Rezek se věnoval architektuře, performanci, teorii kýče a měl významný vliv na řadu studentů mnoha oborů, do nichž jeho myšlení přesahovalo.
Narodil se 9. ledna 1948, vystudoval psychologii, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně několik let působil jako klinický psycholog. V 70. letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění, v 80. letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji zabývat antickou filozofií. Do zdejšího prostředí uvedl kritické studie a překlady Aristotela, Platóna a Plotína.
V samizdatu publikoval i kritické úvahy o myšlení některých českých intelektuálů včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla. Neustálé ironizování či zpochybňování názorů těch, kdo je považovali za zjevené pravdy, vedlo k tomu, že Rezek byl někdy označován za enfant terrible české filozofie.
Po roce 1989 inicioval vznik edice PomFil (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené. Již v době, kdy se o performanci ani pořádně nevědělo, samizdatově publikoval rozsáhlé filozofické studie performance a performativity.
V 80. letech vedl filozofický bytový seminář a spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Vydal texty v samizdatu. Po změně režimu založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné nově zpřístupnil české překlady Aristotela.
Nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, následně působil na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.
V roce 2010 získal Cenu Toma Stopparda za knihu Architektonika a protoarchitektura. Pět let nato převzal Cenu F. X. Šaldy udílenou za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za knihu Proklouznutí neboli smrt.
