reklama
 
 

Génius, jehož bylo všude plno. Zemřel herec Pavel Landovský

Aktualizováno 11. 10. 2014 11:46
Landovský patřil k nejoblíbenějším hercům 60. let a k prvním signatářům Charty 77.

Praha  -  V pátek večer zemřel herec a dramatik Pavel Landovský. Osmasedmdesátiletý herec, dramatik, bývalý disident a signatář Charty 77 zemřel doma krátce po osmé večerní. Příčinou úmrtí byl infarkt myokardu. Krátce předtím jsme všichni byli u něj, oznámila v pátek  jeho rodina.

"Na Lanďáka budu vzpomínat, dokud budu naživu. Moc jsme toho spolu prožili a měli se rádi. Lanďák byl prostě Lanďák - kam přišel, bylo ho všude plno. Dělali jsme společně bytové divadlo a zažili mnoho věcí v disentu i po něm. Je to pro mě těžká zpráva, ale byl už opravdu těžce nemocen a je mu teď lépe," uvedla v reakci na úmrtí Pavla Landovského herečka a chartistka Vlasta Chramostová.

Podle herce a režiséra Jana Kačera byl Landovský geniální herec, ovšem byla to jen částečka jeho osobnosti. "On byl géniem života, nadaným a velice talentovaným spisovatelem a sledovatelem života. Měl velkou fantazii podepřenou svým životem, který byl zdánlivě extenzivní, ale vlastně hluboce něžný a opravdový. Lanďák byl génius a já se bez něj těžko obejdu," řekl Kačer.

"Zůstane mi tichá vzpomínka na skvělého herce a bouřliváka, který měl velké zásluhy i na věcech, o kterých mnozí neměli ani tušení. Bude chybět, ale pro to, co po sobě zanechal, se na Pavla zapomenout nedá," reagoval na smutnou zprávu herec Miroslav Donutil.

Z vrcholu nuceně na dno

Landovský byl jedním z nejoblíbenějších herců 60. let. Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě. Vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu a po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny 60. let byl 11 let členem pražského Činoherního klubu. Velkou popularitu mu ale přinesly především filmové role. Zahrál si mimo jiné v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky nebo ve filmu Marketa Lazarová. Nezapomenutelné jsou jeho role ve filmech Svatba jako řemen nebo Utrpení mladého Boháčka.

Naopak 70. léta naopak přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i jeho zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, už mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience. V roce 1978 jej komunistický režim donutil opustit republiku. Žil v Rakousku, kde se stal členem souboru prestižního vídeňského divadla Burgtheater.

Do Prahy se začal vracet po listopadu 1989 a po skončení vídeňského angažmá se do Čech vrátil natrvalo. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. I po návratu z emigrace ztvárnil výrazné filmové role, vedle majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem či Nejasná zpráva o konci světa.

Landovský byl rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Režisér Josef Abrhám mladší o něm natočil celovečerní dokument Hoteliér, v němž se Landovský opět sešel se zakladateli a herci původního Činoherního klubu Janem Kačerem, Josefem Abrhámem, Vladimírem Pucholtem a Libuší Šafránkovou.

Film vznikal dva roky, premiéru měl loni. Zmapoval snahu Jana Kačera o "vzkříšení" Landovského, jejímž cílem bylo právě nové nastudování zmíněné hry. Spíše než záznamem zkoušek divadelního představení se však stal úvahou o uplynulém čase, o ceně přátelství a potřebě posledního velkého činu.

autor: ČTK | 11. 10. 2014 9:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama