"Zemřel dnes (v pátek) v odpoledních hodinách po krátké těžké nemoci," uvedla jeho dcera Alexandra Urbanová. O posledním rozloučení s Liehmem rodina teprve rozhodne.
Kariéru novináře a kritika Liehm zahájil těsně po druhé světové válce, kdy spolupracoval s Emilem Františkem Burianem na časopisu Kulturní politika. Po jeho uzavření pracoval v tiskovém odboru československého ministerstva zahraničí, v nakladatelství Naše vojsko a v zahraniční redakci ČTK. V 60. letech vedl zahraniční a filmovou rubriku Literárních novin. Překládal zejména francouzskou literaturu.
Na podzim 1968 Liehm vyjel do Paříže jako zástupce Československého státního filmu a vzhledem k posrpnovému vývoji ve vlasti už za hranicemi zůstal. Přednášel na univerzitách v Evropě i USA, zároveň přispíval do zahraničních novin a rádií.
V roce 1984 založil Liehm v Paříži mezinárodní kulturní revue Lettre internationale a vydával periodické almanachy Čtení na léto a 150 000 slov. Ty se dařilo dostávat i ke čtenářům v komunistickém Československu.
V Paříži žil Liehm podle své dcery 32 let, dalších 12 roků strávil v USA, kde získal i občanství. Po pádu komunismu začal publikovat také v českých periodikách. Častým tématem jeho článků byla lítost nad tím, že zdejší kultura po roce 1989 nenavázala na úspěšná 60. léta.
Knižně vydal Liehm dvě sbírky rozhovorů se zahraničními a českými spisovateli a knihu Příběhy Miloše Formana.
Liehm napsal i dílo Ostře sledované filmy, které se zabývá československým "filmovým zázrakem" ze 60. let. Podle Urbanové na knize pracoval s manželkou Drahomírou. Před šesti lety pak vydal přehled svých článků nazvaný Názory tak řečeného Dalimila. Právě za tuto publikaci obdržel Stoppardovu cenu.
"Snažil jsem se nelhat a mluvit o tom, o čem chtějí lidé slyšet. Ale ne to říkat s ohledem na to, co chtějí slyšet. Za nejhorší považuju vyhovovat přání čtenářů, což je teď problém české žurnalistiky," řekl při představení knihy v roce 2014.