Praha - První dáma českého filmu, režisérka a scénáristka Věra Chytilová, zemřela v pětaosmdesáti letech. Oznámila to její rodina, která jí byla doma nablízku.
"Setkal jsem se s jednou z největších režisérek, které kdy tato země měla," řekl herec Miroslav Donutil, kterého Chytilová do svých filmů často obsazovala. "Byla to žena, která měla obrovský smysl pro humor, ale i dokonalý smysl pro řád, jakkoliv to tak nevypadalo. Vždy si dokázala podmínky pro natáčení připravit takové, jaké sama potřebovala a o kterých byla přesvědčena, že vedou k úspěchu," dodal.
Podle něj měli ti, kteří s ní přišli do styku, dvojí možnost: buď se jí podřídit, věřit jí a mít úspěch, či poukazovat na to, že její jednání jim nevyhovuje. "Měl jsem ji rád, mám ji rád a nikdy na ni nezapomenu," řekl Donutil.
Umělecká poradkyně karlovarského festivalu a filmová kritička Eva Zaoralová bude na Věru Chytilovou vzpomínat jako na umělkyni i na člověka. "Jestliže vezmeme všechny její filmy jeden po druhém, zjistíme, že každý má nějakou hodnotu. Nedávno jsme mluvili o tom, jak byl kdysi podceněn její snímek Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Každý z nich měl v sobě něco zajímavého a osobitého, i když se některé líbily méně. Všechny byly hluboké a originální i svým tvarem," uvedla a připomněla snímek Kopytem sem, kopytem tam z konce osmdesátých let, pozoruhodný svým tématem i formou. "Přitom podobný tehdy nikdo nenatočil," řekla Zaoralová.
Chytilová ovšem upoutala už svými školními filmy Strop a Pytel blech. Za svůj dlouhometrážní debut O něčem jiném, vyprávějící osudy dvou žen, získala cenu festivalu v německém Mannheimu.
V roce 1965 zfilmovala s bývalými spolužáky z FAMU (Jiří Menzel, Evald Schorm, Jaromil Jireš, Jan Němec) soubor Hrabalových povídek Perličky na dně (povídku Automat Svět), čímž vznikl manifest "české nové vlny".
V roce 1966 pak excelovala slavnými Sedmikráskami, které vzešly z její spolupráce s kameramanem (a jejím druhým manželem) Jaroslavem Kučerou a scenáristkou Ester Krumbachovou. Sedmikrásky jsou dodnes zřejmě neoslavovanějším filmem Věry Chytilové v zahraničí.
Později proslula filmy Ovoce stromů rajských jíme, Hra o jablko, Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví aneb Kurvahošigutntag nebo Pasti, pasti, pastičky.
Její filmy, plné satirické nadsázky, nelítostně odrážejí stav společnosti a mezilidských vztahů. Osobitý pohled na svět české režisérky a scenáristky Věry Chytilové mnoho lidí dodnes pohoršuje, na festivalech, i mezinárodních, jí ale vynesl řadu cen.
I když její porevoluční snímky nedosáhly takového uznání jako díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky.
"Pro mě je hádka formou diskuse a i po tom největším kraválu jednám s člověkem normálně. Jako můj otec. Na rozdíl od mámy, která vytahovala věci i po dvaceti letech, uměl ztrestat, a tím to pro něj skončilo," vysvětlovala Chytilová své někdy vznětlivé chování.
Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila další film - hořkou komedii Hra o jablko.
Velký úspěch u diváků měl i komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne s vynikajícím výkonem Leoše Suchařípy.
Herce Boleslava Polívku si Chytilová vybrala do několika filmů - Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (nedávno mělo premiéru volné pokračování snímku, na kterém se již Chytilová nepodílela) a Vyhnání z ráje.
"Je to rána, vždy, když se to stane a je to definitivní, tak to člověka zasáhne. Útěchou nám je, že za sebou nechala tolik krásných filmů a vzpomínek. Tolikrát jsme spolu seděli, tolikrát se spolu smáli, tolikrát jsme na sebe byli naštvaní. A najednou, když se člověk dozví takovou zprávu, je to velká rána," řekl Polívka.
Kritiku společnosti a odlidštěných vztahů si vzala na paškál i v satiře Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988 s divadlem Sklep. Jejím posledním celovečerním filmem byla hořká komedie Hezké chvilky bez záruky (2006).
V posledních letech se Věra Chytilová věnovala více dokumentární tvorbě. Vadilo jí, že se svět příliš nezměnil ani po pádu komunismu, že stále chybí soucit, morálka stojí na okraji zájmu společnosti.
Když Chytilová vzpomínala na minulý režim, upozornila, že neměla problémy s mocí, to ona měla problémy s ní, upozornila ve své autorizované biografii z roku 2010.
Z dokumentů je nutné připomenout: Čas je neúprosný, Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády.
Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Dva roky studovala architekturu v Brně. Během praxe v Praze, když si přivydělávala jako modelka na veletrhu, si jí všiml na přehlídce scenárista Jiří Brdečka, který hledal dvorní dámy pro film Císařův pekař - Pekařův císař.
Při natáčení tohoto snímku se Chytilová zamilovala nejen do svého prvního manžela, fotografa Karla Ludwiga, ale hlavně do filmu. Posléze pracovala jako klapka na Barrandově a pak se přihlásila na FAMU, kde v letech 1957 až 1962 vystudovala režii.
Z druhého manželství měla Chytilová dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.
Věra Chytilová byla držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní Medaile Za zásluhy.
Kompletní filmografie Věry Chytilové (podle čsfd.cz)
Hrané filmy:
2006 - Hezké chvilky bez záruky
2001 - Vyhnání z ráje
1998 - Pasti, pasti, pastičky
1992 - Dědictví aneb Kurvahošigutntág
1991 - Mí Pražané mi rozumějí
1988 - Kopytem sem, kopytem tam
1987 - Šašek a královna
1986 - Vlčí bouda
1983 - Faunovo velmi pozdní odpoledne
1981 - Kalamita
1979 - Panelstory aneb Jak se rodí sídliště
1976 - Hra o jablko
1971 - Kamarádi (TV film)
1969 - Ovoce stromů rajských jíme
1966 - Sedmikrásky
1965 - Perličky na dně
1963 - O něčem jiném
1962 - Pytel blech
1961 - Strop (studentský film)
1960 - Kočičina (studentský film)
Dokumentární filmy:
2011 - Inventura Febia: Ejhle člověk a život s nebožtíky (TV film)
2011 - Inventura Febia: Iva Janžurová a Miroslav Donutil (TV film)
2011 - Inventura Febia: Jaroslav Foglar a trampové (TV film)
2011 - Inventura Febia: Radovan Lukavský a Jiří Kodet (TV film)
2009 - České milování (TV pořad)
2006 - Potížistky (TV film)
2006 - Táta jako máma (TV pořad)
2005 - Pátrání po Ester
2003 - Trója v proměnách času
2000 - Vzlety a pády (video film)
1995 - Bastard (TV film)
1994 - Pokus a chyba Ivana Vyskočila (TV film)
1993 - Co člověk má (TV film)
1993 - Kam panenky...?
1992 - Ráj srdce (TV film)
1990 - T.G.M. - osvoboditel
1984 - Praha - neklidné srdce Evropy
1983 - Capitali culturali d'Europa (TV seriál)
1981 - Chytilová Versus Forman
1978 - Čas je neúprosný
1974 - Hrst vrásek (TV film)
1961 - Žurnál FAMU: První občasník (studentský film)
1960 - Zelená ulice (studentský film)
TV pořady:
2011 - Pološero
2007 - Velcí a malí
2004 - Dvanáct odvážných
1997 - Jak se žije
1995 - GENUS
1993 - GEN - Galerie elity národa
1992 - Oko - pohled na současnost
