Velkolepý spektákl i milovaný tučňák. Brněnská Alcina s Koženou je na světové úrovni

Brněnská Alcina má všechno, čím barokní divadlo dokázalo už ve své době udivovat, bavit i konsternovat. Chcete-li se zamilovat do barokní opery, jděte na Alcinu, chtělo by se říci.

Händel v krachu a bez zpěváků

Když Georg Friedrich Händel operní kus skládal, toužil vytvořit něco velkolepého a zapamatovatelného. Krátce předtím se totiž slavný skladatel, který se snažil etablovat italskou operu ve Velké Británii, dostal do krutého konkurenčního boje své operní společnosti s nově vzniklou Operou of the Nobility (Šlechtickou operou), která pro něj skončila krachem a zadlužením.

Konkurence mu přetáhla většinu zpěváků a nakonec i pronájem divadla. Do toho všeho se navíc na londýnských jevištích začala hrát Žebrácká opera, parodující italské hudební manýry - a zřejmě i Händela samotného. A publikum ji milovalo. Houževnatý, původem německý skladatel to však nevdal, poslechl svého obchodního ducha a rozhodl se oslovit právě ředitele a producenta divadla, které s händelovskou parodií sklízelo obrovský úspěch i zisk - a na základě toho si mohlo dovolit přesídlit do nového prostoru v Covent Garden.

To se navíc chtělo začít specializovat na velkolepé jevištní efekty a experimenty, což Händelovi hrálo do karet. Vytvořil tak velkolepou operu o kouzelnici Alcině, která žije na ostrově, kde si stvořila opulentní palác a kde nic není nemožné. Pohádkový svět čar a kouzel mu na jevišti dovolil téměř cokoli. Proměnu Alcininých nápadníků ve zvířata, kouzelné tvory i využití tehdy oblíbených efektů mořských vln či bouře.

Tučňák hvězdou večera

Brněnská Alcina staví na dobových divadelních principech, optických iluzích se zrcadly či perspektivou, krásných kostýmech či pohybujících se objektech. Scénu doplňují tanečníci, coby proměnění neúspěšní nápadníci, choreografií Jana Kodeta, které nechybí elegance, dobové prvky, spektakulární charakter, ale ani vtip.

Taneční hvězdou večera je bezesporu tučňák, který některé statické scény oživuje svými vstupy, tanečky nebo resuscitací a diváci ho milují. "Vzala jsem na operu syna, tučňák je jeho jednoznačný favorit, možná prý také zkusí studium tance," svěřuje se po představení nadšeně jedna z divaček. Původně se totiž obávala, že se její ratolest bude nudit. Fascinující je rovněž pštrosice na jehlových podpatcích a její pohybové kreace, která zaslouží ocenění za originalitu, stejně jako tanečník ztvárňující "nafukovací" rybu, kterého z orchestřiště uloví jeden ze zpěváků.

Hudba na světové úrovni

Největším kouzlem Händelovy opery je však jeho hudba, Alcina v sobě skrývá jedny z nejkrásnější hudebních čísel napsaných pro lidský hlas. Hudebního nastudování se zhostil expert na historicky poučenou interpretace staré hudby Václav Luks s Collegiem 1704, které hrálo celý večer výborně, a jediný slabý článek nebyl ani mezi zpěváky - až měli někteří diváci chuť tleskat téměř po každém hudební výstupu a několikrát vstoupili i do jeho průběhu.

Pěvecky exceluje nejen Magdalena Kožená jako Alcina, ale i Doubravka Novotná jako její sestra Morgana a především hvězdný americký kontratenor korejského původu Kangmin Justin Kim v roli rytíře Ruggiera, který patří ve svém oboru ke špičce a který udivuje svým neuvěřitelným rozsahem včetně znělých spodních poloh. Skvělá je ale i altistka Monika Jägerová, která ztvárňuje roli Ruggierovy opuštěné snoubenky Bradamante, jež se v přestrojení za muže rozhodne jej jet zachránit a vysvobodit ze spárů Alcininých kouzel.

Brněnská inscenace Jiřího Heřmana tak staví nejen na mimořádném hudebním i pěveckém obsazení, které je na světové úrovni, scény působí spektakulárně, nejsou statické, nechybí jí invence, ale ani vtip a schopnost udělat si legraci sama ze sebe.

Barokní spektákl s moderními efekty

Bylo-li barokní divadlo založené na touze ohromit diváka, neustále ho bavit nejrůznějšími efekty, velkolepými kostýmy nebo kulisami a při tom překládat zpěvákům obrovsky těžké party, dnešní pojetí navíc nabízí práci s projekcemi nebo světly či stylizaci, při níž například Alcina zpívá virtuózní árie v lehu na lenošce jedoucí po pódiu. Jindy zas sedí uprostřed obrovské mušle, obklopena tanečníky jako mytologickými postavami s obrovskými křídly.

Moravská Alcina je tak zkrátka pastvou pro oči o pro uši a celá produkce, která vznikla ve spolupráci s Théâtre de Caen a Královskou operou ve Versailles, ukazuje, jak dělat barokní divadlo moderně, ale zároveň citlivě a hravě tak, aby dnešního diváka nenudilo.