Někdejší bubeník kapely Olympic, první interpret Bon soir mademoiselle Paris a Strýček Jonatán, podlehl leukémii.
Pacák se narodil 26. dubna 1941 v Praze, v roce 1965 dokončil studia na Akademii výtvarných umění.
Začínal v dixielandových kapelách, pak přešel na rock ve skupinách Pavla Sedláčka, Petra Brožka nebo ve Sputniku. Společně se Zdeňkem Rytířem založil folkové Blue Five, s populárním Olympikem vystupoval v letech 1965 až 1971 když místo za bicími převzal po Františku Ringo Čechovi. Graficky i hudebně stál u desek Želva i Pták rosomák; v porevolučním hlasování kritiků o Československou desku desek všech dob skončila debutová Želva pátá.
Publicista Jiří Černý hodnotí toto období kapely slovy: Mezi svou semaforskou premiérou na podzim 1963 a začátkem normalizace v roce 1970 Olympic uvedl na scénu nejprovokativnější sólisty dekády (Mikyho Volka a Yvonne Přenosilovou), ve změněné sestavě prosadil původní tvorbu s Chrastinovými odvázanými texty ("hodit klíče do kanálu/sjet po zadku holou skálu, v noci chodit strašit do hradu") a tak nespoutanou Jandovou hudbou jako Psychiatrický prášek, Pohřeb své vlastní duše nebo Líný skaut.
Pak už to tak veselé a svobodomyslné nebylo. Olympic Petra Jandy se výměnou za možnost vystupování a nahrávání dal na podstatně krotší hudbu a úlitby režimu. Díky omezené nabídce byl hvězdou Supraphonu i alibi, že rock tu existuje. U toho už Pacák nebyl.
Hrál se soubory Traditional Jazz Studio a Classic Jazz Collegium, od poloviny 70. let se hlavně věnoval výtvarnému umění, byl autorem ilustrací, plakátů i keramiky, pod které se podepisoval jako Jeňýk. K hudbě se posléze vracel jako host televizních pořadů Ivana Mládka i člen kapely Grafičanka.
"Nebyl jen perfektním a přesným hráčem s temperamentem a smyslem pro rytmus, ale i entertainerem," stojí v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby.
