky Černobylu po 25 letech
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Belgický dokumentarista a filmař Alain de Halleux představil na festivalu lidskoprávních dokumentů Jeden svět svůj film Černobyl - věčná noční můra (Chernobyl Forever). V něm mapuje po pětadvaceti letech následky známé jaderné katastrofy, která za sebou zanechala reaktor zapečetěný chátrajícím sarkofágem, radioaktivní krajinu duchů i dosud nevyřešený problém s odstavením elektrárny plné nebezpečného odpadu.

Režisér zároveň tvrdí, že jednou z inspirací k k natočení snímku bylo zjištění, že mládež dnes hraje počítačovou hru Chernobyl Terrorist Attack POSTMORTEM. A že pomalu začínáme zapomínat na memento, které představuje tragédie z roku 1986.

Foto: Aktuálně.cz

Jak jste se dostal k filmu o jaderné energii?
Původně jsem vzděláním jaderný chemik. Ale po skončení studií jsem ihned zběhl k filmu. V roce 2006 bylo dvacáté výročí černobylské katastrofy a v Belgii tehdy dávali pořad v rádiu, kde mluvili o tom, že by bylo potřeba 200 až 800 tisíc lidí ke zvládnutí neštěstí takového rozsahu. 

Zároveň tehdy došlo k incidentu ve švédské jaderné elektrárně Forsmark, kde chvíli hrozilo selhání techniky. Podle některých nedošlo k tragédii jen shodou okolností a obrovského štěstí. Zhrozil jsem se, že se to může přihodit i v zemi, kde vyrábějí Volvo. Snažil jsem se uvažovat, do jaké míry je náš svět jadernou energií, která měla vyřešit náš energetický problém, především ohrožen.

To říkají nejrůznější ekologická hnutí, na druhou stranu většina společnosti přijala rizika jaderné energie. Jestli chceme tolik svítit a spotřebovávat energie, asi je v současné době potřebujeme...
Ono to není tak jednoduché. Zkuste se zeptat sám sebe, kolik by se u nás našlo lidí, kteří by byli s to riskovat životy k záchraně Evropy při jaderném neštěstí. Já jsem se začal zajímat, kdo v nich vůbec pracuje, jaké panují v běžné elektrárně podmínky.

Foto: Aktuálně.cz

Jak jsou zabezpečeny a střeženy obrovské komplexy vyrábějící elektřinu, které mohou v případě havárie zničit celé regiony, ne-li země. Vždyť jsou jedněmi z nejnebezpečnějších věcí, které člověk vedle nukleárních hlavic stvořil. A co jsem zjistil, mě vůbec neuklidnilo. Současné jaderné elektrárny jsou často zanedbané, ovládají je staré technologie. Působí tam špatně placení lidé, kterým chybí řádná průprava - byť jich tam je velké množství. Nikdo se necítí být za nic odpovědný...

Ale vraťme se k Černobylu. Z vašeho filmu vyplývá, že ona katastrofa rozhodně stále není vyřešená.
Vědci tvrdí, že černobylský reaktor potřebuje do pěti let nový kryt, neboť hrozí, že sarkofág z října 1986 přestane být účinný. To, že se nepodařilo během skoro šestadvaceti let najít dlouhodobě řešení pro Černobyl, je alarmující.

Západ se angažoval u  projektu stavby obřího ocelového poklopu o váze 18 000 tun, který má překrýt dosud chabě zapečetěný havarovaný reaktor. Přípravné práce začaly v roce 2010, ale stále neexistuje ani železnice, kterou chtějí konstrukci přivézt.

Otázkou zůstává, kdo na něj dá 1, 2 miliardy euro? Je jasné, že sama Ukrajina není s to tak velký projekt zvládnout. Paradoxně zemí, která dosud nejvíce pomáhala, bylo Japonsko. To se ale po Fukušimě změnilo. Dokonce se zdá, že kvůli této nové havárii se brzy zapomeneme na Černobyl.

Foto: Aktuálně.cz

Jak byste porovnal situace v Černobylu a ve Fukušimě?
V černobylském reaktoru je palivo částečně vyhořelé - to ale není zdaleka největším problémem, stejně jako chatrný plášť. Tím zůstává radioaktivní prach, který zůstává uvnitř a může postupně unikat do ovzduší.

Naopak ve Fukušimě máte čtyři palivem naložené reaktory, nacházející se navíc na velmi seismicky nestabilním podloží. V současné době lze říct, že pro Fukušimu neexistuje v podstatě technologické řešení. Je to jaderná rána na těle naší planety, lépe řečeno tikající bomba.

Co pro vás představuje atomová energie?
Ve francouzštině používáme rčení "atomes crochus" - propojené atomy, což slouží k charakterizaci pevných známostí či vztahů. V tomto smyslu naopak přivhází výraz rozbití atomu (casse d'atome) - jako obraz společnosti, která se začala sama rozpadat, a přitom dochází k uvolňování nejrůznějších nebezpečných sil. Jaderná energie je příkladem odosobněné lidské činnosti, která se stala zcela abstraktní, nepředstavitelnou. Nevíte, kdo je za všechno zodpovědný. Snaží se nám namluvit, že je vše bezpečné a spolehlivé, ale to není pravda.

Foto: Aktuálně.cz

Argumentem pro atomovou energii je, že zůstává levnější a šetrnější než elektřina z uhelných elektráren. To je ale obrovský omyl. Od sedmdesátých let stavíme jaderné elektrárny, které tak docela neumíme ani demontovat. V poslední době zahájili odstavení jedné v Británii a spočítali, že naprosté vyhasnutí potrvá celá desetiletí. V důsledku toho bude demontáž ještě mnohem nákladnější než stavba. Atomová energie je ve skutečnosti mnohem dražší. Můžeme ji chápat jako takovou karikaturu našeho systému konzumu - polyká peníze. Co více, potřebuje jich stále víc.

My jsme byli přesvědčení, že Černobyl byl spíše obrazem socialistického systému, který přestával fungovat zevnitř. Elektrárna musela být zanedbaná, selhávala v ní obsluha, ale i technologie. Lidé nedodržovali bezpečnostní předpisy. Připomínala megalomanské monstrum, z něhož šel strach. Přiznám se, že mě šokovalo, jak bezradná se najednou ukázala během fukušimské katastrofy japonská vláda.
To je právě ono. Ve skutečnosti atomová energie není kompatibilní ani se socialismem, ani s kapitalismem. V obou případech se utváří společnost, která není s to zvládnout nebezpečí, jež je potenciálně spojené se spuštěním jaderných elektráren. Jen v uvozovkách ideální společenství lidí, kteří jsou zodpovědní, opatrní a dokonale organizovaní, si může dovolit otevřít dveře, za nimiž se skrývají takhle nebezpečné síly. Ale lidé jako my jsou na to příliš líní, bohorovní. Podceňujeme nebezpečí.

Fukushima
Fukushima | Foto: Aktuálně.cz

Demokracie funguje nanejvýš v horizontu jednoho či dvou volebních období - a nedovede řešit otázky jaderné energie. Začali jsme překotně stavět elektrárny, s jejichž následky se budou potýkat naše děti. Přitom neznáme řešení, jak je bezpečně odstavit, jak je zabezpečit, co s vyhořelým palivem. Námi zvolení zástupci nehledí takto dopředu; nejsou s to rozhodovat o základních dilematech přežití či zničení planety, když jde o jadernou energii.

Pokud vím, tak ve Francii je spousta jaderných elektráren?
Asi padesát osm. Pocházejí zčásti z projektu de Gaulla, který tvořil v uvozovkách novou velmoc. Tyhle aspirace byly v pozadí tohoto obrovského budování. Kvůli tomu ale Francie nemá tak různorodé zdroje energie jako Německo a energeticky je velmi snadno zranitelná. Nebyli jsme natolik prozíraví jako třeba v Rakousku, kde sice postavili jadernou elektrárnu, ale v poslední chvíli se rozhodli, že ji ani neuvedou do provozu.

A Rakušané mají nedaleko svých hranic Temelín...
Já vím. Také to není od vás příliš férové, vždyť to v zemi vašich jižních sousedů vždy vyvolávalo obavy a nervozitu. Ale bohužel to se často děje. Jaderné elektrárny se stavějí u hranic, takříkajíc hned vedle sousedovy zahrady, stejně jako se nechávají tašky s odpadky za dveřmi na chodbě. Měli byste se dát dohromady a bojovat za zastavení Temelína. Kdo jiný než dnešní mladí lidé by se do toho měl pustit. Jde o jejich budoucnost, nikoliv o pohodlí těch starých, kteří o tom dnes ve vládě rozhodují.

Foto: Aktuálně.cz

No když naposledy hrála česká fotbalová jedenáctka ve Vídni, česká tribuna skandovala "Temelín JA". Navíc u nás v současné době mocně lobbuje ruská firma, která se snaží získat zakázku na dostavbu elektrárny. Obávám se, že bereme jadernou energii jinak než v Rakousku.
Já neříkám, že je to jednoduché. Když jako dítě stavíte na pláži hrad z písku, také můžete čekat, že jej s největší pravděpodobností odnese večerní příliv. Ale v neposlední řadě je zábavnější se alespoň o něco pokusit než ležet celý den na slunci a mazat se krémem.

Chci říct, že když se lidé dají dohromady, má to samo o sobě smysl, byť to nemusí být zkraje zřejmé. Já jsem tady byl před revolucí i po listopadu 1989 a vždy jsem obdivoval, jak společnost dovedla být kreativní ve vyjadřování svých postojů a protestů. Přál bych vám, aby se vám ta inspirace znovu vrátila.

 

 

Právě se děje

Další zprávy