Zemřel Sidney Poitier, jako první herec tmavé pleti získal Oscara

ČTK ČTK
Aktualizováno 7. 1. 2022 17:40
Ve věku 94 let zemřel slavný americko-bahamský herec Sidney Poitier, který roku 1964 jako první člověk tmavé pleti získal cenu Oscar za film Polní lilie. O úmrtí informovaly bahamské úřady. Poitier za více než 70 let natočil desítky snímků, v 60. letech byl inspirací pro aktivisty bojující za ukončení rasové segregace v USA.
Sidney Poitier (na snímku z roku 2008) se  stal jedním ze vzorů úspěšných černochů v USA.
Sidney Poitier (na snímku z roku 2008) se  stal jedním ze vzorů úspěšných černochů v USA. | Foto: ČTK/AP

"Přišli jsme o ikonu, hrdinu, mentora, bojovníka a národní poklad," napsal na Facebooku místopředseda bahamské vlády Chester Cooper.

"Moje dětství bylo velmi pestré, někdy krušné, ale nelituji," vzpomínal Poitier. Jeho rodiče na Bahamách farmařili, syn se jim však narodil před očekávaným termínem porodu v roce 1927, když zrovna byli na Floridě. Automaticky tak získal americké občanství.

Vyrůstal však na karibském ostrově. Když mu bylo 13 let, musel odejít ze školy a začít si vydělávat. Vystřídal různé profese: byl umývačem oken, poslíčkem, později v dospělosti armádním psychoterapeutem.

Jako patnáctiletý se přestěhoval do USA. Z prvního konkurzu v divadle jej vyhodili, protože text neuměl ani pořádně přečíst. Začátky měl těžké. Silnou vůlí se ale dokázal zbavit přízvuku, naučil se pořádně číst a za půl roku, kdy pracoval ve vrátnici Amerického černošského divadla a stavěl kulisy, zkusil štěstí znovu. A uspěl ve filmu: jako dvaadvacetiletý debutoval v Džungli před tabulí.

Výrazněji na sebe ale upozornil až tři roky nato v Útěku v řetězech, za nějž byl nominován na Oscara.

Melodrama Polní lilie z roku 1963 již herci slavnou americkou sošku vyneslo a jako první černoch, který ocenění obdržel, se Poitier stal vzorem úspěšných lidí tmavé pleti v USA. Vytvořil prostor pro generace budoucích filmových hvězd, jako jsou Eddie Murphy, Morgan Freeman, Denzel Washington nebo Wesley Snipes. Jeho revoluční nástup do světa showbyznysu inspiroval i jiné umělce nebo třeba sportovní hvězdy, které spojovala odlišná barva pleti.

Sidney Poitier rozdává autogramy na festivalu Berlinale, 1964.
Sidney Poitier rozdává autogramy na festivalu Berlinale, 1964. | Foto: ČTK/AP

Podle pozdějších vyjádření se však domníval, že Oscara mu akademie udělila spíše kvůli symbolické síle takového kroku, než že by si skutečně vážila jeho herectví.

Poitierovy komerční úspěchy vyvrcholily v roce 1967, kdy se začaly promítat hned tři jeho proslulé filmy: Hádej, kdo přijde na večeři, Panu učiteli s láskou a V žáru noci. Tentýž rok se stal nejvýdělečnějším hercem v Hollywoodu.

V Hádej, kdo přijde na večeři o předsudcích a rasismu se dívka z lepší rodiny rozhodne představit rodičům svého nastávajícího, váženého lékaře hraného právě Poitierem. Pouze jim zapomene sdělit, že jejich budoucí zeť je černoch. Po prvním šoku je aristokratická matka v podání Katharine Hepburnové ochotna dceřino rozhodnutí respektovat, na rozdíl od otce. Toho Spencer Tracy ztvárnil coby radikálního zastánce "bílé Ameriky".

V následujících letech se Poitier stáhl do ústraní a věnoval se kampani za nezávislost Baham, které karibský ostrov dosáhl v roce 1973. Později rovněž začal režírovat. V 90. letech minulého století byl po dobu deseti let velvyslancem Baham v Japonsku.

Roku 1974 získal od britské královny Alžběty II. rytířskou hodnost, v roce 2009 pak obdržel prezidentskou medaili svobody od prvního černošského prezidenta USA Baracka Obamy.

Poitier podle britské BBC hrál inteligentní role, které ve Spojených státech pomáhaly bořit zažité stereotypy o černoších. Že by byl takovým vzorem pro ostatní, si však sám nemyslel.

"Pokud se na mě bude vzpomínat kvůli tomu, že jsem udělal pár dobrých věcí, a pokud moje přítomnost na světě podnítila nějakou dobrou energii, tak mi to stačí," řekl jednou. 

Sidney Poitier na chodníku slávy před kinem Grauman's Chinese Theater v americkém Los Angeles, 1967.
Sidney Poitier na chodníku slávy před kinem Grauman's Chinese Theater v americkém Los Angeles, 1967. | Foto: ČTK/AP

Zpravidla představoval typ kladného hrdiny, důstojného, inteligentního, smělého a sebevědomého, kterému se daří prolamovat rasové předsudky. Divákům vždy imponoval uhrančivým a hrdým pohledem.

Opakovaně se angažoval ve filmech odsuzujících diskriminaci na základě barvy pleti. Ztělesněním jeho snahy v tomto směru byla asi role policejního důstojníka Virgila Tibbse ve slavném detektivním dramatu Normana Jewisona V žáru noci, natočeném roku 1967.

Díky talentu a příjemnému vzezření se Poitier vyrovnal tehdejším hvězdám bílé pleti, což v Hollywoodu ještě nebylo běžné. Jeho noblesní zjev budil dojem, že je čerstvým absolventem Harvardu. Úspěch slavil i jako režisér a producent a dodnes zůstává jedním z nejoblíbenějších amerických herců 20. století.

Když byl roku 2006 na festivalu v Cannes povýšen do hodnosti komandéra francouzského Řádu umění a literatury, vzpomněl na své rodiče, dělníky z bahamských plantáží, a režiséry, kteří mu dali šanci a tím zlomili předsudky, jež sám považoval za "nedemokratické, neamerické a nehumánní".

Soukromí si vždy střežil. Z prvního manželství s tanečnicí Juanitou Hardyovou má čtyři dcery, s druhou manželkou, o několik let mladší kanadskou herečkou Joannou Shimkusovou, počal další dvě dcery. Právě pohledná Sydney Tamiia se rozhodla jít v otcových stopách, dnes je jí osmačtyřicet let.

Poitier, v posledních letech již několikanásobný pradědeček, miloval kromě své rodiny také sport, hlavně tenis, golf a plavání.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 3 hodinami

V širší nominaci Lotyšů na ZOH jsou čtyři hráči z extraligy

Čtyři hráči z české extraligy jsou v širší, jednatřicetičlenné nominaci hokejistů Lotyšska na únorové olympijské hry v Pekingu. Do výběru kouče Harijse Vitolinše, z kterého vypadne při uzavřením kádru ještě šest hráčů, se dostal obránci Uvis Janis Balinskis z Litvínova, Roberts Mamčics ze Zlína a útočníci Martinš Dzierkals z Plzně a Roberts Bukarts z Vítkovic.

Hokejisté Ruska mají v sedmatřicetičlenné nominaci sedm majitelů zlatých medailí z Pchjongčchangu. Šanci zopakovat triumf mohou mít v týmu kouče Alexeje Žamnova obránci Vjačeslav Vojnov z Dynama Moskva, Jegor Jakovlev z Magnitogorsku a Nikita Něstěrov s útočníky Sergejem Andronovem a Michailem Grigorenkem z CSKA Moskva a dalšími forvardy Nikitou Gusevem z Petrohradu a Vadimem Šipačovem, Vojnovovým klubovým spoluhráčem.

před 3 hodinami

Ukrajinský soud odročil na středu jednání o uvalení vazby na exprezidenta Porošenka, kterému ve vlasti hrozí zatčení kvůli podezření z vlastizrady

Další zprávy