Veroničino mobilní oko: karlovarský fotblog

1/58 Přehled fotografií
Poslední den. Konečně jsem si zašla do polstrovaného času. Tedy přesněji Času. Budou mi chybět ty narvané sály a lidé čtoucí festivalový deník. Dokonce mi bude chybět i ta otravná znělka s Judem!
Ani sponzorskému panterovi se nevyhnul smutek. Ať už byl plyšový a vycpaný nebo kreslený. (za ilustraci děkujeme Gábině Sládkové)
Diváci už mizí / a filmů ubývá / a plakáty na stěnách / už nikdo nehlídá... A Thermal je tím pádem orvaný jak samice.
V přiměřeně slavnostním oděvu na slavnostní zakončení jsem usedla na podlahu před Kinosál B do neslavnostní fronty na korejský film.
Nakonec pustili všechny, takže Touha zabít proběhla jen na plátně.
Společenský oděv nasazen, může se jít na zahájení. Dokonce mám i ochranného pantera, aby mi Verešová neloupla mou exkluzivní kabelku za 70 kč!
Jakožto necelebrity jsme nebyly puštěny na červený koberec, tak jsme zatím modrého Johna Turturra sledovaly jen na zákulisní obrazovce.
Pan Čermák a pan Fila. Prý mám zdůraznit výšku prvého, aby bylo jasno, že Kamil není prcek. I když jak je vidět, všechno je relativní.
Řekla bych, že opakovaný 3d vtip přestává býti vtipem, ale on nebyl vtipný ani při zahájení...
Reakce pantera na vyhlášení divácké ceny.
Fandila jsem filmům Punk's not dead a Generace P (Na východ od západu), Sunflower hour (Fórum nezávislých), Lollipop Monsters (hlavní soutěž) a Britský průvodce uměním předvádět se (dokumentární soutěž). Takový pěkný 50% odhad.
Ceny rozdány, what's next? Jen zmatek, deziluze a vykořenění. A ještě večírek v Puppu, ale z něj vám nic neukážu, jelikož Aktuálně není žádný bulvár!!!!
Letos poprvé (a naposledy) v Puppu. Krásný sál, pohodlná křesílka, osvětlení ve tvaru neexistujících rajských plodů. Pozlacených. Tak zase za rok...
Na Puppu je nejzábavnější, když ve uprostřed všeho toho pozlátka promítá nějaký drsný sociálně kritický film. Jako třeba rakouské Dýchat, o mladíkovi z polepšovny, který získá práci ve Vídeňské márnici.
Předposlední den je smutný. Tolik filmů, co člověk neviděl, tolik zážitků, který nestihl zažít. Ale nejhorší na tom je, žeuž to ani nestihnete dohnat. Jediný horší a smutnější den nastane zítra. Tak jsem si aspoň cestou na první projekci zašla k bazénu, abych potěšila Oko.
Konečně jsem se dostala na mladou řeckou sekci. Attenberg, s naprosto neodolatelnou asociálkou v hlavní roli.
Počasí se rozhodlo mou depresivní náladu podpořit. Liják nejdřív vyplavil nepěknosti ze všech koutů města a zářivé slunce na ně následně posvítilo.
Bosé pizzy v parku.
Režisér a Aktuální kolega Jan Bušta prý svým absolventským filmem málem zabil Jana Němce. Mně ale podaroval lístkem na Habemus Papam, takže to asi nebude úplně zlý člověk. Všimněte si dokonale vypracované utajovací techniky, kterou objekt používá. Zatím co si rukou zakrývá obličej až k nepoznání, tělem kryje svou legendární ženu, z níž je vidět jen pravá ruka.
Využila jsem své nóbl akreditace a navštívila krásný Videoroom. Konečně vím, jak dopadla Lízátková monstra! (Nevzaly se.)
A taky jsem si s potěšením pustila soutěžní dokument The British Guide to Showing Off o pořadateli Alternative Miss World. Pokud jste na projekcích taky potkávali toho postaršího excentricky ale elegantně oděného pána s vyšívanou čepičkou, vězte, že to byl hlavní hrdina Andrew Logan.
Ano, když konečně přijdete na to, jak to tady funguje, a zvyknete si na nový režim, je konec a jede se domů. Až dnes jsem objevila výbornou a levnou kávu ve stánku na druhém břehu kolonády, naproti Lázním III.
Fronta na Habemus Papam obtočila téměř celou divadelní budovu. Byla jsem nejmenovanou osobou návaděna, abych napsala komentář ve smyslu "Habemus Papam - film, na rozdíl od fronty, nestál za to".
Ale když on ten film za to opravdu stál. A to nejen kvůli legendárnímu Picolimu v hlavní roli.
Proč jsou dnes ty Vary tak krásné? Zatracená loučení!!!
Dešťové orgie cestou na privát. Singing in the rain!
Po projekci venku nečekaně vypukl liják a vevnitř v Drahomíře koncert.
Park Row, film o hrdinských amerických žurnalistech, způsobil, že v sále převládali diváci s akreditací Press.
Nechyběl ani nejdelší akreditovaný novinář pan Čermák.
Fronta na akreditace před Fullerovým filmem se sestávala z jedné elegantní divačky a pana pouštěče.
Pipky mají prý ve zvyku fotit se večer našpulené před Thermalem. Tak jsme si s přítelkyněmi taky trochu pipkly.
Po koupeli v bazénu následovala krvavá lázeň v kanadském filmu Polytechnika. V Lázních III, ehm...
Žhnoucí slunce je velmi krásné a inspirující.
Nás inspirovalo k návštěvě bazénu respektive v Thermalu. Je tam krásný výhled na Vary, což mi musíte věřit, anžto jsem mobilní oko nechala v šatně. Aby mi doň nenateklo.
A přitom se panu Kazanovi ten film tak povedl. Och, America America!
Letos pantherizovaného ÍTýho vystřídal pantherizovaný Woody.
Tříhodinový černobílý archivní film přilákal do fronty na akreditace opravdu mohutný dav.
Aby toho optimismu nebylo moc, dala jsem si novinářskou projekci rakouského zneužívače Michaela.
Není nic lepšího než začít den půvabnou pohádkou. Obzvlášť skládá-li se z jednotlivých epizod, takže člověk může pousnout beztrestně.
Dveře Velkého sálu těsně před otevřením. Za chvíli začne animovaný raníček Pohádky noci.
Je po osmé ráno. Vary se budí do předpředposledního dne. Pařmeni se vracejí z tahu a Jolka Krásná (v růžových šatech) živě vstupuje do vašich domovů.
Ovšem i z povedenýgch filmů člověk někdy musí běžet před koncem. A to zrovna došlo na brutální vraždu!
Osudové přítelkyně z velmi povedeného soutěžního filmu Lollipop Monsters.
Jediná horší věc, než vidět po dvacáté znělku s Judem. Obšourník Menzel.
Těm nejpilnějším divákům se postupně vyvine druhý pár očí!
Když jezdíte do Varů pravidelně, vídáte opakovně známé tváře. Pán, kterého přezdíváme "Divák z první řady", číhá na své oblíbené místo.
Jude je sice v nové znělce proklatě sexy, ale kvůli tomu ho snad nemusí dávat v 90 % připadů!
Trochu to zachraňuje zlatá šampáňo sekce kousek dál od domácí bramborové.
Kdo by čekal něco tak vulgárního ve vyvoněném baru u Velkého sálu?
Pseudosnídaně cestou na vítěze Berlinále. Svátek Jana Husa a ve Varech se nepřekvapivě oteplilo.
Jana Husa ještě ani neupálili a už tu není k hnutí.
Na konci dne jsem se dozvěděla, že Sinterklaas (nizozemský Mikuláš) je ve skutečnosti krvelačný hajzl. A navíc ohořelý. Sint, sekce Půlnoční filmy.
Kim Ki-dukův Arirang mě přinutil klást si mnohé otázky. Má tento fotoblog smysl? Žiji díky němu kvalitnější život? Je moc trapné, že jsem na novinářské terase lohla lahev minerálky?
Příchod Věrozvěstů přináší výrazné prodloužení front. Kino Čas dvě hodiny před začátkem filmu.
Vysvitlo slunce! Rychle na břeh Teplé nechat se trochu oteplit.
Všechno najednou ve svitu paprsků vypadlo krásně, i okřídlenci souložící v mém salátu.
Pro opozdilce bylo místo už jen na zemi pod plátnem, ale nový Almodóvar dal zapomenout na případné nepohodlí. Proč vlastně není znělka s Banderasem?
Rozhodla jsem se dát pro jednou přednost spánku a začít až filmem ve 14. Samozřejmě jsem zaspala. Je 14:03, řítím se autobusem dolů nervózně žmoulajíce lístek.