Ta jej popisuje jako vlivného avantgardistu s nespoutanou představivostí, jehož krátkometrážní filmy Ohňostroj nebo Ve znamení štíra překonaly dobová sexuální i náboženská tabu. Útočily na hollywoodské normy. Také byly plné okultních motivů a byť se ne vždy dostaly k nejširší veřejnosti, posunuly možnosti filmového jazyka i myšlení o kinematografii. V Česku vybraná Angerova díla promítly karlovarský nebo jihlavský festival.
Undergroundového autora, jenž odvážně čerpal ze spodních proudů kultury i lidského podvědomí, obdivovali režiséři Martin Scorsese a David Lynch nebo rocková kapela The Clash. Svou osobitou estetikou plnou barevných kompozic a vizuálních asociací Kenneth Anger v některém ohledu předznamenal tvar hudebních videoklipů. Rovněž stál v čele těch, kdo místo orchestrální hudby začali doprovázet své filmy rockovými songy, doplňuje britský deník Guardian.
Patřil k prvním filmařům, kteří se veřejně hlásili k homosexualitě, i průkopníkům užívání soundtracků coby ironického kontrapunktu k dění na plátně. Svá díla označoval za magii, či přímo manifestaci okultních praktik. "Některé filmy mohou být ekvivalentem manter. Způsobí, že ztratíte pojetí o čase, začnete být dezorientovaní a magické věci se mohou začít dít," řekl serveru Anothermag.com.
Dávno před vzestupem punku či heavy metalu pracoval Anger s prvky vizuální kultury motorkářů, sadomasochismu či nacistické ideologie. Když se na jednom koncertu v roce 1976 sešly kapely Sex Pistols a The Clash, vzadu na plátně nechaly promítat právě záběry z jeho filmů.
Největší komerční úspěch však zažil nikoliv se snímkem, nýbrž knihou nazvanou Hollywood Babylon. Vylíčil v ní skutečné skandály, mýty i pikantnosti ze soukromí hollywoodských hvězd od Charlese Chaplina přes Judy Garland po Marilyn Monroe. Publikace prvně zveřejněná ve Francii byla po prvním vydání v USA roku 1965 zakázaná jako příliš explicitní. Americká veřejnost se k ní dostala až po dalších deseti letech.
Anger se na úspěch pokusil navázat roku 1984 svazkem Hollywood Babylon II a později tvrdil, že pracuje ještě na třetím dílu, do nějž chtěl zahrnout příběh herce Toma Cruise a jeho napojení na scientologii, závěrečnou část už ale nikdy nevydal, píše agentura AP. První kniha nicméně inspirovala letošní hraný film Babylon režiséra Damiena Chazella a také inscenaci Hollywood Babylon, kterou před pěti lety uvedla Pražská burleska ve vinohradském divadle Royal.
Zvlášť blízko měl Anger ke kapele Rolling Stones, jejíž kytarista Keith Richards jej jednoho času označil za svou pravou ruku. Zpěvák Mick Jagger vytvořil halucinační soundtrack pro Angerův film Vzývání mého bratra démona. Režisér se mu nepřímo odvděčil, když půjčil román Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova zpěvačce Marianne Faithfull, která tou dobou chodila s Jaggerem. Ten následně složil jeden z největších hitů Rolling Stones, skladbu Sympathy for the Devil, jež k Bulgakovově próze odkazuje.
Už jako dítě Anger odmítl křesťanství se slovy, že v neděli si raději bude číst komiksy. Později se hlásil k ezoterické duchovní filozofii Theléma odvozené ze zjevení okultisty Aleistera Crowleyho, v jehož domě Anger chvíli žil. Tak jako další vyznavači tohoto směru se řídil přikázáním "Dělej, co ty chceš, ať je celý zákon", pokračuje agentura AP.
Ve svém debutovém, černobílém třináctiminutovém filmu Ohňostroj z roku 1947 sní mladý Anger o tom, jak jej zmlátí námořníci. Obrazoborecký a homoerotický pohled na maskulinitu údajně natočil během tří nocí, kdy zrovna rodiče nebyli doma. "Prostě jsem vystěhoval nábytek z obývacího pokoje na zahradu a plac byl připraven," řekl později.
Touto horečnatou sadomasochistickou fantazií nadchnul například sexuologa Alfreda Kinseyho, který ji za 100 dolarů koupil a požádal Angera o pomoc při odborném výzkumu. "Snímek však nebyl jen průkopnickým dílem v tematizování homosexuálních tužeb, ale také v poválečné době a na začátku studené války provokoval představou armádních složek účastnících se hromadného znásilnění," napsaly Hospodářské noviny.
K dalším Angerovým známějším dílům patří surrealistické okultní Inauguration of the Pleasure Dome z roku 1954, jež nahlíží do světa předbiblických božstev či symbolů a kde se režisér pokusil reprodukovat svůj první zážitek s psychedelickými drogami, nebo o deset let mladší Ve znamení štíra.
Tato v mnoha ohledech přelomová montáž kombinuje smyslné záběry motorkářského gangu z newyorského Brooklynu s archivními pasážemi a obrazy americké popkultury. Popový soundtrack s hity Elvise Presleyho nebo Bobbyho Vintona zde tvoří ironický kontrapunkt.
Film Ve znamení štíra v neposlední řadě přispěl ke zpřesnění legislativy. Po premiéře jej zřejmě v důsledku udání zkoumalo tehdejší takzvané mravnostní oddělení v Hollywoodu. Případ se dostal až ke kalifornskému Nejvyššímu soudu, který však dospěl k závěru, že snímek má pozitivní společenský přínos.
"Tak jako mnoho lidí mě Ve znamení štíra naprosto ohromilo, když jsem ho viděl poprvé," napsal po letech režisér Martin Scorsese. "Každý střih, každý pohyb kamery, každá barva i textura vypadaly nějakým způsobem nevyhnutelné, tak jako se zdají nevyhnutelné Panny Marie v renesančních obrazech," přirovnal.
Scorsese k Angerově estetice výslovně odkazoval snímky jako Špinavé ulice nebo Mafiáni, zatímco baladu Blue Velvet proslavenou Bobbym Vintonem zase roku 1986 slavně využil David Lynch ve svém filmu Modrý samet.
