V den svých narozenin zemřel spisovatel Páral, autor legendárních románů

Jak dále připomněl Blesk, Vladimír Páral jako autor řady úspěšných románů - například Soukromá vichřice, Milenci a vrazi či Muka obraznosti - dokázal oslovit miliony čtenářů a jeho díla se opakovaně dostávala také na filmová plátna i divadelní jeviště.

Podle informací Blesku zemřel v noci na pondělí v nemocnici v Chebu.

Související

Páral se nebál v literatuře experimentovat, přesto byl bestsellerista

„Měl jsem k němu dnes, v den jeho narozenin přijít, mám nakoupené víno a občerstvení, a ráno mi jeho paní telefonovala, že v noci zemřel,“ cituje Blesk Páralova přítele Jaroslava Beneše. Naposledy spolu hovořili ještě před dvěma týdny. „Byl po úrazu a doma chodil jen v chodítku, ale neustále o sebe dbal a myšlenkově byl naprosto čilý, rád mluvil o ženských,“ doplnil přítel, který teď pomůže připravovat pohřeb.

Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze v rodině legionáře a prvorepublikového důstojníka. Vystudoval obor chemického inženýrství na VŠCHT v Pardubicích a chemii se - ještě před tím, než se dal na spisovatelskou dráhu - také pracovně věnoval, naposledy v Ústí nad Labem.

Právě průmyslové Ústí v bezútěšné éře socialismu se stalo dějištěm jeho vrcholných románů.

Páralova literární tvorba mívá rysy „vědeckého pokusu“, v nichž jednotlivé postavy staví do různých situací a jakoby testuje jejich reakce, což lze sledovat už od novely Veletrh splněných přání z roku 1964. Tato novela se stala první částí autorovy tzv. černé pentalogie, cyklu tří novel a dvou románů kritizujících zmechanizovanost života v moderní konzumně zaměřené společnosti. Tři úvodní novely byly vydány také společně v roce 1977 pod názvem Tři ze ZOO.

Po románu Milenci a vrazi z roku 1969 bylo Páralovi režimem naznačeno, že by nesouhlas s normalizací měl z jeho románů vymizet. Záhy na to změnil styl, což je znát například v románu Profesionální žena z roku 1971, který měl být parodií na pokleslou literaturu s jednobarevnými kladnými hrdiny.

Související

Spisovatel Vladimír Páral slaví pětaosmdesátiny. Témata čerpal ve vztahu i v sídlištním životě

V Páralově tvorbě následoval román Mladý muž a bílá velryba z roku 1973 (zfilmovaný Jaromilem Jirešem), který začal tzv. bílou pentalogii.

Poté, co napsal Muka obraznosti, rozhodl se Páral opustit reálná témata a napsal čtyři sci-fi romány: Romeo a Julie 2300 a Pokušení A-ZZ z roku 1982, Válka s mnohozvířetem z roku 1983 a Země žen z roku 1987.

Nejde však o typické ukázky žánru sci-fi, je na nich znát orientace na masového čtenáře, ostatně jako i na autorových novějších prózách, jako Kniha rozkoší, smíchu a radosti z roku 1993 a Playgirls I a II z roku 1994. V těchto dílech se začala více projevovat i sexuální témata, do té doby potlačovaná kvůli cenzuře.

Literárně Páral debutoval v roce 1962 pod pseudonymem Jan Laban humoreskou na pokračování Šest pekelných nocí. O dva roky později slavil velký úspěch u čtenářů i kritiky s již zmiňovanou knihou Veletrh splněných přání a zařadil se mezi přední prozaiky domácí literatury.

Témata pro svá díla nacházel mimo jiné v partnerském soužití. Náměty čerpal i ze zkušeností s ubytovnami a podnájmy, ze stereotypu sídlištního života nebo později z cest do Asie, podnícených zájmem o jógu a meditace. O jógu se začal intenzivněji zajímat po smrti své ženy koncem 80. let. Je též autorem vědeckofantastických příběhů.

Jeho tvorba prodělala podle kritiky kvalitativní oblouk od razantní a umělecky pronikavé satiry k opatrné a zdrženlivé komunální nadsázce a idyle až na pokraj triviálního čtiva. Jeho děl se dosud prodalo přes tři miliony výtisků.

Související

Kunderův náhrobek má podle vítězného návrhu působit, jako by levitoval nad zemí

Zfilmovaní se dočkala další Páralova díla: Soukromá vichřice, Radost až do rána, Katapult, Milenci a vrazi a Playgirls I. či Playgirls II.

Podle Cibulkových seznamů byl Páral spolupracovníkem StB, v roce 1977 podepsal Antichartu. V roce 2010 byl Páral oceněn Cenou Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře.